Czumalova nástěnka

Prosinec 6, 2011

KE KULTUŘE 18. STOLETÍ

Filed under: CO JSEM SI DOMŮ PŘIVLEKL — V. Cz. @ 9:36 pm

MYŠKA, Milan. Hrabě Hodic a jeho svět : Zámecká kultura ve Slezsku mezi barokem a osvícenstvím. Ostrava : Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě, 2011. ISBN 978-80-7368-952-0

Co se zabývám romantickými krajinářskými parky, přitahuje mne tvůrce toho vůbec prvního na našem území, Albert Josef říšský hrabě z Hodic a Volframic. Park ve Slezských Rudolticích zanikl záhy po jeho smrti v roce 1778, nemáme k němu ani ikonografické prameny, zato existuje hojně literárních svědectví. Takto park popsal například básník Nicolas Joseph Laurent Gilbert: „Zde jsou k vidění starobylé zříceniny, tam zase jeskyně druidů s oltáři, ve skalách zbudované ta­juplné sluje, křesťanské poustevny, indické pagody, čínské oltáře, antická mauzolea – mezi nimi jedno na paměť Arminia a jiná na počest dalších králů z bájných časů Germánie. Samostatnou hrobku vybu­doval ve zdejším arkadickém údolí hrabě i sám pro sebe. Leží poblíž mauzolea jeho ženy, obklopeného pomníky jejích předků.
            
V jedné části parku stojí město trpaslíků. Domy jsou v něm vysoké tři stopy a vše ostatní – kostel, krá­lovský palác, promenády, valy a zahrady – je prove­deno ve stejném měřítku. V jiné partii se nachází jeru­zalémský Svatý hrob i s náležitě ztvárněným okolím a v zámeckých sklepech jsou v kameni též zúplna zobra­zeny Kristovy pašije. A opět v jiné části parku byly vy­budovány umělé doly.
            Působivost většiny památníků zvyšují rozličné vodní prameny, fontány a kaskády, z nichž některé jsou opravdu mimořádné. V celém parku i v zámku se jich napočítá – velkých i malých – na šest tisíc. Nacházejí se skutečně všude, dokonce i na psacím stole hra­běte. Středem parku proudí voda kanálem, v němž je možné pozorovat malá roztomile vyzdobená a všelija­kými maličkostmi naložená plavidla.
            Nejdůmyslnější je způsob, kterým hrabě výjevy roz­troušené v parku oživuje. Ve svém venkovském údolí pořádá pastýřské slavnosti a v jeskyni druidů koná oběti jako za bájných časů. U Arminiova náhrobku ne­chal v duchu starých Germánů a v jejich kostýmech slavit černé obřady utrácení oběti a pak dal slav­nostně iluminovat štoly ve svých dolech, v nichž za doprovodu tance probíhal podzemní koncert. Na ka­nále v jeho parku jsou k vidění hrátky mořských bohů a najád, v čínské zahradě slavnosti Číňanů a slavnosti divochů v zahradě americké.
            Filosofická fakulta Ostravské university právě vydala Hodicovu monografii z pera prof. PhDr. Milana Myšky, DrSc., vědeckého ředitele Centra pro hospodářské a sociální dějiny. Nemohu se odtrhnout. Nejen kvůli hraběti Hodicovi a přitažlivosti světa, který vytvořil. Prof. Myška se v úvodu hlásí k zásadě Jacquese Barzuna: Úkolem historika ve vztahu k čtenáři je také „nakrmit ho primitivní radostí z příběhu“. Není to prázdná proklamace, jsem té radosti plný.

 

K VÝROČÍ APOŠTOLA ČESKÉ MODERNÍ ARCHITEKTURY

Filed under: CO JSEM SI DOMŮ PŘIVLEKL — V. Cz. @ 9:30 pm

HERMANOVÁ, Hana, et al. Rodinné domy Jana Kotěry. Praha : FOIBOS BOOKS, 2011. ISBN 978-80-87073-39-1.

Většinu života jsem prožil v dobách, které dějiny nahrazovaly výročími. Mám s nimi přirozeně potíž, navíc si nepamatuji čísla. A tak, když jsme v sobotu 3. prosince při procházce Pankrácem stáli v Michli před vodárnou Vršovic, mi nenaskočilo, jak blízko je jubileum jejího tvůrce: Zakladatel české moderní architektury Jan Kotěra se narodil 18. prosince 1871.
Umělecká agentura Foibos vyhlásila Rok Jana Kotěry a v prvních dnech prosince uvedlo nakladatelství FOIBOS BOOKS na trh stostránkovou knihu Rodinné domy Jana Kotěry. Nic nevadí, že vznikla z textů a obrazového materiálu edice Slavné vily, ani že se týž úpravce nevyvaroval atributů její nesličnosti. Rozhodně užitečné dílo, navíc s jednou vzácnou vlastností: Velmi štědře obrazově vybavenou brožovanou knihu pořídíte se studentskou slevou za 89,- Kč. 

DALŠÍ SVAZEK ZMIZELÉ PRAHY

Filed under: CO JSEM SI DOMŮ PŘIVLEKL — V. Cz. @ 9:25 pm

FOJTÍK, Pavel. Tramvaje a tramvajové tratě : 3. díl : Historická předměstí a obce na pravém břehu Vltavy – sever. Praha – Litomyšl : Paseka – Schola ludus–Pragensia, 2011. ISBN 978-80-7185-137-5

Pavel Fojtík, vedoucí archivu Dopravního podniku hlavního města Prahy, vydal v tematické řadě edice Zmizelá Praha již třetí díl mimořádného díla Tramvaje a tramvajové tratě, ohlášen je díl čtvrtý. Letos tomu bylo už 120 let, co po Praze jezdí elektrické tramvaje. Nepřekvapí proto, jak bohatý je obraz, který Pavel Fojtík rekonstruuje. Co mě ale vždy překvapuje, je dynamika proměnlivosti tohoto obrazu. Fotografie tramvají nás přivádějí i do míst, která se jinak nefotografovala. Zároveň výborná učebnice čtení dalších horizontů paměti města. Oprava: Zároveň výborná učebnice čtení dalších horizontů paměti a poesie města.

A JEŠTĚ PÁR OBRÁZKŮ K MINULÉ PŘEDNÁŠCE

Filed under: K POSLEDNÍ PERIPATETICKÉ PŘEDNÁŠCE — V. Cz. @ 9:09 pm

Palác Centrotex, Václav Hilský - Otakar Jurenka - Ladislav Vrátník 1972 - 1978, fotografie Jiří Doležal (DOLEŽAL, J. Praha. Praha : Olympia, 1980.)Palác PZO Motokov, Oliver Honke-Houfek - Zdeněk Kuna - Zdeněk Stupka - Milan Valenta - Jaroslav Zdražil 1973 - 1977, fotografie Karel Neubert (NEUBERT, K. Praha - setkání věků. Praha : Odeon, 1983.)Pohled na vodárnu města Vršovic v Michli od usedlosti Rajtknechtka, fotografie A. Alexandr kolem 1925 (BEČKOVÁ, K. Zmizelá Praha : Dodatky II. Praha - Litomyšl : Paseka, 2003, obr. 137.)

Napsat komentář

JEŠTĚ PÁR OBRÁZKŮ K MINULÉ PŘEDNÁŠCE

Filed under: K POSLEDNÍ PERIPATETICKÉ PŘEDNÁŠCE — V. Cz. @ 8:47 pm

Sídliště Pankrác, fotografie Josef Ehm (EHM, J. Praha. Praha : Orbis, 1977)Sídliště Pankrác, fotografie Josef Ehm (EHM, J. Praha. Praha : Orbis, 1977)Sídliště Pankrác, fotografie Josef Ehm (EHM, J. Praha. Praha : Orbis, 1977.)

Sídliště Pankrác – půdorys

Sídliště Pankrác - Hlavní třída, Jiří LasovskýSídliště Pankrác - rozestavěná Obchodní uliceSídliště PankrácSídliště Pankrác - Obchodní uliceSídliště Pankrác II

Napsat komentář

Prosinec 4, 2011

K MINULÉ PERIPATETICKÉ PŘEDNÁŠCE – SOCHAŘSKÁ DÍLA

Filed under: K POSLEDNÍ PERIPATETICKÉ PŘEDNÁŠCE — V. Cz. @ 8:06 pm

Jak jsem slíbil, doplňuji atribuce u sochařských děl, která jsme potkali. Myslím, že nebude problém je ztotožnit podle názvů, pro jistotu je ale uvádím v pořadí, v jakém jsme je potkali.

Jaroslav Vacek: Květ, 1971, beton
Jan Vítězslav Dušek: Pomona, 70. léta 20. stol., pískovec
Julius O. Lankáš: Ryby, 1985, kašna E. Cimbura, 70. léta 20. století
Miloš Zet: Obyčejná madona, 1971, bronz
Miloslav Chlupáč: Tři plastické objekty, 70. léta 20. století, travertin 

Neurčena tak zůstává jen poslední skulptura milenců. Doporučuji pro podobný účel už poměrně bohatou databázi http://www.vetrelciavolavky.cz/sochy, ale zároveň doporučuji údaje z ní, např. materiál a datace, pečlivě ověřovat. Což jsem, kde bylo možno, učinil. Nechci ale tímto upozorněním úsilí, které už tolik děl vyvedlo z anonymity a zapomnění, rozhodně nikterak snížit.

Comments (1)
« Newer Posts

Blog na WordPress.com.