Czumalova nástěnka

Březen 14, 2012

ZPÁTKY K SAMIZDATU?

Filed under: CO JSEM SI DOMŮ PŘIVLEKL — V. Cz. @ 8:50 pm

KLÍMOVÁ, Barbora. My jsme tím projektem žili : Stavba rodinného domu v období normalizace. Praha : Zlatý řez, 2011. ISBN 978-80-87068-07-6

Barbora Klímová je umělkyně, jejíž tvorbu se už relativně dlouho vyplatí sledovat. Absolventka brněnské Fakulty výtvarných umění Vysokého učení technického pokračovala ve studiu v zahraničí, prošla takovými učilišti, jako University of Southampton, Magyar Iparmüvészeti Egyetem v Budapešti, Koninklijke Akademie van Beeldende Kunsten v Haagu a vlámský Hoger Instituut voor Schone Kunsten v Antverpách. V roce 2006 se stala laureátkou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Od roku 2010 vede Ateliér environmentu na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně. Sled jejích pozoruhodných projektů nepřinesl, co pamatuji, jediný, nad nímž bych zapochyboval o jeho smyslu, což se mi jinak, jak stárnu, stává u současného umění stále častěji. Barbora Klímová se neopakuje, za svými tématy jde prostředky efektivními, nikoliv efektními. Systematicky zkoumá vztahy minulosti a přítomnosti v kontextech hmotného prostředí a hodně se z jejího díla dozvídám i o svém oblíbeném tématu poměru vědeckého a uměleckého poznání. Vždycky jí věřím a není těžké jí věřit. (Více o autorce v databázi VVP AVU: http://vvp.avu.cz/idatum/search/autori-109 nebo na jejích stránkách: http://www.ffa.vutbr.cz/~qvklimovab/index.php.)
Habent sua fata libeli. V roce 2006 se v brněnském Domě umění konala výstava Slavné brněnské vily a vyšla s ní spojená stejnojmenná kniha [SEDLÁK, Jan (ed.) Slavné brněnské vily. Praha : Foibos, 2006. ISBN 80-903661-5-5]. Barbora Klímová si na výstavě uvědomila, že autoři ignorovali stavby z let, kdy se narodila a vyrůstala. Zrodil se projekt Slavné brněnské vily II. Obtížný terénní výzkum, vyhledávání domů, studium chatných pramenů, soustřeďování dokumentace, rozhovory. O rok později výstava Slavné brněnské vily II v brněnské Galerii G99, i formou panelů odkazující k výstavě agentury Foibos. Žádné jednoduché gesto, mnohovrstevnatá kontextuální hra, zároveň výsledek důkladného vědeckého výzkumu, provedeného hlavně metodou oral history.
Ke knize se mohl zdát jen krok. Ale jak to dnes v Čechách, na Moravě a ve Slezsku s knihami chodí: Nestačí mít dobrý rukopis a najít nakladatele. Je třeba udělat si vše sám a ještě za to zaplatit, tedy sám si sehnat na vydání peníze. A tak tvořivý člověk, který by už mohl pracovat na další knize, shání, přemlouvá, dotace získává a vrací, neboť nebyla vyplacena dotace jiná, po nocích otročí u skeneru a počítače atd., atd. V tomto konkrétním případě autorku nepěkně vypekla dvě nakladatelství, jež by bylo možno považovat za seriózní, a jedno ministerstvo. Projekt adekvátní množství a hodnotě pracně soustředěného materiálu se redukoval a redukoval. Nakonec se ho naštěstí díky šéfredaktorce Janě Tiché ujal Zlatý řez a kniha vyšla s finanční podporou Nadace české architektury a statutárního města Brna. Ovšem jen díky redukci již redukovaného a bezplatné práci autorky a jejích přátel. Nedostatek prostředků kompenzován, jak v této zemi zvykem, invencí. Snad jsou nuance výtvarné podoby knihy patrny z obrázku, dělali jsme s mým skenerem, co jsme mohli. Soubor staveb se omezil na čtrnáct, každá přiblížena rozhovorem se stavebníkem či majitelem, k tomu rozhovory s architekty a teoretiky a výtečná studie socioložky Barbory Vackové „My jsme tím projektem žili…“ Stavba rodinného domu v období normalizace.
Marně přemýšlím, s čím dílo srovnat. Snad s podobným objevem stavební kreativity, který výstavou a knihou učinila Veronika Zapletalová [ZAPLETALOVÁ, Veronika. Chatařství : Architektura lidských snů a možností. Brno : ERA, 2007], ale jako každé srovnání i tohle kulhá. Mám z knihy velkou radost, ale zároveň mám velký vztek. Tak významné dílo a nakonec vyvzdorováno 300 výtisků torza původního projektu za cenu mimořádných obětí autorky. Česká kultura (o školství nemluvě), stojí už příliš dlouho na podivném dobrovolnictví: Provozují je ti, kdo si na své dobrovolnictví vydělávají zase jen dobrovolnictvím. Trvá to již příliš dlouho a dobře vím, jak to opotřebovává. Samizdat neznamená jen svobodu.
(Jak tak přemýšlím, kterak vtělit své hluboké obavy z důsledků toho všeho a zároveň obdiv k lidem jako Barbora Klímová do slov, která zůstanou komorní, došlo mi, že je opravdu čas na samizdat i v konkrétním případě: V jedné fázi projektu vyzvala Barbora Klímová Radomíru Sedlákovou, Tomáše Pospiszyla a mne, abychom napsali úvodní texty k chystané knize. Stalo se, ale i na ně došlo. U toho svého toho nijak neželím a Barboře Klímové ani Janě Tiché škrt nijak nezazlívám. Došlo mi teď ale, že vydáním knihy mi ten text zase patří. Tak ho tu máte v premiéře ke stažení. A vítejte znovu v časech samizdatu.)

Vily 60_80

 

Advertisements

Napsat komentář »

Zatím nemáte žádné komentáře.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URI

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Blog na WordPress.com.

%d bloggers like this: