Czumalova nástěnka

Duben 22, 2012

PRAHA A AUTOMOBIL

Filed under: CO JSEM SI DOMŮ PŘIVLEKL — V. Cz. @ 1:44 pm

KRÁLÍK, Jan. Zmizelá Praha : Automobily a motocykly. Praha – Litomyšl : Paseka, 2012. ISBN 978-80-7432-207-5

K automobilům nemám valný vztah. Nezačal jsem šťastně, ta věta je dutý eufemismus. S pravdou ven: K automobilům mám naopak vztah velmi intenzívní, negativní, občas až nenávistný. Automobil nemám a nehodlám na tom nic měnit. Důvodem není fakt, že si jej z platu vysokoškolského učitele nekoupím a kdybych k němu přišel jinak, nebudu schopen jej z téhož provozovat. Vnímám svět způsobem, do něhož se mi automobil nevejde. Nepovažuji svou zadnici za natolik důležitou, abych jejím přemisťováním zabíral tolik prostoru, likvidoval nevratně tolik cenných surovin a tolik zatěžoval životní prostředí. Automobil považuji za přehnaně nákladné zařízení k zviditelňování a zesilování lidských špatností, které jsou nesnesitelné už bez něj. Jako člověk zabývající se celý život městem nemohu, než automobil v pohybu i v klidu považovat za jeho nepřítele. Jako fotograf vedu neustálý boj s automobily zakrývajícími mi architekturu. Jako milovník krajiny a ticha stále obtížněji nacházím místa, kde auta neslyším. (Sotva se podaří, přijede tam blbec na čtyřkolce. Rozmáhá se zvyk venčit psa autem, zřejmě si vybírám stejná místa pro své pěší venčení.) Přestal jsem jezdit na kole, krajinou i Prahou se pohybuji po komplikovaných méně frekventovaných trasách, ale stejně předpokládám, že dříve či později najdu svého Janouška…
Raději zpátky na začátek: Po každém novém svazku řady Zmizelá Praha nakladatelství Paseka skočím bez váhání a s rozběhem. I když je o automobilech a motocyklech. A přesto, že mě valně nezajímají automobily, motocykly a jízdní kola, nevynechal jsem jediný text dr. Jana Králíka v Technickém magazínu. (Po skonu tohoto jedinečného měsíčníku na náš prvobytně pospolný kapitalismus tu zeje ničím nevyplněná velká kulturní díra.) Většinu Králíkových knížek v knihovně nemám (chcete-li vědět, kolik jich je, navštivte jeho výtečné stránky: http://www.jankralik.cz/) a mrzí mě to. Jako staromilci mi samozřejmě imponují obnova a aktivity Českého klubu velocipedistů 1880, na nichž má Jan Králík velký podíl. Zdaleka to není položka poslední. Zkrátka jeden z lidí, jichž si velmi vážím. (S knihou to nijak nesouvisí, ale s mou úctou ano: MUDr. Eva Králíková, jeho manželka, je jednou z nejdůležitějších žen v mém životě: Pod jejím odborným vedením jsem se stal z prvoligového kuřáka běžným nekuřákem.)
Délka úvodních textů k jednotlivým svazkům Zmizelé Prahy se liší a ten Králíkův patří k nejkratším. Je-li ale někomu tak dáno a ve svém řemesle je tak zběhlý, stačí mu pár stránek. První automobil se v Praze objevil v roce 1898 a Jan Králík využil i jednu půvabnou souvislost: Antonín baron z Vlkanova si jej objednal u bankovního domu Gustava Meyera na Václavském náměstí, který byl zároveň obchodním zástupcem Karla Benze. Bankéř Gustav Meyer brzy poté vstoupí do světové literatury jako Gustav Meyrink.
Do roku 1913 bylo v Praze registrováno 805 automobilů. První republika pokládala automobil za asociální luxus. (Tady se s dr. Králíkem rozcházíme, on tento motorismu nepřející přístup, „do značné míry vycházející z tradičního českého pseudosociálního cítění a levicové sociální pózy“, nepovažuje za zdravý, kdežto já ano a to dodnes. Závistivě pokukuji po Dánsku.) V roce 1921 u nás připadal jeden automobil, včetně nákladních, na 3 138 obyvatel. V roce 1961 to bylo v Praze 22,4 (počítají se jen vozy osobní a dodávkové), o deset let později 8,1 a v roce 1981 už jen na 4,2 obyvatele. Abych řadu doplnil, podle Centrálního registru vozidel připadal k 31. 12. 2011 v Praze jeden osobní automobil na 1,88 obyvatele (celostátní průměr činí 2,30).
Může se to jevit jako absurdní nápad. Dosavadní svazky Zmizelé Prahy jsou založeny na městské topografii, kdežto Jan Králík soustředil soubor z tohoto hlediska vlastně náhodný. Kolekce fotografií, na nichž jde primárně o automobily a motocykly, nikoliv o město, se ale ukazuje jako příčný řez odhalující cenné a nečekané. Jen náhodně listuji: Mariánské/Mafiánské náměstí s pouhými třemi automobily, autoopravna Elka ve Valdštejnské jízdárně, automobilové dílny ministerstva pošt a telegrafů vedle vyšehradského Slavína (konečně tak mám několik fotografií zbrojnice, postavené na ploše dnešních Vyšehradských sadů v letech 1656 – 1659 Santinem Bossim a Carlem Luragem, která byla zbořena po požáru v roce 1927), automobily a poštovní autobusy na Karlově mostě, poštovní sběrné vozy Škoda 1101, auta mého dětství, veřejné záchodky a benzinová čerpací stanice na Klárově a její Gočárova rekonstrukce i další rekvizita mého dětství, reklamní snímek, na němž krásná Škoda Felicia proměňuje náplavku na Kampě v italskou či kalifornskou pláž. Jsou tu ale také rekvizity méně poetické, sovětský tank T 55, mocně oplechovaná obludná cisterna s vodním dělem na šasi IFA a její nástupkyně na šasi Tatry 148, určené k rozhánění demonstrantů. Rovných 200 fotografií, vše přesně určeno, místa i automobily a motocykly.
Automobil ve městě je téma zajímavé z mnoha pohledů. Design karosérií žije jiný čas než architektura. Moderním architektům se zdála architektura kulhat za výkony konstruktérů a karosářů, dnes se jeví automobiloví současníci před funkcionalistickou budovou jako anachronismus. S automobily bývá na fotografiích potíž a představy pokroku spojené s automobilem jsou falešné nejen v tomto případě.
Dnes je Den země.

Reklamy

Napsat komentář »

Zatím nemáte žádné komentáře.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URI

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Blog na WordPress.com.

%d bloggers like this: