Czumalova nástěnka

Květen 31, 2012

AUTOPORTRET O IDENTITĚ

Filed under: PRSTEM UKÁZÁNÍ — V. Cz. @ 11:22 pm

V krásném polském městě Krakově (Kraków) sídlí bohulibá a proto příznačně podfinancovaná instituce jménem Małopolski Instytut Kultury. Vedle jiných bohulibých činností vydává také revui Autoportret. Léta už do ní přispívám a díky formátu a grafické úpravě občas zažívám pocity, které ješitnější autoři mívají nad každým svým otištěným textem. Sami Poláci nad svými intelektuálními časopisy vtipkují, že do nich píše daleko více lidí, než kolik je čte, ale právě to jim lze z našeho úhoru (musím se pochválit, že jsem se vyhnul Aragonovu spojení Biafra ducha) jen závidět. Těší mě také, že česky psaný příspěvek pošlu do Krakova, kde jej výtečný italský polonista a bohemista Emiliano Ranocchi přeloží do polštiny a při překladu vždy přesně vystihne místa mnou zlolajně rozostřená a donutí mě k přesnějším formulacím. Občas se podaří získat grantové prostředky a vyjde „visegrádské číslo“ v angličtině. To čerstvé je věnováno podstatnému tématu identity po roce 1989 a je dostupné na síti. Že na ně prstem neukazuji z autorské ješitnosti, ale abych vás upozornil na pozoruhodné kulturologické periodikum, mi věřit samozřejmě nemusíte, ač je to pravda. Ale každopádně se podívejte. Doporučuji i starší čísla visegrádská, i ta v polštině. Odkaz na poslední o identitě: http://autoportret.pl/2012/02/29/identity-after-89/

 

Reklamy

KDY NEBUDU (KONZULTACE V ČERVNU)

Filed under: MIMO RUBRIKY — V. Cz. @ 12:04 pm

pátek 8. června 2012 nebudu přítomen v pravidelných konzultačních hodinách. Náhradní konzultace ve čtvrtek 7. června v průběhu státních závěrečných zkoušek.

pátek 22. června jsem nucen spojit konzultace se zkušebním termínem, přítomen budu od 13.00 do 15.30. Ostatní červnové termíny konzultací zůstávají beze změn.

Naposledy před prázdninami konzultuji v pátek 29. června. Od 2. července do 31. srpna čerpám řádnou dovolenou a budu k dispozici jen v individuálně domluvených termínech pro studenty postgraduálního studia a pro ty, kdo v září obhajují bakalářské či diplomové práce. První konzultace po prázdninách v pátek 7. září 2012.

Květen 30, 2012

PRAVIDLA HRY

Filed under: MIMO RUBRIKY — V. Cz. @ 2:32 pm

Vypsal jsem následující termíny zkoušek z předmětů Dějiny estetické kultury, Kapitoly z dějin kultury a Architektura a město v 19., 20. a 21. století:

pátek 1. června 2012     14.00 – 16.00     č. 317 nebo 319

pátek 22. června 2012  13.00 – 15.00  č. 317 nebo 319

pátek 29. června 2012  14.00 – 16.00     č. 317 nebo 319

pátek 7. září 2012          14.00 – 16.00     č. 317 nebo 319

Působí-li pátek těžkosti, domluvíme se na náhradním řešení. V září budu zkoušet také v konzultačních hodinách.
Ke zkoušce je nutno předložit písemnou práci, u předmětu Architektura a město v 19., 20. a 21. století je forma otevřena i směrem k strukturovaným souborům obrazového materiálu a formám audiovizuálním. Nevylučuji je ani u zbývajících předmětů za podmínky předběžné konzultace. Výběr témat jsme si ujasnili nad vašimi projekty. Nestanovuji stránkový rozsah prací, najít tvar, který téma celistvě vyčerpá, je součástí zadání. Stanovit ale, po kormutlivých zkušenostech z minulých let, musím některé věci formální:

  1. Písemnou práci je třeba poslat nejpozději 48 hodin před termínem, na nějž jste přihlášeni, na adresu czumalo@gmail.com. Dalo vám to jistě dost úsilí, bylo by tedy škoda, kdybych neměl čas si váš text přečíst.
  2. Práce přijímám výhradně ve formátech .pdf, .docx, .doc a .rtf. Nejsem ajťák a konverze obskurních formátů do neobskurních mě nenaplňuje.
  3. Datově objemnější práce posílejte raději prostřednictvím www.uschovna.cz. Žádná schránka není bezedná.
  4. Soubor pojmenujte tak, aby mohl fungovat i mimo e-mail, k němuž byl připojen. (Práce archivuji, e-maily nikoliv.) Tedy například Adamova_Eva_kult_1_D.docx, nikoliv napřiklad seminarka.docx nebo czumalo.docx. Vypadá to protivně byrokraticky, ale věřte mi, prosím, že vím, proč to dělám. Tedy ještě jednou: Příjmení_Jméno_zkratka oboru_ročník_zkratka předmětu
    (D = Dějiny estetické kultury, K = Kapitoly z dějin kultury, A = Architektura a město v 19., 20. a 21. století)
    Každý jen tu svou má za jedinou, ale na mé straně už tomu tak není.
  5. Minimálně tyto údaje by měla obsahovat titulní stránka, čímž nenápadně připomínám, že práce by měla mít titulní stránku a na ní přinejmenším titul a jméno autora. Kdo nedá kantorovi šanci ztotožnit dílo a tvůrce, atestace se těžko dočká. I tady: Každý jen tu svou má za jedinou, ale straně příjemce už tomu tak být nemusí.
  6. Pokud ode mne nedostanete v dohledné době po odeslání zprávu, že jsem obdržel v pořádku, a případné pokyny ke zkoušce, připomeňte se, prosím. E-maily mě pravidelně zavalují.
  7. Chovejme se ekologicky, tedy pokud k tomu nemáte nějaký zvláštní důvod, práci mi nemusíte odevzdávat vytištěnou.
  8. Grafickou podobu práce nikterak neformalizuji, zajímá mě výpověď, kterou mi o vás poskytne. Limity určují jen přirozené požadavky dobré čitelnosti a dobrého vkusu.
  9. Odpověď na často kladený dotaz: Jistá míra diference mezi zápočtovým projektem a výslednou prací nepředstavuje problém. Projekty vás primárně měly přinutit zabývat se včas tématem budoucí práce. Samozřejmě plně respektuji, že téma prochází od prvotního nápadu po konečné zpracování vývojem, někdy dosti dramatickým.
  10. Musí vás to nezřízeně bavit, aby to bavilo čtenáře. Nebaví-li vás téma, vybrali jste si špatné a ještě s tím něco uděláme. Nebaví-li vás poznávat a psát o tom, také je ještě čas na změnu.

 

RÁZNÉ ANTIGLOBALIZAČNÍ OPATŘENÍ

Filed under: MIMO RUBRIKY — V. Cz. @ 2:27 pm

Když se náš školstvím chaotizovaný týden dožije soboty, náhle zavládne řád. Mám hodnou ženu, takže jsem zbaven traumatizující povinnosti sobotního nákupu na celý týden. Na ten vyrážejí do světa hystermarketového konzumu s naší hodnou kamarádkou, která do společného podniku vkládá auto. Zatím doma uklízím a těším se, co mi přivezou. Tuto sobotu to byl krásný hrozen vína. Vzal jsem si ho ven pod rozzářenou oblohu a najednou mi to došlo: 26. května si ve středních Čechách pochutnávám na zralém hroznu! Šel jsem z odpadků vylovit vaničku, z níž jsem jej před chvílí vysvobodil. Země původu: Indie. Už mi tolik nechutnalo, jak se mi hlavou honily chmurné úvahy o té zatracené globalizaci a potravinách nelokalizovatelných v čase a prostoru. Rozumějí dnešní děti pohádce o dvanácti měsíčkách? Posílají Marušku v lednu pro jahody do Tesca či Billy? O co všechno se připravujeme, když sezónnost gastronomických požitků známe jen jako umělý marketingový kejkl typu Beaujolais nouveau. I ten náš poctivý burčák je v Praze k mání každý rok o něco dříve a pak skoro do vánoc.
Jak si tak dědkovsky shledávám, kterak se nám svět do řiti řítí a nic není, co bývalo, najednou koukám: Černý bez rozkvetl!            Na chmurnou globalizační úvahu se hned našlo antidotum: Udělali jsme si k obědu něco opravdu sezónního – smažené kosmatice. Neznáte-li, rychle zkuste, než odkvete:
Chce to květy právě rozkvétající. Jemně je zbavíme hmyzích obyvatel a návštěvníků, jemně proto, aby vypadalo co nejméně pylu, sběr z hygienicky nedůvěryhodného stanoviště je lépe propláchnout vodou a nechat oschnout. Květům se ponechá delší stonek a s jeho pomocí se namočí v řídkém těstíčku. Klasická receptura se omezuje na těstíčko ze 2 vajec, ¼ litru mléka, asi 120 g hladké mouky a špetky soli (pro 2 osoby). Dopracovali jsme se zlepšení: Přidáváme ještě strouhaný sýr. Místo mléka se také hodí pivo. Obalený květ za stopku přeneseme do pánve s rozpáleným olejem a zatímco se smaží, nůžkami odstřihneme vše, co vyčnívá z těstíčka. Pak se květ obrátí, osmaží z druhé strany a hned podává s bramborem nebo bramborovou kaší. (Jako diabetik to znám jen z doslechu, ale někdo prý přidává do těstíčka cukr nebo med a po osmažení ještě obaluje ve skořicovém cukru.)
Jedli jsme venku, na dosah kvetoucího keře, který nám oběd poskytl. Moc chutné opatření proti ztrátě integrity. Gastronomická identifikace s místem a časem patří k nejpříjemnějším.
Před bezinkou klekni“, učila mě babička. Z květů dělala skvělou limonádu, z plodů sirup a když jsme nachladli, vařila nám čaj ze sušeného květu. Už si nevzpomínám, na co ordinovala čaj ze sušených plodů, týkalo se to, tuším, zažívání. Jako kluci jsme z bezu vyráběli indiánské foukačky, pístové pistole a stříkačky. Možná z časů klukovského pobývání v bezových keřích mám rád jejich  zvláštní vůni. Nevím, kde černý bez přišel ke své špatné pověsti. Snad proto, že se rychle zmocňuje opuštěných staveb, rozvalin, rumišť a neudržovaných zákoutí a prorůstá jiné keře. Dnešní milovníci týdně sekaných trávníků s ním vedou nesmiřitelný boj. Matthioliho Herbář, jinak Bylinář, velmi užitečný jej v krásném překladu Tadeáše Hájka z Hájku v kapitole O bzu zdůvěrňuje: „Bez jest strůmek obecné známosti a nachází se v dvojím způsobu: jeden jest horní, druhý domácí, a ten roste všudy podlé plotův, hrází, v příkopích a mezi křovím.“ Vysazoval se ke zdem chlévů, aby odstraňoval podmáčení a odpuzoval hmyz. Nejraději ten domácí mám, když kvete. Ještě jednou Matthioli: „Při vrchu ratolestí nese vrcholíky krásné, bílé, a v nich květ drobný a vonný.“ A Matthioli do třetice: „Jest přirození horkého a suchého na druhém stupni. Odtud moc vychází přitahující a studenokrevnost vyhánějící a obměkčující, pruduchy otvírající. Vodnatost bzu pitá dávení přivodí a vodu vodnotedlných stolicemi žene. Též moci jest vodnatost z kořene vytlačená, ale víc spodkem než vrchem žene a hrubou studenokrevnost, do člankův a a přihbí tekoucí, vytahuje.“ Květ obsahuje hlavně silici, glykosid rutin a sambunigrin, cholin, účinné látky blízké hormonům a tříslovinu. Horký nálev ze sušeného květu se užívá jako diaforetikum a antineuralgikum. Tolik o bzu a jednom antiglobalizačním obědě.

Květen 8, 2012

PÁR TITULŮ K TÉMATŮM ZÁNIKU, SMRTI A POHŘBÍVÁNÍ

Filed under: MIMO RUBRIKY — V. Cz. @ 7:20 pm

ARIÈS, Ph. Dějiny smrti I – II. Praha : Argo, 2000. ISBN 80-7203-286-0, 80-7203-293-3
ASSMANN, J. Smrt jako fenomén kulturní teorie : Obrazy smrti a zádušní kult ve starověkém Egyptě. Praha : Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7021-514-3
BRAVERMANOVÁ, M. – LUTOVSKÝ, M. Hroby, hrobky a pohřebiště českých knížat a králů. Praha : Libri, 2001. ISBN 80-7277-049-7
DAVIES, D. J. Stručné dějiny smrti. Praha : Volvox globator, 2007. ISBN 978-80-7207-628-4
DINZELBACHER, P. Poslední věci člověka : Nebe, peklo, očistec ve středověku. Praha : Vyšehrad, 2004. ISBN 80-7021-693-X
KERRIGAN, M. Historie smrti : Pohřební zvyky a smuteční obřady od starověku do současnosti. Praha : Deus, 2008. ISBN 978-80-87087-55-8
KNÍŽÁK, M. – DEMČÁKOVÁ, T. (eds.) Konec světa? Praha : Národní galerie, 2000. ISBN 80-7035-210-8
KOVAŘÍK, P. Klíč k pražským hřbitovům. Praha : Lidové noviny, 2001. ISBN 80-7106-486-6
KRÁL, P. Smrt a pohřby české šlechty na počátku novověku. České Budějovice : Historický ústav Jihočeské university, 2004. ISBN 80-7040-697-6
LE GOFF, J. Zrození očistce. Praha : Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7021-637-9
LORENZOVÁ, H. – PETRASOVÁ, T. (eds.) Fenomén smrti v české kultuře 19. století. Praha : KLP, 2001. ISBN 80-85917-79- 3
LUTOVSKÝ, M. Hroby předků : Sonda do života a smrti dávných Slovanů. Praha : Academia, 1996. ISBN 80-200-0567-6
MICHÁLKOVI, I. a L. Olšany hrdinské. Praha : Ladislav Michálek, 2008.
MICHÁLKOVI, I. a L. Zaniklé pražské vojenské hřbitovy. Praha : Irena a Ladislav Michálkovi, 2008.
NAVRÁTILOVÁ, A. Narození a smrt v české lidové kultuře. Praha : Vyšehrad, 2004. ISBN 80-7021-397-3
OHLER, N. Umírání a smrt ve středověku. Jinočany : H&H, 2001. ISBN 80-86022-69-2
POTOČEK, V. Vyšehradský hřbitov : Slavín. Praha : Professional, 2005. ISBN 80-86419-66-5
PRAHL, R. a kol. Umění náhrobku v českých zemích let 1780 – 1830. Praha : Academia, 2004. ISBN 80-200-1188-9
RANDÁK, J. Kult mrtvých : Smrt a umírání v revoluci 1848. Praha : Argo, 2007. ISBN 978-80-7203-970-8
SKALICKÁ, E. (ed.) Pražská pohřebiště a hřbitovy. Praha : Útvar rozvoje hlavního města Prahy, 2006.
SZABO, M. Olšanské hřbitovy I. a II. Praha : Libri, 2010. ISBN 978-80-7277-442-5
SZABO, M. Olšanské hřbitovy III. Praha : Libri, 2011. ISBN 978-80-7277-487-6

Bartholomäus Bruyn (asi 1493 – 1555): Zátiší vanitas, olej, dřevo, 61 × 51 cm, Otterlo, Kröller-Müller Museum

 

 

Květen 1, 2012

POSLEDNÍ PERIPATETICKÁ PŘEDNÁŠKA

Filed under: K POSLEDNÍ PERIPATETICKÉ PŘEDNÁŠCE — V. Cz. @ 9:16 pm

V  sobotu 28. dubna 2012, aspirující na nejteplejší 28. duben, co se teplota měří a zaznamenává, se za mimořádné exploze jara uzavřel kruh: 7. listopadu 2008 jsme poprvé vyrazili na peripatetickou přednášku cyklu Genius loci pražských měst se záměrem projít systematicky všechna pražská města, vzniklá v dotyku s hradbami historické Prahy. Podařilo se, dokonce jsme několikrát pro logiku města porušili pravidlo dotyku. Začali jsme Žižkovem a pohybem proti směru hodinových ručiček jsme po sedmi semestrech na Žižkov zase vstoupili. Není to jen radostné, nečekal jsem, že se s koncem první části cyklu sejde i jiný konec. Bylo nás na sobotní procházku městem dost, nemohu si stěžovat, sobotě odpovídá víc procházka s přáteli než školní povinnost, ale jeden smutný fakt smlčet nemohu: Nepočítám-li studenty studia doktorského, byli přítomni studenti dva. Jeden klasické archeologie, jeden kulturologie. (Někteří studenti by se ale měli počítat nejméně dvakrát, což je právě tento případ. Vzhledem k osobnímu hrdinství spojenému se stejně aktivní účastí na Okultění bezprostředně předcházejícím bych dokonce navrhoval vyšší koeficient.) S potěšením jsem zjistil, že jsem nebyl sám, kdo cyklus chápal jako nekonečný. (Práce vysokoškolského učitele se bez dlouhodobé perspektivy, která nepočítá ani s vlastní smrtelností, poctivě vykonávat nedá. Naše termínované smlouvy jsem proto vždy považoval za nepřátelské. Ne pro potřebu nějakých osobních sociálních jistot, ale jako další prvek okrádající mé studenty.) Stručné usnesení výboru, který se sešel 28. 4. 2012 v Riegrových sadech: Budeme pokračovat a dáme si to znovu. Odkládám tedy faustovský záměr obejít městské čtvrti, které vně sousedí s těmi již prošlými, a slibuji, že se na podzim sejdeme u paty žižkovské televizní věže a znovu vyrazíme proti směru hodinových ručiček i proti všemu, co by tomu nepřálo. Dál zatím nedohlédnu, ale o všem, co mi umožní dodržení tohoto slibu, vás zde budu informovat.
Věnovali jsme se po ony čtyři roky architektuře a urbanismu Prahy mimo její historické jádro. Alespoň jednou peripatetickou přednáškou bych vás do něj chtěl vrátit: Narazili jsme několikrát na téma německých architektů. Rád bych vám v bezprostředním okolí katedry ukázal, jak podstatným způsobem se německy mluvící architekti 20. století podíleli na podobě Starého a Nového Města. Spojím s tím téma, na kterém aktuálně pracuji, pražské pasáže. Sejdeme se v poslední den výuky v letním semestru, tedy v pátek 18. května 2012 v 11.00 na katedře v posluchárně č. 306. Zvu vás fotografií Miroslava Háka z roku 1945, fotografa, který velmi podstatným způsobem ovlivnil mé vidění města.

Blog na WordPress.com.