Czumalova nástěnka

Červenec 10, 2012

O LETNÍM ČTENÍ

Filed under: MIMO RUBRIKY — V. Cz. @ 11:35 pm

Otto Johannes Bähr: Lesende im Garten, 1962

Miluji horké dny počínajících prázdnin. Nejen proto, že znamenají konec předlouhé agónie letního semestru se všemi zkouškami a termíny. Už se neučí a z kantorské práce zbude jen to nepříjemné. Únava vrcholí, přicházejí vedra a nelze uniknout z nevětratelných místností, naopak se v nich pobývá déle a kolektivněji. Kdekdo se snaží ještě urvat, co se dá, aby si pak nekazil prázd­niny, všechno musí být odevzdáno, aby se to v letně opuštěných kancelářích a redak­cích pěkně rozleželo do září. Všichni už mají plné zuby všech, ale i sociální rozměr agónie prodlužuje série předprázdninových schůzí, porad, zasedání a večírků. Ti, kdo mají raději procesy skokové až revoluční, si přidají ještě hektické přípravy na dovolenou, aby si to v den pevně stanovený ministerstvem školství rozdali se stejně vystre­sovanými a nevyspalými na silnicích k jihu, nervózně posedávali v letištních halách a dohadovali se s delegáty cestovních kanceláří, které se možná konce prázdnin nedožijí. Nemaje na výše uvedené peněz ani nervů, volím ře­šení evoluční a do prázdnin vstupuji opatrně a postupně. To má samozřejmě také svá rizika, prázdniny mohou skončit dříve, než začaly. Musím trochu podvádět, například neotevírat diář a e-mailovou schránku a nevědět, kde mám telefon, aby se dostavil ten kýžený den, kdy se mohu sám rozhod­nout, co, kdy a kde budu dělat. Že bych nedělal nic, zatím přesahuje mou představi­vost.
            Miluji horké dny počínajících prázdnin především ze dvou velmi prostých dů­vodů: Nemusím se oblékat a mohu si číst. Číst, co chci, ne, co musím. Mohu číst texty, jejichž autor nepřijde zítra na konzultaci nebo na zkoušku, texty, o nichž nemusím psát, texty, které nepotřebuji pro přednášky a tvorbu textů vlastních. A tak, jak v rekonvalescenci po agónii konce semestru uklízím bojiště své pracovny a zařazuji knihy již vystřílené, knižní hromádky, tvořící její krajinu, se nezmenšují, jen promě­ňují své složení. Už dávno nepodléhám iluzi, že to všechno o prázdninách přečtu, a je mi jasné, že v září mě čeká další každoroční knižní rituál: zařazování knih, z nichž vět­šinu jsem o prázdninách ani neotevřel. Červencový rituál se ale netýká knih, které přečtu. Zahrnuje knihy, které chci přečíst. Jistě znáte tvrdé jádro této kategorie: Na každou dovolenou, na každou delší cestu si bereme některou z Knih. Z těch, které všichni citují a všichni o nich mluví. Nemyslím ty aktuálně módní, naopak stálice, pilíře našich oborů a evropské vzdělanosti vůbec. Zdroje pocitu vlastní nedostateč­nosti a hrůzy z odhalení, že jsme je dosud nečetli. (Ve skutečnosti se naprostá většina těch, kdo o Knize tak suverénně mluví, od nás liší jen větší mírou drzosti. Nečetli ji také, jen ovládají pár sloganů z literatury sekundární až terciární.) Představa krásné dovo­lené proležené na pláži s Kritik der Urtheilskraft či s Mille plateaux při pokusu o rea­lizaci na kráse poněkud ztrácí a náhle se může zdát zajímavější i politický komentář v místních novinách v jazyce, který neovládáte, o problému, jenž vám může být ukraden. Nicméně se domnívám, že zcestovalé a nikdy neotevřené Knihy, po léta nás věrně provázející v prázdninových zavazadlech, nepostrádají v našich životech význam. Čtení není jediným způsobem, jak s knihami obcovat.
            Většinu prázdninových hromádek, alespoň těch mých, tvoří knihy na prázd­niny odložené, tedy ty, které jsem koupil během roku a často s bolestí a násilím na sobě páchaném jejich četbu odložil do onoho úděsného masového hrobu jménem až bude čas. Oním až bude čas míněny nejbližší prázdniny, ovšem v obvyklé předprázd­ninové naivní představě, že půjde o šťastné životní období v trvání let až desetiletí, prosté starostí, povinností, nemocí a vydělávání na složenky. Samozřejmě tomu tak není a v těsné soutěsce mezi začátkem a koncem prázdnin budou přečteny jen některé. Prázdniny přitom zvláštně očišťují: Celý rok se nezřízeně těším, až si je přečtu. Když je v září nepřečtené ukládám, je v tom bolest i zmoudření nenaplněných lásek: Nějak to nevyšlo, ale zůstáváme si blízcí a třeba jednou… Ono až bude čas změní měřítko, ale další prázdniny zůstávají ve hře. Obávám se, že můj  blog je věnován převážně knihám této kategorie.
            Složení prázdninových knižních hromádek ukazuje i další rozměr: Prázdninová svoboda přináší i jisté osvobození od celoročního puzení povinnosti a oslabuje i inte­lektuální podmíněný reflex (a připusťme i trochu snobismu). Nepřiznal jsem a nepřiznám, které jsou pro mne ony zcestovalé Knihy, ale mohu přiznat, že každé prázdniny začínám s Frederickem Forsythem. Během roku nedostupná čtenářská rozkoš: přečíst knihu na jeden zátah, plnými doušky až do dna. A hned si dát další. Dojde i na sci-fi, histo­rický cestopis, memoáry, které se nedotýkají odborných zájmů. Dojde i na radosti ná­vratů ke knihám již čteným, včetně těch čtených tolikrát, že se stačí textu jen lehce dotýkat, protože ho znám téměř nazpaměť. Jak tak na příslušnou hromádku koukám, letos to zase bude Pergaudova Knoflíková válka a universitní romány Davida Lodge. A samozřejmě Jules Verne, ale to je tajný hřích i mimoprázdninový. Jen zvýším dávky.
            O prázdninách se opouštějí spořádané stravovací návyky a cit pro míru. Bývá těžko po smaženici a rožněných masech, řídko po divoce tláskaném ovoci a místních kuchyních, kalno po alkoholech na slunci, u ohňů a na nočních terasách. Jak tak hledím na prázdninové knižní hromádky, hrozí mi duševně totéž, jestli si to dám všechno. Ale i to je na letním čtení přitažlivé, pár dietních chyb moc škody nenadělá a v září zas obžerství vystřídá na deset měsíců kázeň.
           To je otázka zcela namístě: Co že to zrovna čtu? Strakatý máslo Josefa Štefana Kubína.
           Miluji horké dny počínajících prázdnin také proto, že si mohu číst venku. Náš stísněný byt se zvětší o terasu, čtu si u stolu na pohodlné židli a zároveň v koruně stromu. Naráží to ovšem na obtíž: Většinový současný Čech je jednak pronásledován hrůzou, že není-li slyšet, není, jednak vybaven představou, že plot z drátěného pletiva je pro zvuk neprostupný. Možná je to jen můj problém, ale slova, která slyším, se mi pletou do slov, která čtu. Nedokážu neslyšet a ještě ke všemu miluji hudbu. Neumím ji degradovat na kulisu, nedokážu ji neposlouchat. Bohužel se to týká i řídkých hudebních stupidit, které na mne z komerčních rádií pouštějí sousedé. Mé venkovní čtení tak někdy končí zbabělým ústupem do pekla dobře osluněné pracovny s oknem zavřeným před tím, čemu utíkám. Pak ovšem horké dny počínajících prázdnin zrovna nemiluji. V loňském červenci jsem si autoterapeuticky pomáhal zneužitím poesie: 

                                          

                                         LÉTO VE VILLEGIATUŘE

                                         Kreténi vyšli do zahrad
                                         A něco pustili
                                         Hubili trávu
                                         I ticho zabili

                                         Kreténi vyšli do zahrad
                                         A maso pálili
                                         Prázdnili sklenice
                                         Řevem se sytili

                                         Kreténi vyšli do zahrad
                                         Do vody skočili
                                         Ječící dětičky
                                         Hned křikem tišili

                                         Naději vyhlížím
                                         Na ticho k životu
                                         Ústavní zahradu
                                         Stařeckou hluchotu

Advertisements

1 komentář »

  1. Stísněný byt! Obyvatelé garsonek a bytů do padesáti metrů čtverečních se mnou v čele na Tebe dělají sprosté posunky!

    komentář od Anna — Červenec 24, 2012 @ 4:57 pm


RSS feed for comments on this post. TrackBack URI

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Vytvořte si zdarma webové stránky nebo blog na WordPress.com.

%d bloggers like this: