Czumalova nástěnka

Srpen 10, 2012

DOBRODRUŽNÁ KNIHA O SOCIALISTICKÉM REALISMU

Filed under: CO JSEM SI DOMŮ PŘIVLEKL — V. Cz. @ 10:42 pm

STRAKOŠ, Martin. Nová Ostrava a její satelity: Kapitoly z dějin architektury 30. – 50. let 20. století. Ostrava: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě, 2010. ISBN 978-80-85034-60-8 

 Těžko bych odolal odborné práci, jejíž genezi autor odvíjí od koloritu svých cest do školy a ze školy, i kdybych ho neznal. To se v tomto případě nestalo, Martina Strakoše čtu s velkou pozorností a chutí, co vstoupil na nevelké pole domácí historiografie architektury, a přehlédnout ho samozřejmě nemohu ani jako výraznou osobnost současné památkové péče. Sám své dílo charakterizuje takto: „Předkládaná kniha představuje pokus o alternativní vyprávění příběhu české moderní architektury z lokální perspektivy, nikoli však se záměrem podřídit se postmodernismu a jeho tezi o konci velkých vyprávění, nýbrž s důrazem na obecnou potřebu smysluplného celku a s pozorností k dosud méně známým skutečnostem. Ačkoli se příběh knihy vyznačuje fragmentárností, doplňuje a někdy poopravuje dosavadní interpretace vývoje 30. až 50. let minulého století. Činí tak mimo jiné proto, aby vytvořil protiváhu k publicistickým a účelovým anebo zkratkovitým výkladům, které často opakují výrazy a myšlenky, jejichž původ lze hledat v jazyce a ideách propagandy studené války. Publikace vznikala s vědomím ambivalentnosti tématu, související s rozporuplností zachyceného období a složitostí vývoje dobové architektury.“ Profesionálové píší úvody úplně na závěr, jak moji diplomanti dobře vědí, tedy na začátku neslibují, co nesplní, a Martin Strakoš je profesionál. (Můj diplomant nikoliv. Škoda, byl bych na něj pyšný.)
      Zabývat se uměním 50. let minulého století není žádný med. Začínal jsem s tím v době, kdy prakticky nic nešlo pojmenovat přímo a to podstatné, širší souvislosti, unikalo poznání, neboť se nebylo o co opřít. Přirozeně mě to dovedlo k soustředění na předstupně, nejprve období 1945 – 1948, kde se ukázaly stejné bariéry, pak k výzkumu let nacistické okupace. Bariéry zmizely po roce 1989 jen částečně, umění, zalehlé stigmatem stalinismu, se ještě vzdálilo konjunkturálním odstřiháváním od minulosti. Nechyběla skandalizace bez stopy snahy o hlubší poznání a statečné kopání do mrtvoly. Už jsem se k tématu jako hlavní specializaci nevrátil, ale zůstalo mi jako jedno z těch, která mě nepřestávají zajímat.
     Nepočítám-li solidní výzkum Pavla Halíka, jehož výsledek je částečně vtělen do V. svazku akademických Dějin českého výtvarného umění, a úsilí Lubomíra Zemana (jeho knihu Architektura socialistického realismu v severozápadních Čechách vydalo v roce 2008 rovněž ostravské pracoviště NPÚ), mnoho se dosud v poznání české architektury 1. poloviny 50. let neudálo. Mimo konjunkturu nic atraktivního, Martin Strakoš to formuluje velmi výstižně: „V případě dějin umění navíc zpracování architektury 1. poloviny 50. let, podobně jako zpracování architektury nacistického Německa, nevede primárně k obecně přijímaným výsledkům, jako v případě prací o velkých a všeobecně uznávaných uměleckých a architektonických dílech. I to je jeden z důvodů, proč se například českou architekturou 60. až 80. let minulého století a některými jejími příklady zabývá většina badatelů nastupující generace, zatímco téma architektury 50. let je na okraji jejich pozornosti. Jednoduše tato fáze české architektury nenabízí takové možnosti estetického uspokojení a morální satisfakce.
     O to větší mám radost z této nenápadné a ne zcela běžně dostupné knihy. Cesty k Nové Ostravě sleduje Martin Strakoš od 20. let, rekonstruuje, jak architekturu sovětského Ruska reflektovali čeští architekti, rekapituluje vývoj sociálního bydlení v Ostravě, studuje „rozdíly mezi válkou a nacismem rozštěpenými kulturami“ i kontinuitu vývoje představ o zdravém bydlení v průmyslovém městě. Ukazuje, jak socialistický realismus přišel na naše území s památníky a pohřebišti Rudé armády a účinně k tomu využívá podrobné zpracování geneze Památníku hrdinů v Komenského sadech v Ostravě. Stejně podrobného zpracování se dostalo projektování a výstavbě vzorového sídliště u Bělského lesa, zasazeného do kontextu urbanistických koncepcí pro Ostravu od počátku poválečné obnovy. Zřetelně odtud vyvstávají charakteristiky přechodu od funkcionalismu k socialistickému realismu. Mnohé pro jeho poznání vytěžil Martin Strakoš z analýzy polemik kolem pražské výstavy Obrazy národních umělců SSSR v roce 1947. Domácí potíže se socialistickým realismem pak ozřejmuje na dalších stavbách, aby svůj výklad vyvrcholil analýzou a interpretací ansamblů, které dnes ikonicky zastupují socialistický realismus v české architektuře. Brilantně se tu pracuje i s karnevalovým principem, kromě jiného vztaženým i na teorii kompozičních skvrn Ivana Vladislavoviče Žoltovského, a konceptem rituálních vzorců. Zamlčené „karnevalové převrácení hodnot modernismu“ dovádí k důležitému poukázání, jak zjednodušující je tradované chápání socialistického realismu jako vnuceného importu ze Sovětského svazu a nakolik jsme byli v mnohém soběstační.
     Bylo to pro mne vzrušující čtení. Naplnilo mé dávné přesvědčení, že odborný text může a má být dobrodružný. Především ale Strakošova kniha naplnila moji představu, jak se má psát o architektuře. Abych tu nerozebíral obšírně vše, co pokládám za cenné metodologické obohacení disciplíny, kterou s autorem sdílíme, omezím se na výčet některých východisek, nalezených mimo území historiografie architektury: Semi(o)eseje Vladimíra Macury ze souboru Šťastný věk, reakce Petra Fidelia na ně, monografie Rudá záře nad literaturou, dílo italského bohemisty, profesora české literatury na universitě v Padově Alessandra Catalana, Srovnávací studie historika umění, kritika a kurátora Tomáše Pospiszyla či úhelný text filosofa a teoretika umění Borise Groyse Gesamtkunstwerk Stalin. Zkrátka, kulturologické dílo.
     Kniha Nová Ostrava a její satelity je jen částí rozsáhlejší práce a jak Martin Strakoš upozorňuje v závěru, „v žádném případě nepředstavuje konec vyprávění“. Těším se.
     (Obšírnější recenzi brzy přinese Stavba. Některé formulace jsem sám sobě ukradl a počítám, že některé zopakoval, aniž bych o tom věděl.)

 

 

Reklamy

Napsat komentář »

Zatím nemáte žádné komentáře.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URI

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Vytvořte si zdarma webové stránky nebo blog na WordPress.com.

%d bloggers like this: