Czumalova nástěnka

Srpen 25, 2012

POZVÁNÍ NA VÝSTAVU

Filed under: PRSTEM UKÁZÁNÍ — V. Cz. @ 11:42 pm

Přišel jsem zrovna z vernisáže. Na vernisáže už léta nechodím. Bývá tam příliš mnoho lidí, mezi nimiž navíc převládají ti, jež vidět nechci, nad těmi, jež vidět chci. Ty raději vidím jinde, kde není tolik těch, jež vidět nechci. Na vernisáži si navíc výstavu neprohlédnete, před každým vystaveným dílem někdo stojí, zpravidla z těch, jež vidět nechcete. Vernisáže mívaly pevný půdorys. K povinnostem patřil co možná nesrozumitelný proslov historika umění či výtvarného kritika, který buď odkrýval niterné struny umělcovy duše s použitím dalších brutálních klišé nebo stavěl na zásluhách umělcových pomník vlastní velikosti. Poměrně neškodně, jen málo vernisážových řečníků bylo schopno zvládnout elementární řemeslo, tedy dosáhnout toho, aby je bylo slyšet a aby pár minut udrželi pozornost publika. Následovalo to, čemu se při jiných dobových rituálech nechutně říkalo kulturní vložka. Léta jsem v tomhle provozu jel, ale nikdy jsem nepřišel na to, podle jakého klíče se vybírají skladby na vernisáže. Jsem posluchač velmi menšinový, s rozkoší poslouchám věci pro většinové posluchače neposlouchatelné, ale na vernisážích jsem se nudil stejně jako oni, když několik zjevně rovněž nenadšených interpretů provozovalo to, co se na vernisáže zdálo patřit. V zasvěcených kruzích se tomu říká vržba. Její provozovatelé ale disponovali jen svými nástroji, kdežto dnes se žádá dobré ozvučení a zjednaná kapela s pomocí elektroniky zahušťuje už tak přehnanou akustickou výplň sálu. Kontraproduktivní, řekl by současný novinář, na vernisážích se hlavně pomlouvají přítomní i nepřítomní a to se nedobře provozuje, je-li pomlouvajícím křičeti. Vše uvedené nesnáším. Dalším důvodem, proč nechodím na vernisáže, je fakt, že mám rád víno. Uráží mne, když mi někdo s vážnou tváří nabídne špatné, nerad ho piju z plastového kelímku a neumím se o ně prát.
Občas učiním výjimku a jdu zahájit výstavu některému ze svých přátel, jimž to zkrátka nemohu odepřít. Dělám to ale rád, protože jsou to přátelé, a s jistou hrdostí, protože mí přátelé jsou umělci, jichž si vážím. A pokud možno zahajuji výstavy, na nichž se mohu nějak podílet. Instalace výstav patří k mým největším radostem, jediné, co mě netěší a tudíž to neumím, je produkce a shánění peněz.
Chci vás zkrátka pozvat na výstavu Karla Tůmy Venezia, Venice, Benátky. Karel Tůma je v současné české fotografii výjimečná postava. Občas se nezdržím, abych o mladém fotografovi, jemuž teprve táhne na čtyřicítku, nejapně nevtipkoval na téma poslední žijící klasik dokumentární fotografie. Má to nicméně racionální jádro. Když jsem se začal zajímat o fotografii, vládl ještě zlatý věk dokumentaristiky, široký proud, který sám sobě říkal humanistická fotografie nebo humanistický dokument. Iniciace je důležitá a až teď, kdy mě stárnutí naučilo se do ničeho nenutit, si uvědomuji, jak. Od prvních kontaktů s Karlem Tůmou, ještě jako studentem FAMU, jsem zjišťoval, že věřím na stejnou fotografii jako on, jen ji na rozdíl od něj neumím také dělat. Když Karel v rozhovoru pro Literární noviny na otázku, kdo ho na FAMU ovlivnil, jmenoval také mne, krásně mi to poupravilo kantorské sebevědomí, které si sám systematicky nabourávám. (A je asi zbytečné dodávat, že ani v jedné škole nepomohlo.) Ne snad, že bych mu to úplně věřil, už tehdy byl hotový a s názorem velmi pevným jak výtvarně, tak teoreticky a především eticky. Byl jsem pak hrdým konzultantem jeho magisterské práce Obraz společnosti v dokumentární fotografii, kterou vedl doc. Martin Matějů. Nic lepšího o dokumentární fotografii jsem dodnes nečetl. My, teoretikové a historikové umění, máme proti píšícím umělcům velkou výhodu.  Za to, co napíšeme, ručíme jen svou odbornou pověstí. Umělci i svým dílem.
Tu magisterskou práci mám v knihovně na dosti čestném místě. Jsem také hrdým spoluvlastníkem jednoho z mála exemplářů knihy Praha, Prague, Praga, Prag, kterou Karel Tůma uspořádal z výběru ze svých cyklů Praha na prahu, Obsluha nahoře bez, Život se žije a ztrácí na ulicíchPo osmi letech svobody a Praha pod heslem: Postavme se proti MMF a SB. Už sedm let, počítám-li dobře, čeká na vydání. Aniž bych opustil své přesvědčení, že citovat sám sebe je nevkusné, uchyluji se k citaci své předmluvy k této knize, abych to nemusel formulovat znovu: „Nemohu se ubránit, abych ostře necítil dnešní hranici mezi dokumentární fotografií, která nás vrací k autenticitě světa, a tou, která jen zmnožuje počet obrazů, jež nás od autentického světa oddělují a živí naši iluzi, že to, co vnímáme a žijeme jejich prostřednictvím, je autentický svět. Snad jsem naivní, ale nepřestávám věřit, že jen onen první pól je zároveň definicí umění. Z fotografií Karla Tůmy cítím, že bychom se na tom shodli.
Velmi mě nebaví jeden inflační jev: Někdo si koupí slušnou digitální zrcadlovku s příslušenstvím, slušný zájezd na atraktivní místo, po návratu zaplatí slušnou úpravu snímků a slušné velkoformátové printy a jejich slušnou adjustaci a udělá slušnou výstavu pro slušné lidi. Vše velké, ostré, naleštěné, barevné, až oči přecházejí. Publikum nadšeno, neboť nachází to, co očekává, připraveno lesklými časopisy a obrazovými klišé, sloužícími turistickému průmyslu. Nic, co by obtěžovalo, vyzývalo k spoluúčasti či budilo pocit spoluzodpovědnosti. Jezdit po léta systematicky za tématem a nabídnout publiku spartánsky střídmý soubor černobílých fotografií, pořízených na klasický materiál, z města, které překrývají obrazová klišé možná nejpilněji, je výjimečné. Doporučuji se na to podívat.
Galerii Emilie Paličkové provozuje Vyšší odborná škola textilních řemesel  a Střední umělecká škola textilních řemesel na dobré adrese U Půjčovny 9, proti Jubilejní synagoze. S dalšími cykly Karla Tůmy se můžete seznámit na stránkách agentury, kterou spoluzaložil, odvážně v době, kdy obrazové agentury krachují: http://www.choiceimages.org/.
Ke stažení připojuji jednak text katalogu, jednak texty čtyř českých návštěvníků Benátek, které jsem četl na vernisáži.
Venezia, Venice, Benátky_text
Nasi v Benatkach

 

Advertisements

Napsat komentář »

Zatím nemáte žádné komentáře.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URI

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Vytvořte si zdarma webové stránky nebo blog na WordPress.com.

%d bloggers like this: