Czumalova nástěnka

Září 27, 2012

NEČEKANÁ POMOC

Filed under: CO JSEM SI DOMŮ PŘIVLEKL — V. Cz. @ 12:20 am

TOMAN, Miroslav – CODL, Stanislav – TUČEK, Petr. České zemědělství očima těch, kteří u toho byli. Praha: Národní zemědělské muzeum, 2012. ISBN 978-80-86874-39-5

 Prázdniny opět skončily dřív, než začaly. Část mi jich vzalo téma, do něhož jsem se asi neměl vůbec pouštět. Již zde doporučovaná polská revue Autoportret chtěla text o současném českém venkově. Spoustu věcí jsem si snahou vysvětlit polskému čtenáři nevysvětlitelné ujasnil, ale hlavně odžil. Píšu zřejmě z masochismu, je to pro mne utrpení, které nepřestávám vyhledávat, ale tohle téma mi k obvyklým mukám přineslo ještě další velmi bolavé emoce. Téma si mimo jiného řeklo o dějiny českého zemědělství ve 20. a 21. století. Bez nich nelze pochopit ani proměny české krajiny a dnešní degradaci venkova na rekreační zázemí ekonomických center. S literaturou potíž a tak mi nijak přitažlivá kniha víceméně skočila do ruky sama.
Šťastně nalezená koncepce: Systematické dějiny českého zemědělství v úseku 1945 – 2010 jsou členěny do základních period (1950 – 1970, 1970 – 1990 a 1990 – 2010) a každá doplněna o vzpomínky zajímavých osobností. Suchý výklad, opřený o hojné statistické údaje, tak náhle získává barvitější kontury, byť povinností zemědělského odborníka samozřejmě není vysoká literární obratnost.
Česká republika má dostatečný půdní a bioenergetický potenciál, aby mohla dosáhnout soběstačnosti v potravinách, odpovídajících mírnému podnebnímu pásmu. Aktivně o něj usilovala, ale v 90. letech minulého století nastal zlom. Mezi léty 1994 – 2010 se více než ztrojnásobil schodek bilance agrárního zahraničního obchodu a jeho struktura dnes odpovídá nejméně rozvinutým státům: vyvážíme suroviny a dovážíme finalizované výrobky. Upadla celá odvětví, v nichž dříve české země vyni­kaly, chmelařství, řepařství, zelinářství, ovocnářství. Za dvacet let od roku 1990 po­klesla výměra orné půdy v České republice o 211 000 hektarů, hrubá zemědělská pro­dukce poklesla o 36 % (rostlinná výroba o 21 %, živočišná o více než 46 %) a počet pracov­níků v zemědělství se snížil o 407 000, tedy o 75,4 %.
Špatně snáším to, co v naší malé zemi s hustým osídlením bylo vídat jen za vleklých válek: neobdělaná pole. Dnes nás zhruba z poloviny živí zahraniční zemědělci, nejvíce němečtí a polští. Český rolník zmizel, nahrazen farmářem, český sedlák byl vyhuben jako druh. Venkov bez zemědělství je jen území bez života a beze smyslu. Mantra neviditelné ruky trhu, neustále opakovaná ekonomy a hlavně politiky, problémy nevyřešila. Její působení přineslo venkovu jen tajné pěstírny konopí a stáčírny pašovaného alkoholu v opuštěných ze­mědělských objektech, pole zakrytá solárními panely, osetá řepkou či už neosetá vů­bec, holandské vesnice a česká Beverly Hills, logistické areály, velkosklady a nákupní centra při silnicích, předražené cyklostezky a odpočívadla pro městské sáhiby.
Promiňte, to už lamentuji mimo knihu, kterou jsem vám chtěl doporučit. Ta příliš nelamentuje, ale může lamentacím dodat munici exaktních statistických dat a přesvědčivých osobních svědectví. Pro toho, kdo nepamatuje a neví, dobrá vstupní literatura.

 

Reklamy

Září 20, 2012

SBOHEM, TOMÁŠI

Filed under: MIMO RUBRIKY — V. Cz. @ 5:48 pm

Je divný čas.
19. srpna 2012 prof. PhDr. Miloslav Petrusek, CSc.
16. září 2012 prof. PhDr. Jiří Musil, CSc.
20. září 2012 prof. PhDr. Tomáš Durdík, DrSc.

 Tomáš Durdík byl pro moji generaci osobností velmi podstatnou. Už dlouho lituji, že jsem na rozdíl od svých kamarádů, studentů dějin umění, archeologie, historie či pomocných věd historických v 70. letech nejezdil kopat s Tomášem, neboť jsem tehdy, zaslepený modernista, nejevil nejmenší zájem o středověké hrady. Není mnoho věcí, které bych chtěl v životě vrátit, ale projít iniciací na Týřově bych potřeboval, protože dnes bych už jejímu významu rozuměl, jako rozumím Tomášovu romantismu.
Když mě dnes ta zdrcující zpráva zastihla, vybavila se mi mimoděk nevýznamná epizoda: Povídali jsme si s Tomášem na chodbě před katedrou a kolemjdoucí doc. Martin Matějů činil poznámky na naše tělesné proporce. Vyložili jsme mu antický princip kalokagathia a vysvětlili, že naše tělesné schránky jsou proto objemné, aby pojaly duše tak široké a krásné. V Tomášově případě to nebyl vtip.
Vědecké dílo Tomáše Durdíka je impozantní. Stejně tak si ale vážím pozornosti, kterou věnoval popularizaci disciplíny, v níž představuje světovou špičku. Ještě více toho, že jeho mysl neustále zaměstnávaly etické otázky vědy a památkové péče. Neznám mnoho lidí, kteří by o nich hovořili tak věrohodně. I v tom nám bude chybět.

Fotografie (c) Marek Smejkal 2011

Září 8, 2012

SLAVNÁ SBÍRKA ŽIDOVSKÝCH VTIPŮ S KULTUROLOGICKOU STUDIÍ

Filed under: CO JSEM SI DOMŮ PŘIVLEKL — V. Cz. @ 7:11 pm

LANDMANNOVÁ, Salcia. Rebe, že se nestyděj! Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2012. ISBN 978-80-7195-535-1

 Neznám chutnějšího balení moudrosti nad židovské anekdoty. Nikdy proto neodolám, vyjde-li jejich nová sbírka. Nu, nová… Tak jako jsou všechny anekdoty staré, je každá nová sbírka jen novou kompilací těch předchozích. V Čechách je to tradice už téměř stoletá. Notoricky se traduje, že první českou sbírkou byly Židovské anekdoty Karla Poláčka, kniha poprvé vydaná v roce 1933, ač jsou tu nejméně dvě starší, jedna o celých dvacet let. Nejčastěji sahám po Velké knize židovských anekdot Eduarda Světlíka (Praha: Academia 2001) a po té poslední, která se jmenuje Komu je dneska dobře? 864 židovských anekdot,sestavil ji David Maškenazy (vtipný pseudonym PhDr. Petra Maška, vedoucího oddělení zámeckých knihoven Knihovny Národního muzea) a vydal v roce 2009 Ladislav Horáček. Právě ta hojně čerpá z německých antologií z počátku minulého století.
         Nemohu si vybavit, kdy jsem poprvé narazil na jméno Salcia Landmannová. Mohlo to být v souvislosti s Martinem Heideggerem, ale jak se znám, pravděpodobnější mi připadá některá z jejích skvělých knih o židovské kuchyni. Salcia Landmannová se narodila v roce 1911 v haličském městě, které se tehdy polsky jmenovalo Żółkiew (dnes ukrajinské město Жовква), už v roce 1914 se ale s rodiči přestěhovala do St. Gallen ve Švýcarsku. Studovala práva a později filosofii v Berlíně u Nicolaie Hartmanna, navštěvovala přednášky z dějin umění, ale vzdělávala se i umělecky a vydělávala si jako módní grafička. V roce 1933 přešla na basilejskou universitu k sociologicky orientovanému fenomenologovi Hermanu Schmalenbachovi a v roce 1939 obhájila na universitě v Curychu disertaci Phänomenologie und Ontologie: Husserl, Scheler, Heidegger (Leipzig: Universitäts-Buchdruckerei Heitz, 1939) ještě pod dívčím jménem Salcia Passweg. Téhož roku se provdala za filosofa Michaela Landmanna, asistenta jejího učitele Schmalenbacha a Karla Jasperse. Landmann po válce působil na Freie Universität Berlin a zaměřil se na filosofickou antropologii. Jeho ženu vědecký zájem odvedl od filosofie ke studiu kultury východních Židů, zničené holokaustem. V roce 1960 její první kniha Der jüdische Witz. Soziologie und Sammlung (Olten: Walter, 1960) ukázala, kam se její bádání ubírá. Kniha se setkala s mimořádným ohlasem. Klasické sbírky židovských anekdot vycházely v době, kdy mohly čerpat z živé kultury, o své sbírce už Salcia Landmann mluví v jiné své knize jako o tichém rekviem za zmizelý kulturní svět východních Židů. Dílo se od té doby dočkalo už patnácti vydání v němčině a celkový náklad přesáhl oním posledním z roku 2010 hranici jednoho milionu výtisků.
         Díky Karmelitánskému nakladatelství máme konečně zatím polovinu díla v českém překladu Štěpána Sirovátky. S výbornou obálkou Vojtěcha Domlátila, starší předmluvou autorčina syna, právníka Valentina Landmanna, užitečným slovníkem a hlavně studií, kterou Salcia Landmannová nazvala Vtip v židovském národě, studií tak brilantní, že se tají dech. Těším už se na druhý díl, ale tiše doufám, že překlad vzbudí širší zájem o pozoruhodnou autorku, jejíž dílo se, žel, uzavřelo před deseti lety. Moc bych stál o český překlad zmíněných knih o židovské kuchyni, ale také slavného díla Marxismus und Sauerkirschen: Streitbare Zeitbetrachtungen (Wiesbaden: Limes, 1979).

Blog na WordPress.com.