Czumalova nástěnka

Říjen 19, 2012

ODCHÁZENÍ POKRAČUJE

Filed under: MIMO RUBRIKY — V. Cz. @ 12:44 pm

Donekonečna si mohu opakovat, že je to přirozené a tedy očekávatelné, ale nebolí to o nic míň: Odchází mi generace, s níž jsem identifikován víc, než s tou svojí. S každou další ztrátou si více uvědomuji, nakolik žiji ve světě téhle generace a vyznávám její hodnoty. Není divu, je to generace mých učitelů.
     Dnes má pohřeb pan profesor Břetislav Pojar. V noci z pondělí 15. na úterý 16. zemřela paní docentka Galina Kopaněva. Nejsem její žák jaksi institucionálně, ale mohu říci to, co ve vzpomínce na ni napsali už její žáci přímí: Vidět film, chápat jeho jazyk a snad i trochu o filmu myslet mě naučila ona. Iniciace se děla v 70. letech minulého (au) století hlavně během večerních projekcí v Savarinu, tedy paláci Sylva-Taroucca (Kilián Ignác Dientzenhofer 1743 – 1752) Na příkopě, kde tehdy sídlila instituce zvaná Ústřední kulturní dům za­městnanců školství, vědy, umění a tisku. V časech bez videa, DVD a internetu jedinečná příležitost vidět klíčová díla světové kinematografie. Filmu předcházely přednášky, o nichž se tehdy vtipkovalo, že délkou soupeří se stopáží filmu, zpravidla vítězně. Brilantní analýzy, sahající od filmové řeči po kontexty kulturní, kulturněhistorické a politické. Přednášky strhující hloubkou a šíří znalostí, kulturou jazyka, zápalem a jiskřením nevšedního intelektu, ale i vizuálně: Galina Kopaněva byla krásná žena aristokratické noblesy a elegance, žena z rodu těch, pro něž se muži střílejí. Sami sebe i navzájem.
     Na iniciaci sedmdesátých let navázala léta osmdesátá. Na tehdy daleko pospolitější filosofické fakultě bylo dost příležitostí k setkávání. Dnes si uvědomuji, že mě Galina Kopaněva hodně naučila nejen o filmu. Patří k těm, díky nimž mám stanovený etalon kantorského výkonu, na nějž se snažím dosáhnout. Zajímala se o nás, mladé kolegy, a uměla skvěle formulovat i rady a výtky, které se těžko vyslovují. Ochotně sytila můj zájem o ruskou kulturu, díky ní jsem pochopil věci, na něž bych jinak nedosáhl, a nepropásl pozoruhodné období perestrojky nejen ve filmu. Její noblesa zahrnovala i neokázalou samozřejmou slušnost, čestnost a cit pro spravedlnost, v prostředí normalizované fakulty tak cenné. Není to vlastně tak dávno, co jsme se po jisté pauze začali znovu potkávat na FAMU. Díky úžasné Zdeňce Švestkové, která se o ni obětavě starala, jsem pak mohl alespoň na dálku sledovat, že na opravdovou dámu nemá ani stáří a nemoc. Ani smrt.

Reklamy

Napsat komentář »

Zatím nemáte žádné komentáře.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URI

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Blog na WordPress.com.

%d bloggers like this: