Czumalova nástěnka

Prosinec 5, 2012

JEŠTĚ K MINULÉ PERIPATETICKÉ PŘEDNÁŠCE

Filed under: K POSLEDNÍ PERIPATETICKÉ PŘEDNÁŠCE — V. Cz. @ 11:26 pm

kni013

Karel Lidický: Šťastná budoucnost (Vítězná rodina) před Národním památníkem na Vítkově, bronz, v. 520 cm, 1964 – 1972

Na poslední peripatetické přednášce jsem u Národního památníku na Vítkově připomněl zapomenutíhodný americký film režiséra Christophera Menaula Otčina (Fatherland) z roku 1994. Praha si tu zahrála Nový Berlín, hlavní město Evropy sjednocené v nacistickou Germanii, nad nímž se do výše 320 metrů tyčí kopule Große Halle, Hitlerova snu naplněného architektem Albertem Speerem. Píše se rok 1964, je dvacet let po válce, která byla pro Adolfa Hitlera válkou vítěznou, jen Rusové ještě na východě partyzán­sky bojují. Připravují se velkolepé oslavy Führerových 75. narozenin, na něž má při­jet i americký president John Fitzgerald Kennedy, aby upevnil mírovou spolupráci obou velmocí. Hotel Penta, jedna z prvních invazí nové komerční ar­chitektury do historického jádra Prahy, si, vybaven příslušnou vlajkoslávou s hákovými kříži, zahrál kupodivu hotel. V budově Federálního shromáždění, v době natáčení sídla Radia Svobodná Evropa, z níž se otevírá po­hled na svatyni ná­rodní minulosti a vědy, Národní mu­zeum, sídlí centrála KriPo, kterou si ale americký filmař plete s gestapem. Před Rudolfinem, další svatyní národní kultury, se na počátku filmu osazuje pomník vítězného Vůdce, právě na místo, kde byli pohřbeni rudoarmějci, padlí při osvobozování Prahy. V socialistickém mrakodrapu PZO Motokov z roku 1977 je Říšský archiv. Jedna z klíčových scén se odehrává na Vyšehradě pod Myslbeko­vým sousoším z Palackého mostu a nebozí Záboj a Slavoj měli americkému divákovi ukázat, jak vypadají germánští bohové. A konečně v Národním památníku na Vítkově, kde si úspěšně za­hrál i socialis­tický sochařský doprovod prvorepubliční architektury, zahrnující i oslavu vítězství Rudé armády nad Hitlerem, sídlí kadetka. Neznám lepší ilustraci základního problému sémantiky architektury a sochařství, ani názornější argument k problému národní architektury.
            Právě vyšla v českém překladu literární předloha filmu, román britského autora Roberta Harrise Otčina (Fatherland), o jehož kvalitách nelze soudit z Menaulova filmu. Vychází v češtině už podruhé, rok po britském vydání ji v roce 1993 na český trh uvedlo nakladatelství Riopress. Patřila k prvním knihám, které nás začaly učit, že vrcholné překladatelské výkony, pečlivá redakční práce a kultivovaná grafická úprava nejsou tak samozřejmé, jak jsme si za ta dlouhá léta, kdy vládly české knižní kultuře, rádi zvykli. Překlad stejně ohavný jako omyvatelná obálka, ke grafické úpravě a redakční práci bych se rád vyjádřil, ale nejsou neozbrojenému oku patrné. Je-li tedy v tiráži čerstvé novinky nakladatelství Kniha Zlín uvedeno: „Vydání první“, vše k tomu opravňuje, duchaprázdná komerce se nepočítá.
            Absolvent anglické literatury na Selwyn College v Cambridge Robert Harris (* 1957) je pilný jako romanopisec i jako autor literatury faktu, jíž začínal. I v češtině už od něj máme desítku titulů. Nečetl jsem je zdaleka všechny a ani se k tomu nechystám, milionové náklady a okamžité filmové adaptace mě spíše varují. Dávám přednost dílům menšinovějším a také uleželejším, ale na románu Otčina si napodruhé konečně velmi pochutnávám.

 

 

Advertisements

Napsat komentář »

Zatím nemáte žádné komentáře.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URI

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Vytvořte si zdarma webové stránky nebo blog na WordPress.com.

%d bloggers like this: