Czumalova nástěnka

Prosinec 10, 2012

KARLÍN ŽELEZNIČNÍ

Filed under: K POSLEDNÍ PERIPATETICKÉ PŘEDNÁŠCE — V. Cz. @ 9:32 pm

knih009

Mám rád tuto fotografii nejen proto, že se dostala na obálku mé oblíbené knihy (BEČKOVÁ, Kateřina. Nádraží a železniční tratě: Zaniklé, proměněné a ohrožené stavby. Praha – Litomyšl: Paseka, 2009.). Krásná lokomotiva 464.066 na ní veze Karlínem osobní vlak z Prahy do Nymburka. Fotografoval Zdeněk Bauer 5. května 1972. Domy vlevo stojí v Sokolovské ulici. Z toho, co na fotografii vidím, soudím, že na levém okraji je nároží Urxovy a Sokolovské, dům čp. 454/X (Josef Houštecký 1905), za ním průčelí dalších domů do Sokolovské, čp. 415/X, 416/X (Bohumil Štěrba 1903) a čp. 444/X (Alois Stárek 1905), tedy blok mezi Urxovou a Březinovou).
Co tam dělá vlak? Karlín byl původně sevřen železnicí ze všech stran. Nejprve ale musím pro začátečníky předeslat stručný přehled společností, tratí a nádraží pražského železničního uzlu v 19. století:

Severní státní dráha (NStBk. k. Nördliche Staatsbahn) – Masarykovo nádraží
1845 Praha – Olomouc (větev olo­moucko-pražská)
1850 Praha – Lovosice (větev pražsko-drážďanská)
1845 (1850) – 1855, 1855 – 1909 Společnost státní dráhy (StEG, Staats-Eisenbahn-Gesellschaft)

 Česká západní dráha (BWB, k. k. privilegierte Böhmische Westbahn) – Smíchovské nádraží
1862 Smíchov – Plzeň – Furth im Wald
1862 – 1894

Buštěhradská dráha (BEB/BD, Buschtěhrader Eisenbahn) – Bruska (Písecká brána, Dejvice), Bubny
1863 Bruska – Kladno
1868 Bruska – Bubny
1872 Smíchov – Hostivice
1863 (1868, 1872) – 1922

Dráha císaře Františka Josefa (KFJBk. k. privilegierte Kaiser-Franz-Josephs-Bahn) – Hlavní nádraží
1871 Praha – Benešov – Tábor – České Velenice – Vídeň
1871 – 1884

Turnovsko-kralupsko-pražská dráha (TKPE, k. k. privilegierte Tur­nau-Kralup-Prager Eisenbahn) – Hlavní nádraží
1872 Praha – Vysočany – Neratovice
1872 – 1883, 1883 – 1907 BWB (Böhmische Westbahn)

Pražská spojovací dráha (KFJB)
1872 Smíchov – Hlavní nádraží – Hra­bovka – Smíchovské nádražíHlavní nádraží

Pražsko-duchcovská dráha (PDE, k. k. privilegierte Prag-Duxer Eisen­bahn)– Smíchovské nádraží
1873 Smíchov – Dušníky (Rudná u Prahy) – Duchcov
1873 – 1891

Rakouská severozápadní dráha (ÖNWB, Österreichische Nordwest­bahn) – nádraží Těšnov
1873 Těšnov – Vysočany – Lysá nad Labem – Polabská dráha
1873 – 1907 

České obchodní dráhy (BCB, k. k. privilegierte Böhmische Commercial­bahnen)
1882 Nusle – Vršovice – Modřany – nádraží Nusle a nádraží Modřany
1882 – 1885, 1885 – 1893 Rakouská společnost místních drah, ÖLEG, Österreichische Lokaleisenbahngesell­schaft)

První vlak vjel do Prahy, jak si pamatujeme ze školy, 20. srpna 1845. Přijel Karlínem na Státní nádraží (dnešní Masarykovo), ležící už na území Nového Města pražského. Nákladové nádraží a celé provozní zázemí ale zůstalo za hradbami. Negrelliho viadukt, postavený v letech 1846 – 1849, spojil nádraží Severní státní dráhy s její pražsko-podmokelskou větví. Mladší část, Karlínský spojovací viadukt, postavený v roce 1871 za pouhých šest měsíců, pomohla překlenout nevýhodu koncového Státního nádraží: Propojila horní nádraží v Libni s nádražím Bubny a nákladní vlaky tak nemusely zajíždět na Státní nádraží. O rok později byla dokončena Pražská spojovací dráha a přes výhybnu Hrabovka propojena se Severní státní drahou.
Rakouská severozápadní dráha dorazila k Praze roku 1873. Výstavba koncového nádraží na Tišnově ale byla možná až po zboření Poříčské brány a přilehlého úseku hradeb, trať proto načas končila na provizorním nádraží na Rohanském ostrově. Musela překonat rameno karlínského přístavu, příhradový železný most přetrval i jeho zasypání a byl rozebrán až v roce 1988. Když bylo v květnu 1875 dokončeno nádraží Praha-Těšnov, nádraží na Rohanském ostrově dále sloužilo jako nákladové a to až do roku 1984, kdy trať zanikla. Její trasa, dotýkající se Sokolovské, sledoval částečně průběh původního vltavského břehu před přeložkou meandru ve 20. letech minulého století. Na připojeném dvoulistu z Orientační knihy Velké Prahy a Modřan (Praha: Masarykův četnický vzdělávací a podpůrný fond, 1948) je vidět bohatá struktura tratí a vleček a také umístění zastávky Karlín v Pobřežní ulici u ústí Šaldovy.
Ještě parametry obou viaduktů:
NEGRELLIHO VIADUKT
délka 1 111 m, původně 87 ka­menných oblouků (77 půlkruho­vých, 8 segmentových přes řeku, 2 průchody pro pěší), max. rozpětí 25,3 m, šířka polí 6,3 – 10,7 m
KARLÍNSKÝ SPOJOVACÍ VIADUKT
délka 351 m, 10 kamenných oblouků o světlosti 6,6 m, 16 cihelných oblouků o světlosti 7 – 8 m, 2 příhradové mosty 30 a 23 m, průměrná výška 8 m

knih006

Reklamy

Napsat komentář »

Zatím nemáte žádné komentáře.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URI

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Vytvořte si zdarma webové stránky nebo blog na WordPress.com.

%d bloggers like this: