Czumalova nástěnka

Prosinec 22, 2012

ZAS NIC?

Filed under: MIMO RUBRIKY — V. Cz. @ 5:12 pm

284_v

Mám vlastně rád konce. Třeba předvánoční poslední pracovní den. Výhoda vlaku: vytváří předěl. Vystoupím a dochází mi, že už nic nedoženu, nikdo na mně nemá šanci na poslední chvíli ještě něco chtít, už se s nikým nestihnu sejít, protože už mě nikdo živého nedostane zpátky do pekla předvánoční Prahy. Až se tam vrátím, bude po všem. Letos byl pro mne oním koncem čtvrtek: Poslední přednáška tohoto semestru na FAMU v milé společnosti a atmosféře, poslední letošní posezení s přáteli v kavárně. Domů jsem pak sotva dovlekl těžký batoh i tělo, přepadené náhlým útokem chřipky, ale ztišení konce se dostavilo.
Mám vlastně rád konce, protože jsou zároveň začátkem. Radostná zvěst Spasitelova narození je ale stále silněji chápána jako ohlášení konce. Stačí se projít po Praze: Nákupní chování našich bližních odpovídá očekávání katastrofy, války, hladomoru, kolapsu civilizace. Letos získalo výjimečný kontext v ohlášeném konci mayského kalendáře. Odvracel jsem dotazy, zda bude konec světa, kategorickým tvrzením, že nebude, ale už je, stačí se rozhlédnout kolem sebe.
Do určeného 21. prosince jsem se probudil stařecky brzy. Tělo ale odmítalo vstát, zaneprázdněno bojem s chřipkou. Jak jsem tak ležel s mozkem na volnoběh, přistihl jsem se, že vlastně nemám jasnou představu o podobě konce světa. Výtvarné umění nepomohlo, mnoho obrazů jsem z paměti nevylovil a ty vylovené nabízely nejvýše kombinace požárů, zemětřesení, vichřic a povodní. Dürerův dřevořez Die vier apokalyptischen Reiter je stejně sugestivní, jako novozákonní Apokalypsa, kterou ilustruje, a nekonečně působivější, než vysokorozpočtové apokalyptické spektákly hollywoodských filmařů. Jako milovník science fiction si samozřejmě umím představit nejrůznější kosmická kataklyzmata. Těkání mě bez varování přeneslo z vizuální kultury do literatury a nakonec jsem svou představu našel právě tady: Arthur C. Clarke má ve svém povídkovém souboru The Nine Billion Names of God stejnojmennou povídku. Česky vyšla v roce 1982 v překladu Zdeňka Volného (CLARKE, Arthur C. Zpráva o Třetí planetě. Praha: Práce, 1982.), vřele doporučuji. Tibetský klášter koupí ve Spojených státech počítač Mark V. pro velmi specifický úkol: Lámaserie už tři století sestavuje seznam, který má obsahovat všechna možná boží jména, což by zabralo ještě dalších patnáct tisíc let. Výkonný počítač může potřebné permutace zvládnout za sto dní. Seznam zhruba devíti miliard jmen bude obsahovat i skutečné boží jméno. Tím se dosáhne božího účelu, lidstvo dokončí dílo, pro které bylo stvořeno, a pro jeho další existenci již nebude důvod. Společnost vysílá s počítačem dva inženýry, aby pečovali o instalaci a provoz. Když se práce počítače blíží k samému konci, oba tajně prchají z kláštera, nechtějí být u toho, až se pevná víra mnichů ukáže nesmyslem. Sestupují nocí k letadlu, které je má dopravit domů, když počítač doběhne. Clarkovi stačila na obraz konce světa jediná věta: „Všude nad jejich hlavami, v naprostém tichu, vyhasínaly hvězdy.
Volala má oblíbená básnířka a samozřejmě jsme se dostali ke konci světa. Potěšila mě tím, co si nechala vysvětlit od potomka Mayů v místech, kde jejich kalendář vznikl: Ne konec světa, jen jedné éry a tedy zároveň počátek nové. Lepší, neboť to bude éra vyznačená převahou ženského principu. Když jsem konečně donutil vstát tělo vytopené horečkou, našel jsem ve schránce letošní poslední dvojčíslo Literárních novin. Mnislav Zelený-Atapana tu vysvětluje: „Měli bychom se navrátit k pradávným hodnotám a posvátným vztahům k přírodě. Právě náš vstup do oblasti Vodnáře je podle mayských kněží, indiánských šamanů či vizionářů, jako byl Sioux Oglala Černý los nebo Sluneční medvěd z kmene Čipevajů, vstupem ke zvýšení vlivu duchovna a omezení vyhraněného materiálního nazírání na svět. Má to být konec vzývání peněz, ale také zvýšení feministického principu a jeho společenského vlivu. Tím by mělo dojít i k jakémusi zlidštění naší civilizace. Do dalšího věku bychom měli vstoupit obrození, zduchovnělí posvátným vztahem k Zemi. Jedině tak si ji zachováme. Jde však o proces, kterému je zapotřebí napomoci.
Těšil jsem se tím, přemítal o významu konce světa, který v určeném čase nenastal, a o novém čase, který naopak nastal, a konečně mi můj hlavový projektor promítl ten správný obrázek: První, nečíslovaný list cyklu leptů Tanec smrti, který vytvořil Michael Rentz na přelomu 30. a 40. let 18. století, nese titul Die erwogene Eitelkeit aller menschlichen Dinge (Marnost lidského konání). Memento mori  je užitečné nejen pro každého z nás, ale i pro celek naší sebevědomé civilizace. Včera se konal nadějeplný konec. Konec konců advent není jen dobou příprav na oslavu svátku Kristova prvního příchodu, adventus znamená příchod také ve smyslu eschatologického příchodu Krista na konci věků.

Reklamy

Napsat komentář »

Zatím nemáte žádné komentáře.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URI

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Vytvořte si zdarma webové stránky nebo blog na WordPress.com.

%d bloggers like this: