Czumalova nástěnka

Prosinec 31, 2012

NOVOROČNÍ PŘÍPITEK

Filed under: MIMO RUBRIKY — V. Cz. @ 11:54 pm

VCz_pf 2013

Není to nic originálního a nejspíš ani menšinového: Nemám rád Silvestra. Jistě, chovám v úctě papeže Silvestra I., stejně tak ostatní světce, jejichž svátek připadá na 31. prosince, Alana ze Solminihaku, Apolonii Radermecherovou, Jana Františka Régis, Kateřinu Labouréovou, Kolumba ze Sens, Leobarda z Maursmünsteru, Luitfrieda z Muri, Mauria z Avenches-Lausanne, Melánii Mladší a jejího manžela Piniána, Odila z Cluny i Zotika. Sv. Silvestr otevíral šťastnou periodu křesťanství, představoval počátek, nikoliv konec. Většinou týrán prosincovou depresí, reaguji alergicky na povinné veselí, které na mne vyhřezává z domácích spotřebičů. Není to nijak významný zlom pro nás, kteří žijeme podle akademického kalendáře. Trocha práce s výměnou právě kalendářů, ale do diáře si nové kalendářní listy vkládám už na podzim. Měla-li by pro mne být silvestrovská noc výjimečná, musel bych jít na kutě už časně večer a pít minerálku. Jako starý opozičník bych to nejraději udělal, ale musím vyčkat půlnoci a připít si hlučným vínem, které večer jinak nepiji, protože nežiji sám. Hlavně ale musím poskytnout útes bezpečí spolubydlícím, kteří špatně snášejí půlnoční dělostřelecké manévry. Když s námi bydlívali psové tři, těžko se na mne o půlnoci vešli. Pozůstalá, povstalá z lásky rodů irských vlkodavů a německých ovčáků, se na klín také těžko vejde, ale nějak její vibrace i s kocourovými zvládneme. Sv. Silvestr je ochráncem domácích zvířat. Proč se slaví jejich stresováním, vědí jen obchodníci se zábavnou pyrotechnikou. Proč se jí říká zábavná, rovněž moc nevím. Mne nebaví.
Soustřeďujeme se na končící i nadcházející rok. Co přijde? Kocovina, skoky na lyžích a trapný prezidentský projev v televizi k novoročnímu obědu, předsevzetí, jež nesplníme, střepy z rozbitých lahví na náměstích, očouzené barevné ostatky nočních barevných výbuchů úplně všude, televizní statistiky zraněných a výjezdů hasičů, hrůza z toho, jak to uteklo a co nás v nastalé všednosti zase čeká. Za chvíli ale skončí také měsíc, který rovněž nemám rád. Jules Verne napsal v roce 1863 román Paris au XXe siècle. Pierre-Jules Hetzel poslal Verna s rukopisem tak vehementně někam, že byl objeven až roku 1989. Vernovy anticipace neměly charakter jasnozřivých vynálezů, jak se často tvrdí, jen domýšlení významu objevů jeho doby. Paříž ve 20. století ale anticipační je: Přináší obraz společnosti ovládané penězi, která už nepotřebuje vzdělanost a umění. Nejsilnější Vernův román, jaký znám (a znám jeho dílo docela důkladně). Český překlad Růženy Steklačové vydalo v roce 1995 nakladatelství Tichá Byzanc. Od toho roku myslím vždy v prosinci na jednu větu z XV. kapitoly: „Přišel prosinec, měsíc konce všech lhůt, chladný, smutný, pochmurný, měsíc, jímž končí rok, aniž by skončila trápení, měsíc, který je pro každého skoro nadbytečný.“ Mám pocit, že v prosinci nějak více platí i devíza z mé další oblíbené knihy, Moskva – Petušky Venědikta Jerofejeva: „Všecko na světě má probíhat pomalu a nesprávně, aby člověk nemoh zpychnout, aby byl smutnej a nejistej.“ Nebyl to hezký prosinec, ale za malou chvíli skončí. Připíjím vám a přeji vše dobré. I obrazově. Snažil jsem se do té fotografie dostat něco o roce právě končícím i o tom počínajícím.

Advertisements

Napsat komentář »

Zatím nemáte žádné komentáře.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URI

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Vytvořte si zdarma webové stránky nebo blog na WordPress.com.

%d bloggers like this: