Czumalova nástěnka

Únor 18, 2013

NEJBLIŽŠÍ PERIPATETICKÁ PŘEDNÁŠKA

Filed under: K POSLEDNÍ PERIPATETICKÉ PŘEDNÁŠCE — V. Cz. @ 11:10 pm

002 (2)

ŽIDOVSKÝ HŘBITOV V LIBNI

Filed under: K POSLEDNÍ PERIPATETICKÉ PŘEDNÁŠCE — V. Cz. @ 10:50 pm

Liben018

Jedna z nepočetných fotografií libeňského židovského hřbitova pochází z povodně v únoru 1920. (Zdroj: STÁTNÍKOVÁ, Pavla. Povodně a záplavy. Praha – Litomyšl: Paseka, 2012. ISBN 978-80-7432-182-5)

Starý židovský hřbitov vznikl zřejmě již v 16. století a sloužil také karlínské obci. Pohřbívalo se na něm až do roku 1892, kdy byl zřízen nový hřbitov v Davídkově ulici. Poprvé byla jeho plocha zmenšena při stavbě trati Rakouské severozápadní dráhy a stanice Libeň dolní nádraží v roce 1877. Severní část byla v letech 1924 – 1928 zasy­pána při stavbě Libeňského mostu, zbytek zahrnut navážkou v letech 1964 – 1965. Ta zřejmě brzy získá na betonové definitivnosti.

LIBEŇSKÉ ŽIDOVSKÉ MĚSTO

Filed under: K POSLEDNÍ PERIPATETICKÉ PŘEDNÁŠCE — V. Cz. @ 10:44 pm

Liben015

Židovské osídlení Libně je pramenně doloženo k roku 1561, spolehlivě 1595, jeho počátky lze ale klást už do první poloviny 16. století. Vyvolalo je nejspíše vypovězení Židů z královských měst v letech 1541 – 1547 a 1557 – 1561. Významného privilegia, jímž bylo zrovno­právněno křesťanské a židovské obyvatelstvo, se Židovskému městu dostalo v roce 1656 od majitele panství Jana Hartwiga Nostitze,. Za moru roku 1680 staroměstská obec přesídlila do Libně značnou část praž­ských Židů. Další nárůst obyvatel je spojen s vypovězením Židů z Prahy v roce 1746. V roce 1783 tu žilo 103 židovských rodin, v roce 1799 už 126. V 19. století počet obyvatel klesal a po roce 1848 se národnostní a především sociální struktura proměnily podobně, jako ve zrušeném pražském ghettu. Sčítání obyvatel v roce 1890 v Libni registruje 12 009 obyvatel, z toho 386 Židů, v samotném Židovském městě žilo 128 Židů a 498 křesťanů.
Zástavbu často poškozovaly povodně, v 19. století v letech 1845, 1862, 1865, 1872, 1883, 1890, 1891 a 1895, nejcitelněji 1845 a 1890. Také rozrůstání průmyslových závodů vytvářelo tlak na původní zastavění. V souvislosti s asanací Josefova se podobná myšlenka objevila i v Libni a ještě regulační plán Libně z roku 1922 počítal s plošnou asanací a zastavěním území činžovními domy. Nebyl realizován, ale ve 30. letech se bořily některé zchátralé domy a po II. světové válce, v letech 1952 – 1954, došlo na plošnou demolici, dokončenou v 60. a na počátku 70. let. Do dnešních dnů se dochovaly jen dva domy v Koželužské ulici, izolovaná nová synagoga z let 1846 – 1858 a fragment ohradní zdi hřbitova, nepočítáme-li vzdálený nový hřbitov mezi Davídkovou a Střelničnou ulicí. 

Na úvodní fotografii ze 30. let 20. století je pohled Koželužskou ulicí směrem k jejímu ústí do Zenklovy. Pro lepší orientaci jsem zvolil právě tuto, k poznání je dosud stojící dům čp. 589. (Reprodukce z knihy JUNGMANN, Jan. Libeň : Zmizelý svět. Praha : Muzeum hlavního města Prahy, 2010. ISBN 978-80-85394-79-5)
První mapa ukazuje území a strukturu Židovského města, rozmístění živností a továren. Václava Horčáková zakreslila polohu rozsah Židovského města a hřbitova v polovině 19. století do mapy stabilního katastru z roku 1841 a situaci ve 30. letech 20. století do detailu plánu Prahy z roku 1946. Všechny tři reprodukuji z Historického atlasu měst České republiky, svazek č. 14 – Praha-Libeň. Praha : Historický ústav Akademie věd ČR, 2006. ISBN 80-7286-077-1

Liben001

 

 

 

 

 

 

 

 

Liben003

 

 

 

 

 

 

 

 

Liben002

 

Únor 15, 2013

ULICE NA ŽERTVÁCH

Filed under: K POSLEDNÍ PERIPATETICKÉ PŘEDNÁŠCE — V. Cz. @ 6:21 pm

Liben009

Jazyková paměť místa je někdy klamavá. Žertva je krásný archaismus, označující oběť bohům, a romantická duše si sem hned situuje staroslovanské obětiště. Název ulice ale vznikl až v roce 1904. Ulice se od svého vzniku, tedy od roku 1895, jmenovala Smetanova. Když se Libeň 12. září 1901 připojila k Praze, bylo nutno odstranit duplicitu, jméno Bedřicha Smetany tehdy nesla Ostrovní ulice. Název Na žertvách byl zvolen podle archeologických nálezů, na území osídleném souvisle od středního paleolitu hojných. Neznamená to ale, že je tu archeologicky doloženo osídlení právě slovanské, o obětišti ani nemluvě.
Hmotná paměť místa byla citelně oslabena mohutným demoličním útokem, vedeným proti Libni při přípravě a stavbě stanice metra Palmovka. Zůstal nicméně kus paměti prostorové: Nezvyklá šířka ulice odpovídá vedení trati Rakouské severozápadní dráhy (ÖNWB, Österreichische Nordwest­bahn) jejím středem. Trať vycházela z nádraží Těšnov na Rohanský ostrov, v úrovni Šaldovy ulice překonala po železném příhradovém mostě později zasypaný kanál karlínského přístavu, pokračovala po karlínském břehu kolem Invalidovny do stanice Libeň dolní nádraží. Odtud pak byla vedena ulicí Na žertvách, na jejím konci na Kotlasce podjela Turnovsko-kralup­sko-pražskou dráhu (TKPE, k. k. privilegierte Tur­nau-Kralup-Prager Eisenbahn), přes most u Kolčavky zaústila do nádraží Praha-Vysočany a dále pokračovala do Lysé nad Labem. Provozována byla mezi léty 1873 a 1972, fyzicky ale přečkala o 14 let zrušení, do roku 1984 ještě sloužila jako vlečka a rozebrána byla o dva roky později a v ulici Na žertvách postavena tramvajová trať.
Na Palmovce přejížděla železniční trať úrovňově i tramvaj a automobilisté i chodci vzpomínají na přejezd se závorami jako na místo dosti stresující. Druhý přejezd byl tam, kde se stýkají ulice Na žertvách, Ronkova a Vacínova. Z té je pořízen snímek Petra Paula z roku 1963.
Na fotografii Ondřeje Řepky z roku 1965 se do ulice Na žertvách díváme z náspu Turnovsko-kralup­sko-pražské dráhy směrem k Palmovce. Stejným směrem jede vlak na snímku Zdeńka Bauera ze 7. května 1972.
Na posledním snímku pak Zdeněk Bauer 24. června 1972 zachytil vlak v opačném směru. Trať končila. Průmyslový objekt vpravo je bývalá chemická a parní čistírna a prádelna Václav Jelínek.
(Reprodukce z knih JUNGMANN, Jan. Libeň : Zmizelý svět. Praha : Muzeum hlavního města Prahy, 2010. ISBN 978-80-85394-79-5 a BEČKOVÁ, Kateřina. Nádraží a železniční tratě: Zaniklé, proměněné a ohrožené stavby. Praha – Litomyšl: Paseka – Scola ludus-Pragensia, 2009. ISBN 978-80-7185-991-8, 80-902505-7-2)

Liben010

 

 

 

 

 

 

 

Liben017

 

 

 

 

 

 

Liben016

 

 

Únor 13, 2013

ZASTAVME ICH, BRATIA, NEŽ ŠKRTNOU I NÁS

Filed under: MIMO RUBRIKY — V. Cz. @ 7:03 pm

demo_proti_likvidaci_zive_kulturyPusťte si video Apoleny Rychlíkové: http://www.youtube.com/watch?v=24R2InwmMyQ

Únor 10, 2013

ZLOMYSLNÁ POZNÁMKA K LOFTŮM PALMOVKA

Filed under: K POSLEDNÍ PERIPATETICKÉ PŘEDNÁŠCE — V. Cz. @ 4:59 pm

20Fishwick Housing, Preston, Anglie, 1849

PALMOVKY A BALABENKY

Filed under: K POSLEDNÍ PERIPATETICKÉ PŘEDNÁŠCE — V. Cz. @ 4:55 pm

Liben014

Na pohlednici z počátku minulého století je křižovatka Sokolovské (tehdy Královské třídy) a Zenklovy (tehdy Primátorské) s půvabným záchodkem a usedlostí Balabenka, objektiv míří ve směru Zenklovy. Usedlost, jíž se říkalo po jednom z majitelů, bankéři Karlu Antonínu Ballabenovi, byla označována jako Stará Balabenka pro odlišení od Nové Balabenky. Tu si majitel postavil jako náhradu za budovy, postoupené společnosti Rakouské severozá­padní dráhy (ÖNWB, Österrei­chische Nordwest­bahn) pro výstavbu trati a stanice Libeň dolní ná­draží, u viaduktu při Sokolovské, zhruba tam, kde do ní ústí Čuprova, zkrátka Na Balabence. Nová Balabenka byla zbořena až v 90. letech minulého století, Stará Balabenka už v polovině let šedesátých. Jejím protějškem byla usedlost Palmovka. Jméno převzala křižovatka i nárožní palác z let 1909 – 1910, dílo Emila Králíčka, a připomíná je také jedna z ulic, vzniklých parcelací jejích pozemků po roce 1889.
(Reprodukce z knihy JUNGMANN, Jan. Libeň : Zmizelý svět. Praha : Muzeum hlavního města Prahy, 2010. ISBN 978-80-85394-79-5)
K realizaci je připraven projekt Nová Palmovka (původně Centrum Palmovka), spojující novou radnici městské části Praha 8 s hypermarketem, halou s obchody, nádvořím, restaurací, kavárnou, kulturními a sportovními zařízeními. Autorem projektu je Josef Pleskot (AP atelier, spolupráce David Ambros, Zdeněk Rudolf a Petr Sýkora). Více vizualizací, situaci, řez a půdorysy jednotlivých podlaží najdete na http://www.novapalmovka.cz/, oficiální radniční informace jsou také na http://www.praha8.cz/Nova-Palmovka-1.html. Otevření se předpokládá v prosinci 2014.

395972_178216998978763_1901185888_n

 

 

 

 

524214_178217018978761_988367132_n

LIBEŇSKÝ PLYNOJEM POČTVRTÉ

Filed under: K POSLEDNÍ PERIPATETICKÉ PŘEDNÁŠCE — V. Cz. @ 4:45 pm

_3243814

Mohlo by to být bez konce. Ostatně před časem zpracovali Lenka Bydžovská a Karel Srp téma libeňského plynojemu v umění 20. století do podoby výborné výstavy v Galerie hlavního města Prahy. Tentokrát ale dílo současné, fotografie, kterou mi laskavě poskytla má oblíbená fotografka, paní dr. Pavla Vrbová. (Připomínám, že jakékoli další užití fotografie je vázáno na její souhlas.) Absolutní architektura. Obrazově se přiznávám, že před plynojemem myslívám také na jiné absolutní architektury: Tou první je Newtonův kenotaf (Étienne-Louis Boulée 1784), druhou Dům zahradníka v Chaux (Claude-Nicolas Ledoux 1789).
Napočtvrté už bych neměl zapomenout na základní údaje k libeňskému plynojemu: Kulový tlakový plynojem (systém zavedl ve 20. letech George T. Horton) byl postaven v roce 1932 podle projektu Tomáše Keclíka. Plášť je z plechů o síle 14 mm spojených několikařa­dovým nýtováním. Jeho hliníkový ná­střik zabraňoval přehřívání plynu slunečními paprsky. Koule na osmi dvoustěnných plechových nohách, zapuštěných do betonových základů, má průměr 20 m, objem 4 188 m3,užitečný obsah 12 564 m3 při pře­tlaku 0,3 MPa. Konstrukci dodalo Vítkovické horní a hutní těžařstvo, stroje Českomoravská Kolben-Daněk, stavbu prováděla firma Tomáše Keclíka.
V květnu 1945 byl plynojem prostřelen a Michelská plynárna jej přestala užívat. Od roku 1951 tu byla laboratoř aerodynamiky letec­kého zkušebního ústavu s pod­tlakovým aerodynamickým tunelem, který, několikrát modernizovaný, slouží dodnes. Jako vojenský objekt byl plynojem v 50. letech natřen na zeleno a poněkud ukryt vysazením topolů. V roce 2006 se dočkal prohlášení za kulturní památku.
Karel Čáslavský, jehož skon nás zarmoutil hned v prvních dnech letošního roku, věnoval jeden díl svého televizního cyklu Hledání ztraceného času oběma libeňským plynojemům (na ten druhý ještě dojde): http://www.ceskatelevize.cz/porady/873537-hledani-ztraceneho-casu/201324246000271-o-dvou-prazskych-plynojemech/

boulee-newtons-cenotaph

claude-nicolas-ledoux

LIBEŇSKÝ PLYNOJEM POTŘETÍ

Filed under: K POSLEDNÍ PERIPATETICKÉ PŘEDNÁŠCE — V. Cz. @ 2:08 pm

Liben023

V letech 1921 – 1948, jen s malou cézurou na konci války, vycházela vynikající revue Život s podtitulem Sborník výtvarného odboru Umělecké besedy. V říjnu 1946 vyšlo dvojčíslo 4-5 již XX. ročníku, převážně věnované Skupině 42. Verše Jiřího Koláře, Josefa Kainara, Ivana Blatného, Jana Hanče, Jiřiny Haukové, černobílé reprodukce obrazů, grafik a kreseb Františka Hudečka, Františka Grosse (i Libeňský plynojem, barevně reprodukovaný v předchozím příspěvku), Kamila Lhotáka, Jana Smetany, Jana Kotíka, Karla Součka, Bohumíra Matala, Zdenka Seydla a fotografie Miroslava Háka, dva klíčové texty ke Skupině 42, Generace Jindřicha Chalupeckého a Několik poznámek o Skupině 1942 Jiřího Kotalíka, který také číslo redigoval. Na obálce štětcová kresba Františka Grosse Libeň. Jen tím naznačuji, kolik dimenzí má emblematická funkce libeňského plynojemu. Neodolal jsem, abych vám obálku (Václav Karel) neukázal celou.

LIBEŇSKÝ PLYNOJEM PODRUHÉ

Filed under: K POSLEDNÍ PERIPATETICKÉ PŘEDNÁŠCE — V. Cz. @ 12:59 pm

Liben022František Gross: Libeňský plynojem, 1943, olej na překližce, 20,5 × 26,3 cm

Older Posts »

Blog na WordPress.com.