Czumalova nástěnka

Duben 21, 2013

CO JSME V LIBNI NEVIDĚLI III

Filed under: K POSLEDNÍ PERIPATETICKÉ PŘEDNÁŠCE — V. Cz. @ 11:57 am

Sv_Vojtech1

Libeň se v 19. století rychle rozrůstala. Bylo-li tu v roce 1869 5 845 obyvatel, do roku 1882 se počet téměř zdvojnásobil na 10 446 a v roce 1890 dosáhl čísla 12 536. Z toho bylo 159 Němců a 97 cizinců (68 uherských občanů, 18 říšských Němců, 6 Angličanů, 4 Američané, 1 Švýcar), výrazně tedy převažovali Češi. V témže roce, tedy 1890, se v Libni uvádí 12 009 katolíků, 386 židů, 112 evangelíků a 3 anglikáni. Libeň byla součástí prosecké farnosti a farním kostelem tedy románský sv. Václav na Proseku. Už za Nostitzů se mohli libeňští poddaní účastnit bohoslužeb v zámecké kapli. Nová kaple Neposkvrněného početí Panny Marie, vysvěcená 2. 12. 1770, se stala filiální kaplí prosecké farnosti. 8. října 1838 byla v Libni zřízena kurátní expozitura.
Naléhavost stavby kostela vyjadřuje založení Jednoty pro vytvoření chrámu Páně v Libni 29. června 1885. Jednota vyjednávala s Radou královského hlavního města Prahy o odstoupení pozemku na zámeckém vrchu, nakonec pronajala od bratří Grabů pozemek, původně patřící k usedlosti Košinka. Z iniciativy a z prostředků Spolku sv. Bonifáce na něm byl po­staven provizorní chrám, který měl být zasvěcen bl. Anežce Přemyslovně, ale pro průtahy s povolením Sancta sedes nakonec zvo­leno zasvěcení sv. Vojtěchovi. Projekt vytvořil Matěj Blecha a jeho karlínská firma také provedla stavbu kombinující zděné a dřevěné konstrukce. (K otázce tradovaného autorství Emila Králíčka jsem už snad řekl dost.) Stavba započala 3. října 1904 a už 8. dubna 1905 byla zkolaudována jako provizorium do roku 1910. Pozemek pod kostelem získalo v roce 1913 město a propůjčilo jej do 1. července 1919 Spolku sv. Boni­fáce. Ulice, zamýšlená regulačním plánem Libně, důvod provizorní kolaudace, nakonec místem kostela nevede. Spolku sv. Bonifáce se v roce 1920 podařilo prostřednictvím arcibiskupské konzistoře dosáhnout odvolání již rozběhlého řízení o odstranění stavby na Magistrátu hlavního města Prahy a provizorium se nakonec v roce 1987 dočkalo památkové ochrany. Jedna z kouzelných charakteristik Prahy spočívá v její schopnosti proměňovat provizoria ve věci věčné. Pamětníci si možná vzpomenou na posrpnový folklor: U nás je jednotkou dočasnosti 1 furt. Ale za tohle zvěčnělé provizorium Ti patří velký dík, Pane.
Abych se vrátil k úvodní statistice: O stavbě nové libeňské synagogy v letech 1846 – 1858 jsme už mluvili přímo před ní. Stejně tak jsme jako jednu z prvních libeňských staveb viděli sborový dům Českobratrské církve evangelické v ulici U pošty (čp. 1098/VIII). Podle projektu Bohumíra Kozáka tu byla nejprve v roce 1922 postavena přízemní Husova kaple a stavba pak v další stavební sezóně pokračovala do dnešní podoby. V roce 1925 se z libeňské kazatelské stanice stal filiální sbor a 25. listopadu 1929 ustaven samostatný libeňský sbor. Chybějící církev československou husitskou tu nezamlčuji z nějaké předpojatosti, o její libeňské obci se mi nepodařilo zjistit ni zbla.
Díky dvěma fotografiím paní dr. Pavly Vrbové vidíme interiér kostela sv. Vojtěcha, který jsme neviděli. (Jakékoli užití a šíření fotografie není možné bez svolení autorky.) Přidávám Husovu kapli Bohumíra Kozáka.

Sv_Vojtech2

 

 

 

 

 

 

 

 

 

kaple nová

Reklamy

Napsat komentář »

Zatím nemáte žádné komentáře.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URI

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Vytvořte si zdarma webové stránky nebo blog na WordPress.com.

%d bloggers like this: