Czumalova nástěnka

Duben 29, 2013

JEŠTĚ K LIBEŇSKÉMU KOSTELU

Filed under: K POSLEDNÍ PERIPATETICKÉ PŘEDNÁŠCE — V. Cz. @ 3:47 pm

Prum027

Pokud by se někdo zajímal o zdroje mé nezřízené lásky ke starým fotografiím, dokázal bych nad tím samozřejmě intelektualizovat až hanba, ale upřímně by se mi o tom jako o věci velmi intimní mluvit nechtělo. Nejspíš bych jako pomůcku k pochopení nabídl knihu fotografa Petra Hrušky a básníka Ivana Wernische Byl jednou jeden svět (Praha: Torst, 2009) a schoval se za ni.
Pořád jsem čekal na záminku, jak vám ukázat fotografii, kterou mám ze starých libeňských nejraději. Pekařství a obchod moukou Antonína Jungmanna stojí na ostrém styku dnešní Zenklovy (směřuje odtud vpravo) a Primátorské (vlevo vzhůru, na snímku ji nevidíme). Jungmannovo pekařství muselo ustoupit automobilové dopravě už na přelomu let 1964 – 1965, ostatní domy na snímku padly za oběť holešovické přeložce v 1. polovině 70. let. Jako první ale byla poslána do nicoty skála Libušáku (Rasáku), která sem zasahuje zprava. Stalo se už kolem roku 1895. Odkopáním skály vznikla exponovaná plocha, která se nabízela rozšíření centra rostoucí Libně. Sem byl například situován libeňský kostel, jehož návrh, datovaný 1905, vytvořil libeňský rodák Jindřich Fialka (1855 – 1920), někdejší asistent Josefa Schulze na pražské technice a přednosta oddělení stavitelského na pražské průmyslové škole, v době práce na projektu ředitel průmyslové školy v Pardubicích, jejíž budovu projektoval. Z dalších významnějších Fialkových realizací připomeňme alespoň divadlo ve Slaném (1882 – 1883) a v Praze restauraci Žofín s hudebním sálem (1885), letenskou vodárnu (1888), zeměbranecké kasárny na Pohořelci (1890 – 1893), pavilon hl. m. Prahy na Zemské jubilejní výstavě 1891 a Staroměstskou tržnici (1893). Kostel se nepostavil a nekonalo se ani náměstí, jemuž udělal místo Libušák. V roce 1895 sice dostalo vznešené jméno Tyršovo a podrželo si je, s výjimkou let 1940 – 1945, kdy se jmenovalo Kapersteinovo, až do roku 1948, kdy bylo přejmenováno na Horovo. Velký básník Josef Hora se má k náměstí stejně, jako před tím velký filosof, estetik, historik umění, kritik, politik a zakladatel Sokola Miroslav Tyrš: Zasloužil by si v Praze lepší náměstí. To současné chodec jako náměstí vůbec nerozpozná v neurčitém prostoru s mimoúrovňovým křížením dvou dopravních stok, parkovištěm a živořícími trávníky na místech, která mezi silnicemi jaksi zbyla.
Na zmizelý Libušák, tedy Libušin vrch bývá situován sám počátek Libně. Kronika česká Václava Hájka z Libočan jej klade do roku 720: „Uznavši Libuše, že jest nad jiné všecky lidi té krajiny a země české zbohacena, krav a volův že má veliká stáda, kteráž sú mohla v jednom i v druhém dvoře zavřína býti, i rozkázala jest ještě jeden dvůr nad řekú Vhltavú postaviti a opět od svého jména Libeň jemu jméno dáti. A tu jest také mnoho dobytkuov vpuštěno a čeleď mnohá uvedena, kteráž ustavičně lesy z kořen vykopávajíc dědiny a lúky množila.“ Pověst praví, že těch krav bylo sto a všechny byly bez poskvrnky bílé.
(Pekařství Antonína Jungmanna reprodukuji z osvědčené knihy Jana Jungmanna Libeň: Zmizelý svět, Fialkovu studii z rovněž už tu citovaného příslušného dílu Historického atlasu měst České republiky.)

Lb044

Advertisements

komentáře 2 »

  1. Teorie o Libušáku/Rasáku je zajímavá, ale relativně známá. Neznáte nějakou teorii týkající se pomístního názvu U Kříže? Jde o okolí tramvajové zastávky U Kříže, prakticky sousedící s Horovým náměstím. Toto místo starší občané nazývali také Libušák. Nenarazil jsem zatím na zprávu, že by zde stával nějaký kříž, jakýkoliv. za každý nápad budu věčný.

    komentář od Miroslav Peisar — Leden 19, 2014 @ 6:27 pm

  2. V textu o dnešním Horově náměstí (dříve Tyršově náměstí) je také zmínka o prof. Josefu Schulzovi, architektovi významných pražských budov, jakými jsou např. Národní divadlo, Národní muzeum, Rudolfinum, Umělecko-průmyslové muzeum, aj.
    V mém archivu si velmi cením originálu pohlednice domu č.p. 523 v Praze 8 – Libni, „Na Poště“, kterou jsem získal po více jak sto letech od jejího napsání, a na které přál můj pradědeček, Jan Štolc, tehdejší vlastník toho domu, vládnímu radovi, prof. arch. Schulzovi, svému strýčkovi (a tedy zřejmě i mému prastrýci – proč by ho jinak oslovoval v přání „velectěný a milovaný strýče“?) k Novému roku 1901! !
    Ten nález v aukci pohlednic a následná její koupě byla pro mne tedy opravdová trefa, která se stává jednou za život!
    Odkaz na pohlednici:

    Jiří Knap st.

    komentář od Jiří Knap st. — Říjen 25, 2014 @ 6:47 am


RSS feed for comments on this post. TrackBack URI

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Blog na WordPress.com.

%d bloggers like this: