Czumalova nástěnka

Červen 3, 2013

MĚSTO POD MĚSTEM

Filed under: K POSLEDNÍ PERIPATETICKÉ PŘEDNÁŠCE — V. Cz. @ 11:18 am

IMG_5244

Ještě jednou musím vykrást sám sebe: Zapomněl jsem na jeden podstatný rozměr Proseka a vracím se proto k němu zkrácenou vstupní kapitolou textu, který jsem před časem publikoval ve Stavbě (O souostroví Prosek, dírách do země, psech, psounech a jiných hlodavcích / The archipelago Prosek, holes in the grand, dogs, praire dogs and other rodents. Stavba 2012, roč. 19, č. 1, s. 20-31.). Ponechávám i pasáže, které se týkají prostorových souvislostí Proseka. Autorem fotografií je Mirek Pásek. (Bez jeho souhlasu, prosím, dál nešířit. Tím spíše, že od něj je můžete mít v tiskové kvalitě.) Fotografie ze samotného podzemí najdete v níže citované Cílkově knize.

Metro je divný dopravní prostředek. Jeden z oněch účinných instrumentů, které nám dovolují žít ve velkoměstě, kde to vlastně nejde. Zároveň nám ale velkoměsto bere. Proměňuje je ve sled vzájemně nijak nesouvisejících bublin prostoru a nás v hraboše, kteří občas vykouknou z díry na povrch. Bere nám vědomí vzdáleností a prostorových vztahů. Vykouknu-li z díry na trase C zvané Prosek či Střížkov, pochopím? Myslel jsem na to, když jsem si četl z kouzelné knížečky Obec Prosek, kterou „dle různých pramenů napsal“ Alois Jiroutek, řídící učitel v. v., a v roce 1927 vydala Tělocvičná jednota Sokol v Praze-Proseku: „Prosek rozložen jest na náhorní planině asi hodinu cesty na severozápad od Prahy, nad Libní a Vysočany. Jest 294 m nad hl. m. a pří­stup do obce ze západu a jihu jest poněkud namáhavý, zvláště se strany jižní.[1] Na hodinu cesty a namáhavost výstupu jsme už zapomněli. Připomínaly je ještě přestupy a přeplněné autobusy, stoupající po vysočanské estakádě. Dnes má Prosek dva gravi­tační body právě ve stanicích metra, logika podzemního dává logiku nadzemnímu.
          Není to tady ale nic nepatřičného. Prosek je také místo podzemní. Okraj kří­dové prosecké plošiny tvoří pískovcové souvrství na zjílovatělém podloží, bílé perucké a rezavé korycanské pískovce. Pískovcové souvrství postihly jednak pozdně druho­horní a třetihorní pohyby alpské soustavy, saxonská tektonika, jednak čtvrtohorní promrzání, trhání do štíhlých vertikálních bloků a jejich rozhýbání. Václav Cílek v knize Podzemní Praha sugestivně přibližuje prosecké podzemí jako „pohřbené spící skalní město[2]. Prosek je tak město nad městem ve dvojím smyslu.
          Hrubozrnné perucké pískovce se těžily jako stavební kámen od středověku, spolehlivě máme těžbu doloženu k roku 1695. Další stavební kámen pak poskytovala mocná vrstva bělohorských opuk dále od okraje plošiny. Bílé perucké pískovce jsou na stavební užití příliš měkké, na vzduchu a dešti se rychle rozpadají v čistý stejno­rodý písek, který se používal jako slévárenský, štukatérský a brusný, v domácnostech na mytí nádobí a rukou a k sypání vydrhnutých podlah. Proseckou krajinu neutvářely jen velké lomy, které známe z historických map. Těžbě písku se věnovali i podnikatelé tak drobní, že sami zajistili celý proces od těžby po podomní prodej. Lze si snadno představit svár lomařů a pískařů se sadaři, vinohradníky a majiteli polí na úrodných spraších prosecké plošiny, když se lomy zakously do jejího okraje. Řešení přinesl se­stup těžby do podzemí. Perucké pískovce se těžily podél puklin, kam pronikala voda a kde byly nejměkčí. Poměrně dlouho, spolehlivější údaj máme už z roku 1795 a po­slední drobní pískaři postupně končili v letech mezi světovými válkami. Používali metodu chodbicování, tedy razili nepravidelné chodby a mezi nimi ponechávali pilíře, které držely nadloží. Vznikl tak rozsáhlý labyrint chodeb, chodbiček a větších vytěže­ných prostor. Některé z nich sloužily nejchudším pískařům i jako příbytek. Rozsah je úctyhodný: Labyrint má po spojení Močálky a Ameriky I kolem 1 500 metrů chodeb, dalších zhruba 700 m přidává labyrint Krocínka. Dnešních 1 200 m přístupných cho­deb představuje ale jen torzo původního rozsahu někde mezi pěti a sedmi kilometry.
(…)
          Dnes dosti znešvařená technická památka evropského významu představuje zároveň hrozbu: Ne všechny vytěžené dutiny jsou zabezpečeny, nelze ani vyloučit, že se neobjeví další, dosud neznámé. Netřeba průzkumu, mohou se objevit samy, dají o sobě vědět propadem. Bydlení na hraně prosecké plošiny je mimořádně atraktivní, ale je to opravdu bydlení na hraně. Nedosti na tom, bez problémů není většina území Proseka. I zbytek prosecké krajiny utvářely lomy, lůmky a lomečky. Sprašový pokryv souvrství jednak znamená, že se tu staví na podloží, které je schopno sesedání až na polovinu svého objemu, jednak další těžbu, tentokrát cihlářské hlíny. Hliniště, lomy a pískovny se po vytěžení často zavážely odpadky. Stavby je tu tedy třeba zakládat dosti gruntovně, také sídliště je postaveno na důkladných roštech a na polštářích z hutněného štěrku.
          Prozaické vysvětlení vzniku proseckých katakomb nenaplňuje očekávání, která s podzemím spojujeme. I reálné historické události přešly do urban legends, jako se to stalo trolejbusu, který se propadl v létě 1965 pod křižovatkou ulic Nad Krocínkou a Cihlářská a ukončil trolejbusové spojení Proseka. Prosecká legendika zabydlela pod­zemní prostory vším, co je obvykle zabydluje, a propojila je s místy vzdálenými, Jen­štejnem, Pražským hradem, Starou Boleslaví. Podle jedné z legend pronikl ze Staré Boleslavi přes Prosek do Prahy podzemím sám Napoleon. Mezi Prosekem a Starou Boleslaví sice neexistovala spojnice podzemní, ale ta pozemní se zato dotýkala nad­zemského. Via sacra, Svatá cesta vycházela z katedrály, resp. od Svaté chýše v hradčanské Loretě a štěpila se na dvě větve, které se setkaly na Proseku. Odtud cesta pokračovala přes Kbely, Vinoř, Podolanku, Dřevčice, Vrábí a Brandýs do Staré Boleslavi. Chodilo se po ní dávno před tím, než ji jezuité v poslední třetině 17. století obohatili 44 kaplemi od Špitálska (Karlína) po Starou Boleslav: Sledovala trasu spoj­nice dvou významných přemyslovských sídel, totožnou s průběhem dávné dálkové Polské cesty. 

[1] JIROUTEK, A. Obec Prosek. Praha : Tělocvičná jednota Sokol v Praze-Proseku, 1927, s. 5.
[2] CÍLEK, V. – KORBA, M. – MAJER, M. Podzemní Praha. Praha : Eminent, 2008, s. 79.

IMG_4936

Reklamy

Napsat komentář »

Zatím nemáte žádné komentáře.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URI

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Vytvořte si zdarma webové stránky nebo blog na WordPress.com.

%d bloggers like this: