Czumalova nástěnka

Červenec 3, 2013

CO JSME VE VYSOČANECH (MOC) NEVIDĚLI II – HAJNOVA VILA PODRUHÉ

Filed under: K POSLEDNÍ PERIPATETICKÉ PŘEDNÁŠCE — V. Cz. @ 3:46 pm

cm030

Vždycky zdůrazňuji, jak důležité je pro pochopení architektonického díla přihlédnout k jeho dobovému „čtení“. To je nejlépe patrno ve fotografické interpretaci architektury. K vysočanské vile Miroslava a Josefy Hajnových takovou interpretaci máme díky fotografiím Františka Illka, zachovaným v soukromé sbírce. Reprodukuji je z knihy Jaroslava Anděla Nová vize. Avantgardní architektura v avantgardní fotografii: Československo 1918 – 1938 (B. m.: Slovart, 2005. ISBN 80-7209-624-9).
          Před pár dny, v úterý 25. června, tomu bylo právě 113 let, co se narodil autor Hajnovy vily, architekt, návrhář nábytku, pedagog, malíř, fotograf a teoretik Ladislav Žák (1900 – 1973). Studoval malířství na pražské Akademii, jako mimořádný posluchač navštěvoval přednášky na filosofické fakultě a v roce 1924 se stal posluchačem Školy architektury Akademie výtvarných umění, vedené Josefem Gočárem. Absolvoval ji v roce 1927. Už v roce 1923 složil státní zkoušky pro učitelství kreslení na středních školách, o šest let později byl jmenován středoškolským profesorem a po část života vykonával i tuto profesi. Učil postupně a vždy poměrně krátce na státní reálce v Praze a v Českých Budějovicích, na Střední odborné škole pro zpracování dřeva v Chrudimi, na Státní odborné škole pro zpracování dřeva v Olomouci a na První státní průmyslové škole v Plzni. V roce 1945 byl jmenován docentem pro obor Krajina a sad na Akademii výtvarných umění. Působil tu až do své smrti, zahnán na přelomu 40. a 50. let do ústraní razantními likvidačními pokusy nastupujících stalinistů.
          Je paradoxní, že se levicový intelektuál, intenzivně se zabývající kolektivním bydlením (přestavěl pro ně v letech 1935 – 1936 i činžovní dům v Bubenči, Korunovační 28/127, který vlastnil) a tvorbou nábytku dostupného chudým vrstvám, zapsal do dějin české moderní architektury šesticí exkluzivních pražských vil. Z analýzy jejich dispozic lze vyvodit, že autor i při řešení typu pro individuální bydlení myslel na bydlení kolektivní, jak před časem přesvědčivě učinil Rostislav Švácha, zároveň se ale jejich exkluzivita a revokace devětsilského romantismus transatlantiků a avionů ocitají v příkrém rozporu s příznačnou dobovou tezí o umění jako zločinu na chudých. Na začátku řady jsou rodinné domy ve výstavní kolonii Svazu československého díla Baba, dům historika umění Karla Hereina, ředitele Uměleckoprůmyslového muzea (1929 – 1932, Na Babě 3/1782), dům hudebního pedagoga Bohumila Čeňka (1931 – 1933, Na ostrohu 51/1793) a dům Hugo Zaorálka, sekčního šéfa na ministerstvu školství (1932 – 1933, Na ostrohu 54/1708). Následuje Hajnova vysočanská vila, avion na vinici, a dva transatlantiky na stráni: Už tu zmíněná vila režiséra Martina Friče v Hodkovičkách (1934 – 1935, Na Lysinách 15/208) a vila Karla Babky, vrchního magistrátního ředitele, a jeho dcery, filmové herečky Lídy Baarové-Babkové v Dejvicích (1937, Neherovská 8/677).
          Vilou Lídy Baarové se vlastně architektonické dílo Ladislava Žáka v užším slova smyslu uzavřelo. Po válce, přesněji v letech 1946 – 1949 a znovu 1956 – 1960 se věnoval úpravám pietního území na místě nacisty vypálené vesnice Ležáky, to už ale souvisí s jeho novou orientací. Jako malíř byl Ladislav Žák především krajinář a jeho zájem o krajinu dostává od poloviny 30. let stále více podobu vědeckého výzkumu. Systematické zkoumání české krajiny mu usnadnily dva technické prostředky, automobil a fotoaparát. Ve 2. polovině 30. letech se pod silnými impulsy přírodních věd objevuje v českém funkcionalismu myšlenkový proud, který bychom mohli nazvat protoekologickým, a Ladislav Žák se dostal nejdál a po cestách svrchovaně původních. V jeho knihovně nechyběl namátkou propagátor eugeniky Alexis Carrel či transcendentalista Henry David Thoreau. Ladislav Žák věřil v harmonizační schopnost přírodního prostředí a vehementně upozorňoval na zdroje a rizika devastace krajiny. „Celá země se mění v oplocené stavební parcely, stavební ruch nejbídnější úrovně jako strašná rakovina rozežírá naše země, zachvacuje okolí velkoměst, měst i obcí, blízké i vzdálené, proniká do nejodlehlejších míst a neušetří ani nejkrásnější zapadlé kouty dosud neporušené přírody“, varuje v roce 1942 v přednášce Zahrada, sad, krajina jako obytný prostor. Jeho největší teoretické dílo Obytná krajina, psané ve válečných letech a vydané v roce 1947 s Teigovou předmluvou a bohatou obrazovou částí (Praha: S.V.U. Mánes – Svoboda, 1947) potkal sice obvyklý osud knih více citovaných než čtených, ale nic to neříká o jejích kvalitách a o přitažlivosti Žákovy nové architektury zeleně, programu renaturalizace krajiny a vidění budoucnosti, v němž se potkává samočinný stroj s Diogenovým sudem. Má smysl ji číst a stejně tak by mělo smysl ji konečně znovu vydat. Naštěstí máme k dispozici výbor z Žákova teoretického díla, který uspořádala a kvalitní studií, životopisem a soupisem díla a textů doprovodila Dita Dvořáková (ŽÁK, Ladislav. Byt a krajina. Praha: Arbor vitae, 2006).
          Často myslívám na Žákovu posedlost volným prostorem a hlavně na jeho kategorii „záměrného nebudování, vědomé a pokrokové zdrženlivosti, úmyslné a osvícené tvůrčí nečinnosti“, kterou formuloval rovněž ve válečných letech. Nestavění může být velkým architektonickým činem.

cm031  

Reklamy

Napsat komentář »

Zatím nemáte žádné komentáře.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URI

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Vytvořte si zdarma webové stránky nebo blog na WordPress.com.

%d bloggers like this: