Vincenc Makovský začal na zakázce, o níž je předchozí příspěvek, samozřejmě pracovat už dříve, paralelně se stavbou Peněžní burzy. Není bez souvislosti s Makovského vyloučením ze Skupiny surrealistů v ČSR, i když jako oficiální důvod uvádí zápis ze schůze 14. 3. 1938 Makovského účast na výzdobě slavobrány k uvítání rumunského krále Carola v Praze. Na fotografiích jsou bronzové odlitky sádrových třetinových modelů k oběma plastikám, vysoké 98 cm, z let 1936 – 1937 ze sbírek Národní galerie. Přidávám k nim charakteristiku z knihy Petra Wittlicha České sochařství ve XX. století (Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978, s. 228 – 229), knihy pro moji generaci velmi podstatné: „Pro tehdejší Makovského figury, jako (…) alegorie Průmyslu (1938), bylo právě nejpříznačnější, že jejich klasicismus, patrný na první pohled, byl nějak vnitřně modifikován, ne-li nalomen. Průmysl je hladký antikizující akt s volně splývající drapérií přehozenou přes ohbí pravé ruky, jehož význam je srozumitelný jen díky ozubenému kolu, které figura drží v levé ruce. Pravá ruka je však nezvyklým způsobem obrácena volně otevřenými prsty ke hrudi, což ještě zvyšuje celkový melancholický dojem, vyvolávaný konečně i světlem, které se line po hladkém povrchu aktu.“
Zanechat odpověď