Czumalova nástěnka

Červenec 7, 2013

VYSOČANSKÝ PRŮMYSL

Filed under: K POSLEDNÍ PERIPATETICKÉ PŘEDNÁŠCE — V. Cz. @ 11:01 pm

kav006

V parku mezi Rokytkou a vysočanskou poliklinikou (Antonín Tenzer 1947 – 1952) návštěvníka poučí tabule naučné stezky, kterak významný sochař oslavil vysočanské a libeňské dělníky. Obávám se, že Vincenc Makovský při tvorbě alegorické plastiky Průmysl neměl příliš na mysli dělníky, ba ani Vysočany a Libeň. Ten, kdo rozhodl o umístění plastiky právě na toto místo, už nejspíš na mysli zocelené politickým školením vysočanské a libeňské dělníky měl, neboť se tak stalo někdy v 50. letech minulého století, přesněji se mi to zjistit nepodařilo. Skvělé sochařské dílo pochází ale už z roku 1938 (nikoliv 1928, jak jsem se několikrát dočetl) a bylo určeno na místo vzdálené v půdorysu města i v půdorysu společnosti: Introvertní figura, alegorizující průmysl jen jaksi mimochodem ozubeným kolem, které nese se samozřejmou elegancí diskobola, měla svůj protějšek, Obchod. Obdobný antický mladík s draperií, rovněž prodchnutý zvláštní melancholií, má Merkurovu přilbici, ale nikoliv jeho dynamiku. Obě nadživotní, 295 cm vysoké bronzové plastiky stály nad vnějším schodištěm ke hlavnímu vstupu do budovy pražské Peněžní burzy z Wilsonovy ulice. Oné budovy, postavené v letech 1936 – 1937 podle vítězného soutěžního projektu Jaroslava Rösslera, kterou Karel Prager, Jiří Albrecht a Jiří Kadeřábek v letech 1967 – 1973 dostavěli v budovu parlamentu a dnes užívá Národní muzeum. V roce 1945 byly obě plastiky přemístěny na nádvoří zbraslavského zámku a později podobně jako někteří pracovníci burzy přeloženy blíže výrobě, Průmysl do Vysočan a Obchod do Příbrami. Stál tu v parku na sídlišti, odkud po čase zmizel a dnes je nezvěstný.
          Původní význam protějškových soch nebylo třeba složitě dešifrovat, připomínaly zdroj toho, s čím burza pracovala. Stejně jednoduché čtení samozřejmě nabízí i jejich oddělení a úmysly toho, kdo nechal osamocený Průmysl alegorizovat průmysl vysočanský. Vynikající sochařské dílo určené jako doprovod monumentální klasicizující architektury obstojí i mezi stromy parku poblíž rušné komunikace. Alegorii nelze vypnout, zvláště není-li dutá. Dnešní čtení se mi ani nechce převádět do slov (proto jsem také před sochou o tomto rozměru mlčel), ale melancholii poněkud chátrající a zapomínané sochy nemohu vnímat mimo kontext jejího prostředí, kde na místě likvidovaných továren vyrůstají administrativní paláce a bytové komplexy pro jejich zaměstnance, kde vytváření hodnot vystřídalo jejich přerozdělování a spotřeba. Mínil-li ten už vzpomínaný neznámý činovník sochu přemístěnou do parku jako jistý úvod k Vysočanům, jeho rozhodnutí se zhodnocuje až po více než půlstoletí, opět způsobem, jež není prost ironie.
kav007kav005

Reklamy

1 komentář »

  1. Dobrý den,
    není Vám známo, zda muž symbolizující průmysl nedržel původně něco ve své pravé ruce? Prsty jsou vytvarované, jako kdyby měly něco držet.
    Děkuji.
    Radomil Hradil

    komentář od Radomil Hradil — Květen 1, 2017 @ 8:04 pm


RSS feed for comments on this post. TrackBack URI

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Blog na WordPress.com.

%d bloggers like this: