Czumalova nástěnka

Srpen 9, 2013

CO JSME VE VYSOČANECH A LIBNI (UŽ) NEVIDĚLI VII – LIBEŇSKÉ HORNÍ NÁDRAŽÍ

Filed under: K POSLEDNÍ PERIPATETICKÉ PŘEDNÁŠCE — V. Cz. @ 6:35 pm

kav003

Nádraží Praha-Libeň je ve Vysočanech a ještě k tomu ne na původním místě. Slavný první vlak z Vídně přijel do Prahy 20. srpna 1845 po nové trati Severní státní dráhy (NStB, k. k. Nördliche Staatsbahn) přes Vysočany, Libeň a Karlín. Od 1. září téhož roku tudy denně v obou směrech projíždělo po jednom osobním a jednom smíšeném vlaku. Žádný z nich tu ale nestavěl, nebylo kde, první stanicí byly až Běchovice. Až v roce 1875 vzniklo nákladové nádraží. Podstatně stimulovalo rozvoj libeňského a vysočanského průmyslu, ale nebylo jeho prvotním hybatelem: Rozvoj průmyslu si musel nejprve nádraží vynutit. O dva roky později, 1. září 1877, se pak otevřelo nádraží osobní. (Trať už v té době provozovala Společnost státní dráhy, StEG, Staats-Eisenbahn-Gesellschaft. Připomeňme, že téhož roku se otevíralo i dolní libeňské nádraží na Palmovce na trati Rakouské severozápadní dráhy, ÖNWB, Österreichische Nordwest­bahn). Původně neslo prosté označení Libeň, v letech 1913 – 1923 Libeň státní nádraží, 1923 – 1941 Libeň horní nádraží, 1941 – 1985 Praha-Libeň horní nádraží a konečně od roku1985 Praha-Libeň. To už nebylo třeba rozlišovat obě libeňská nádraží, v roce 1972 skončila osobní doprava na trati, kterou obsluhovalo dolní, a o 12 let později je zrušili i jako nákladovou stanici.
            Nádraží postupně nabývalo na významu. V roce 1919 do něj byla zaústěna trať přes tunel pod Táborem a nádraží Praha-Malešice na seřaďovací nádraží do Vršovic, roku 1926 otevřena trať přes výhybnu Vítkov a starý vítkovský tunel na hlavní nádraží. Při spojeneckém náletu na Květnou neděli 25. března 1945 zasáhlo nádraží 22 bomb a především ta, která prolétla nástupištním přístřeškem, narušila statiku nádražní budovy. Zachováno a přestavěno mohlo být pouze přízemí. V roce 1978 pak ČSD otevřely nové osobní nádraží na novém místě zhruba 700 metrů od původního. O rok později se jedno­kolejně propojilo se stanicí Praha-Vysočany, takže vlaky z Masarykova nádraží mohly jezdit úvratí přes Prahu-Libeň do stanice Praha-Vysočany. Pražské zhlaví nádraží se v roce 1980 při budování holešovické přeložky propojilo do odbočky Rokytka a dále přes tunel pod Bílou skálou na nádraží Praha-Holešovice. V souvislosti s mistrovstvím světa v ledním hokeji dostalo v roce 2004 nádraží nové nástupiště a prošlo tím, čemu se dnes říká revitalizace. Od září 2008 má dvojkolejné spojení s Masarykovým i hlavním nádražím a už se sem nejezdí přes výhybnu Vítkov.
            Z již citované Jungmannovy Libně reprodukovaná Musilova kresba zachycuje neobarokní podobu nádraží podle projektu vídeňské stavební kanceláře Společnosti státní dráhy z roku 1898. Škoda ho, patřilo v Praze k nejvýstavnějším. Přístavba vlevo pochází až ze 20. let, projekt je datován lednem 1921. Původně šlo o další služební místnosti, ale ty se nakonec k nádraží přistavěly z druhé, západní strany. Ve východní přístavbě vznikl nejprve v roce 1925 bufet a záhy byla adaptována na restauraci s lokálem II. a III. třídy, kuchyní a místností pro personál. Zázračně přečkala spojenecký nálet a fungovala, dokud ji v roce 1978 nenahradila poněkud nevlídná restaurace v nové nádražní budově.
          Přízemní torzo původního nádraží dosud existuje. Když bylo okolí O2 (tehdy Sazka) arény, na niž přes Českomoravskou hledí, v roce 2004 hekticky upravováno kvůli mistrovství světa v hokeji, došlo i na ně. V opravené budově dnes sídlí archiv Českých drah. Omlouvám se, rozrušen razantní proměnou místa, zapomněl jsem vám torzo a místo horního libeňského nádraží při peripatetické přednášce ukázat.
          Připojuji ještě fotografii zničeného nádraží, kterou pořídil krátce po náletu Stanislav Maršál.
          (Zdroj: UHLÍŘ, Jan B. Bomby na Prahu: Nálety z roku 1945 objektivem Stanislava Maršála. Praha: Prostor, 2011. ISBN 978-80-7260-249-0. Tato i další knihy nakladatelství Prostor významně zlevnily. Doporučuji také výbornou knihu, z níž jsem čerpal údaje o nádražní restauraci: MUSIL, Stanislav. Vůně pražských nádraží. Praha: Plot, 2005. ISBN 80-86523-49-7)
kav013

Advertisements

Napsat komentář »

Zatím nemáte žádné komentáře.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URI

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Blog na WordPress.com.

%d bloggers like this: