Czumalova nástěnka

Září 1, 2013

PZO KOVO

Filed under: K POSLEDNÍ PERIPATETICKÉ PŘEDNÁŠCE — V. Cz. @ 9:39 pm

vys024

Nerad bych se zapletl do výkladu, co byly podniky zahraničního obchodu (PZO), pro začátečníky. Začátečníky míním nepamětníky a těm by bylo třeba nejprve vysvětlit, jak fungovala socialistická ekonomika, což jsme my, toho pamětníci, stejně vlastně moc nechápali. Vylezl jsem proto raději do nepříliš dostupných výšin knihovny pro dlouho nepoužitý Příruční slovník naučný. Podnik zahraničního obchodu byl podle jeho III. dílu z roku 1966 „právně a hospodářsky samostatný podnik, specializovaný podle druhu zboží nebo určitých služeb, který má jako organizace státního monopolu zahraničního obchodu výlučné oprávnění k obchodu se zahraničím“. Neodolal jsem odkazu na heslo zahraniční obchod, které obsahuje IV. díl z roku 1967. Poučil jsem se tu o existenci zahraničního obchodu ve společenskoekonomických formacích předkapitalistických a přes odhalení vykořisťovatelské podstaty zahraničního obchodu se, znechucen J. M. Keynesem, dostal konečně k užitečnému vysvětlení pro nepamětníky: „Socialistický zahraniční obchod je charakterizován monopolem zahraničního obchodu, což znamená, že všechny operace zahraničního obchodu uskutečňují výlučně organizace určené k tomu státem. Smyslem socialistického zahraničního obchodu je získat směnou materiální prostředky pro rozvoj národního hospodářství, k urychlení technického pokroku a ke zvýšení životní úrovně obyvatelstva. Zároveň se všemožně snaží posilovat spolupráci a mírové vztahy mezi zeměmi.“ Měli bychom tak asi místo PZO psát přesněji PSZO.
          Podniky socialistického zahraničního obchodu tvořily podivné ostrovy výjimek v moři reálně socialistické reality. Uzavřené elitní světy dobře prověřených právníků a absolventů zahraničního obchodu na Vysoké škole ekonomické zrodily něco z mentality dnešních českých ekonomů, právníků a politiků. Také dějiny české architektury 2. poloviny 20. století nelze napsat bez architektonické podoby těchto ostrovů. PZO měly nemalé možnosti nejen finanční a zároveň silnou potřebu reprezentace. Tak jako nádraží ve městě zastupuje dálky, nejen ty, jež reálně přibližuje, zastupovaly administrativní budovy PZO svět z našeho normalizovaného rybníčku nedohlédnutelný. Byly vesměs zpupné, netýkaly se našich životů, přitom razantně vstupovaly do našeho prostředí. Vzato ale objektivně, v Husákově bezčasí představovaly vzácnou příležitost pro dobré architekty a jejich výjimečnost byla také výjimečností typu, tehdy ještě neinflačního. Neměl jsem je rád ani tehdy, přesto dnes lituji každé rekonstrukce, která jejich výraz aktuálnímu prostředí inflace velkoobjemových komerčních staveb bez chuti a zápachu přizpůsobuje. Důvod, proč připomínám původní podobu paláce PZO Kovo.
          Administrativní budova PZO Kovo se stavěla na holešovickém předmostí Libeňského mostu v letech 1974 – 1977 podle projektu Zdeňka Edela, Josefa Matyáše a Luďka Štefka z Krajského projekto­vého ústavu Praha. Stejná je datace paláce PZO Motokov na Pankráci (Oliver Honke-Houfek – Zdeněk Kuna – Zdeněk Stupka – Milan Valenta – Jaroslav Zdražil) a paláce PZO Koospol ve Vokovicích (Stanislav Franc – Jan Nováček – Vladimír Fencl). Souvislost mezi požárem Veletržního paláce, kde měla řada PZO kanceláře, 14. srpna 1974 a stavbou nových budov není tak přímá, jak se traduje v literatuře. Nástup PZO jako stavebníka začal už dříve a jejich potřeba reprezentace je jedním z projevů a zároveň důsledků otevírání Československa světu ve 2. polovině 60. let.
          Nepodařilo se mi doma najít fotografii, která by budovu Kovo ukazovala v dálkovém pohledu. Tedy alespoň dva snímky, které fixují původní podobu a dobře interpretují výraz paláce. První snímek je z knihy Oldřicha Karáska Praha v proměnách světla (Praha: Panorama, 1984. Kniha byla v době vydání velkou událostí, Oldřich Karásek prolomil nudnou tradici obrazových publikací, postavených na očekávatelných snímcích staré Prahy s povinným přídatkem radostné socialistické současnosti. Ani klíč uspořádání podle výšky slunce v průběhu dne nebyl k zahození, stejně tak kvalita tisku velkých, často celostránkových nebo dokonce dvoustránkových barevných fotografií v knize velkého formátu). Druhý je z knihy fotografa Jaroslava Vebra Soudobá architektura ČSSR (Praha: Panorama, 1980). Dnešní podoba paláce je výsledkem rekonstrukce po roce 2000 podle projektu Víta Másla a Davida R. Chisholma (CMC architects).
vys018

 

Reklamy

Napsat komentář »

Zatím nemáte žádné komentáře.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URI

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Vytvořte si zdarma webové stránky nebo blog na WordPress.com.

%d bloggers like this: