Czumalova nástěnka

Listopad 11, 2013

CO NÁM ZŮSTALO Z VÝSTAVY (A PĚKNÉ KUKAČČÍ VEJCE NÁDAVKEM)

Filed under: K POSLEDNÍ PERIPATETICKÉ PŘEDNÁŠCE — V. Cz. @ 12:59 pm

Hynkuv plan s vyznacenim

Na Hynkově správném plánu zemské jubilejní výstavy v Praze r. 1891 jsem vyznačil dva objekty po výstavě přemístěné a dodnes existující a jeden, o jehož významu jsem se promluvit chystal, ale jaksi to zamluvil.
Pavilon knížecích hanavských železáren v Komárově, který na Zemské jubilejní výstavě propagoval možnosti litinových stavebních prvků, projektovali Otto Heiser a Josef Hercík. Jako spoluautory je ale třeba uvést také komárovského modeléra Zdeňka Emanuela Fialu a stavitele Františka Červenku, který na výstavišti řídil montáž prováděnou dělníky z Komárova a zednické a štukatérské práce. Kníže Wilhelm von Hanau daroval po skončení výstavy pavilon městu. O novém umístění už rozebrané stavby se poměrně dlouho diskutovalo, z uvažovaných míst byl nevážnějším kandidátem Nebozízek. Nakonec jej v roce 1898 firma Františka Červenky postavila na baště XIX na Letné. V pavilonu zřízená vyhlídková výletní kavárna se dlouho uzavírala vždy na konci letní sezóny. Postupné chátrání zastavila rozsáhlá rekonstrukce v letech 1967 – 1969 a znovu v roce 1987 a demokratický kavárenský provoz vystřídala exkluzivní restaurace (dnešní kapacita 36 hostů a 80 na terase).
Dřevěný pavilon Klubu českých turistů navrhl pro Zemskou jubilejní výstavu Quido Bělský jako rekonstrukci vyšehradské brány Špička v podobě z velkorysé karlovské přestavby Vyšehradu. Dioarama Boj Pražanů se Švédy na Karlově mostě vytvořili Karel a Adolf Liebscherovi, Vojtěch Bartoněk a scénograf Karel Štapfer, pozdější autor  popředí Maroldova panoramatu Bitva u Lipan. V předních místnostech bylo kruhové panorama Hradčan a Karlova mostu se dvaceti stereoskopickými kukátky, v nichž se v průběhu výstavy obměňovaly diapozitivy s turistickými pamětihodnostmi zemí Koruny české, a expozice o činnosti Klubu českých turistů. V roce 1892 byl velmi úspěšný pavilon rozebrán a přemístěn na Petřín poblíž dalšího trvalého pozůstatku výstavy, rovněž spojeného s Klubem českých turistů, rozhledny (František Prášil – Julius Souček – Vra­tislav Pasovský 1891). Josef Böttinger dostavěl další místnost a po vzoru vídeňského Pratru bylo na místě panoramatu s kukátky instalováno zrcadlové bludiště, jehož třicet zrcadel doplnilo v roce 1911 čtrnáct zrcadel zkreslujících.
Poslední objekt, který jsem vyznačil, je Česká chalupa. Antonín Wiehl ji pojal na základě studijních kreseb Jana Prouska a za spolupráce Jana Kouly a Aloise Jiráska jako syntetický ideální typ lidového domu, kolážující nicméně i přímé vzory. Motivy, vytěžené ze studia lidové architektury, zahrnovala také Wiehlova hlavní brána výstaviště, k níž se ještě obrazově vrátím. Z nadšených reakcí publika poněkud vybočovaly stížnosti venkovských návštěvníků na chlad a jistou vnějškovost areálu, nesourodost vystavených artefaktů a nelogičnost jejich prezentace. To podstatné ale postihuje III. kapitola knihy M. Brouček na výstavě, neprávem nejméně známé z broučkiád Svatopluka Čecha. Páně Broučkova návštěva sousedního American-baru s černošským číšníkem, vpravdě americkým interiérem, kapelou složenou z Rumunů a nekřesťansky drahou sladkou břečkou s ledem, srkanou slámkou, nejprve vytvoří vhodný kontrast, aby pan Brouček mohl s úžasem spatřit „polodřevěné, slamou kryté stavení, za které by se v pokročilejších českých krajinách styděl i nejposlednější baráčník. Stěny z hrubých trámů, mezi nimiž se táhly prouhy obílené hlíny; prkenný štít, na špici s okrouhlým výstupkem doškové střechy; sprostá vrata s šindelovou stříškou; před nimi stejně primitivní studna s okovem; vzadu předpotopní dřevěná pavlač – zkrátka, zcela sprostá selská chalupa, jaké bohudíky straší už jen v zanedbaných odlehlých koutech našeho venkova, o které slušný cestující nezavadí. A tady to postaví na výstavu, zrovna před oči cizincům! (…) A když pan domácí dále pozoroval máji se strakatými fábory u vrat, sprosté slunečnice v zahrádce před okny, ohražené obyčejným plotem, naivní řezby na trámech a křiklavé květy na malovaných dřevěných okenicích, tu zbarvil již ohnivý ruměnec studu jeho líce. (…) Když tady už chtěli mít selské stavení, proč se neohlédli někde v okolí Prahy; byli by tu našli dost pořádných kamenných a cihlových domků, za které by se alespoň našinec nemusel hanbit. A jestliže mermomocí chtěli míti dřevěnou chalupu, mohli ji přece trochu vyonačit nějakým švýcarským štítem. Co pak jsou platny všechny odborné školy, když se vkus našeho venkova na samé výstavě zase kazí takovým ničemným haraburdím! (…) Náš referent vůbec nechápe, k čemu zde všechen ten brak vystavili a jak to mohou ještě vychvalovat, ba i básně na to skládat. Či snad chtějí dokonce, aby naši venkované zase jedli ze dřevěných talířů, svítili loučemi a nosili beranice s fábory, koženky, holubičky, strakaté kordulky a celou tu předpotopní parádu, v níž strašily dřevěné figuríny ve výstavní chalupě! A cizincové si ke všemu snad pomyslili, že je náš venkov skutečně dosud tak hanebně pozadu, jak to viděli zde. Jestliže však pořadatelé chtěli jenom na odstrašenou znázorniti, jak vypadával zastara náš selský příbytek, měli to dle náhledu Broučkova zřejmě na chalupě samé vyznačiti a vystavěti vedle ukázku nynějšího rolnického obydlí českého. Mohli si vzíti za vzor nějakou zámožnější venkovskou domácnost, jak jich je dosti v našich vesnicích, a zaříditi v pěkném zmenšeném vydání pražského činžovního domu, nebo ve vkusné švýcarské vile hezké pokoje s moderním nábytkem a s figurínami skoro bezvadně po městsku oděných majitelů; ženské by seděly u piana nebo studovaly módní časopisy, zatímco hlava rodiny by se probírala v dopisech berního úřadu nebo ve výtahu z knih pozemkových…
Od České chalupy vede přímá cesta k Národopisné výstavě českoslovanské v roce 1895. Její výstavní vesnice, první skanzen ve střední Evropě, byla výsledkem systematického výzkumu. Výstava poskytla výrazný impuls domácí architektonické tvorbě v situaci, kdy pevná stylová schémata přísného historismu nahradil rozvolněný pozdní eklektismus a signály nastupující secese. Probuzený zájem se spojil s pronikajícími novými formami anglického individuálního bydlení a programovými snahami o vytvoření architektury zároveň moderní a národní. Z lidové architektury ale nečerpala jen nastupující moderna. Folklorizující prvky se staly oblíbenou součástí pozdního historismu a na řadě činžovních domů dodnes čitelně sdělují, co o svém češství chtěli sdělit tehdejší majitelé. Evokací a citací lidové architektury je bezpočet a štukové lomenice na nejvyšších patrech výstavných činžáků dokáží dodnes pobavit i dojmout.
VosahlikovyTopic predsadka

 

Reklamy

Napsat komentář »

Zatím nemáte žádné komentáře.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URI

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Blog na WordPress.com.

%d bloggers like this: