Czumalova nástěnka

Listopad 17, 2013

K NOVÉ RUBRICE

Filed under: Z MÉHO ŽIVOTA — V. Cz. @ 6:58 pm

vy032

Je v tom především ironie a sebeironie. Vítězslav Nezval vysvětloval, proč si pro své paměti zvolil titul Z mého života, s patosem, jenž u básníka nezní falešně: „Pod mnoha názvy, jichž se běžně používá při takové příležitosti, mohl jsem uvést své, řekněme, literární paměti, vzpomínky na živé i mrtvé přátele, úvahy o problémech, které řešilo pokolení, k němuž patřím, medailony lidí, které znám, dějinných událostí, které jsem prožil, siluety intimních zážitků, pocitů a citů, které si mě zvolily za prostředníka, avšak věren starému lidovému zvyku, který se nám dochoval ještě z pohanských dob, utíkám se v titulu těchto statí do ochrany našeho nejnárodnějšího génia, který právě proto, že je největší a nejnárodnější, má pro každého, kdo pokládá za dobré ho vzývat, svou ochrannou ruku.“ Něco ale přeci jen za ironií a sebeironií vykukuje: Od gymnasiálních let miluji Vítězslava Nezvala a jeho kniha Z mého života patří k těm v mém životě podstatným. Stejně tak miluji zvuk smyčcového kvarteta, nejkrásnější, který hudba nabízí, a z bohaté literatury pro ně nejvíce Smetanův Smyčcový kvartet e moll Z mého života z roku 1876.
Nebojte se, ten titul neuvádí pokus o mé paměti. Nepovažuji svůj život za tak zajímavý, úspěšný či snad dokonce následováníhodný, abych se do něčeho takového pustil. Mám na mysli spíše jakousi osobní archeologii, nesystematické nalézání a komentování fotografií, kreseb, dokumentů, věcí, knih, vzpomínek a pocitů. Nesystematické také proto, že nic není předem uspořádáno a vyplouvá náhodně, jak v našem nevelkém zanedbaném příbytku trávím stále víc času většinou marným hledáním jiných věcí a knih, které se sem už nechtějí vejít.
Celé to vymyslela má dcera Anna (to je ta, co mě uvrhla do blogosféry), protože za rok mi bude šedesát. Nebojím se, že by chaotické venkovské virtuální muzeum, které se pokusím vytvořit, trpělo vysokou návštěvností. Kdo by vydržel roční oslavu? Anna navíc navrhuje seriál nelimitovaný 15. prosincem 2014, kdy toho chci nechat. Snad to bude zajímat alespoň ji.
Hledal jsem marně obrázek k varovnému sdělení, do čeho se to pouštím, a plně se potvrdilo výše uvedené: Když už jsem to vzdal, vypadla na mne fotografie, kterou pořídila Jarmila Špeldová 22. října 2005 na hřbitově v Žihli, když jsem studentům FAMU ukazoval, jaký náhrobek si zasloužíme my, učitelé.

Advertisements

Napsat komentář »

Zatím nemáte žádné komentáře.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URI

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Blog na WordPress.com.

%d bloggers like this: