Czumalova nástěnka

Prosinec 12, 2013

NÁVRAT RUBRIKY S POKÁNÍM

Filed under: CO JSEM SI DOMŮ PŘIVLEKL — V. Cz. @ 1:04 am

Neviděli jsme se docela dlouho, ale byla dobře informována o mých osudech i osudech našeho dříve společného působiště. Ta dobrá duše mi chtěla udělat radost a chvíli mluvila o tom, jak sleduje můj blog a jak se jí líbí. A pak řekla: „To je tak výmluvné, že už nepíšete o knihách.“ Vzalo mě to tak, že naše rozloučení bylo asi rozpačité. Nejsem zvyklý připadat si jako podvodník. A je-li přičítán hlubší smysl něčemu, co je dáno jen mou neschopností stihnout, co stihnout chci a mám, jinak si připadat nedokážu.
            Stále mi to setkání nešlo z mysli. Doma jsem se hned do počítače podíval, a opravdu, co jsem byl vypuzen ze svého celoživotního pracoviště, o knihách jsem do své oblíbené rubriky CO JSEM SI DOMŮ PŘIVLEKL napsal jen jednou. Na Štědrý den to bude rok a to jsem psal o knize, kterou jsem sice domů přivlekl, ale neskončila v mé knihovně, ale v knihovně toho, komu ji Ježíšek přinesl. Proč? Důvod, který ta dobrá duše nejspíš mínila, opravdu nastal: Ztrátou stálého příjmu jsem se ocitl v nouzi dosud nepoznané. Nestěžuji si ale. Byl jsem podle připraven o místo, ale díky dobrým lidem nikoliv o práci, kterou miluji. Radost z ní už mi nic neznečisťuje, už mě zase každé ráno budí, jak se na ni těším, nikoliv obava, co mi v ní bude bránit. Jsem svobodný, nikdo už mě nekrátí na svou míru a nepodléhám nikomu, koho nemohu mít rád, vážit si ho nebo alespoň brát vážně. Stal jsem se sice součástí systému, který systematicky paralyzuje potenciál budoucnosti tohoto národa tím, že nás místo soustředění na systematickou práci s dlouhodobou perspektivou porcuje na termínované dílčí úvazečky, smlouvy a jednorázové přivýdělky, ale někdy za tuto práci dostanu i zaplaceno. Odkládám zbytné požitky těla i ducha, odkládám potřeby domu, šatníku i těla, trnu, jak dlouho se dá ještě odkládat údržba chrupu, nové brýle atd. atd., seznam by byl dlouhý, ale knihy jsem samozřejmě datem odchodu z FF UK kupovat nepřestal. (Datum, kdy se to stalo, se dočtete v konvencionalizované tiskovině, snadno rozpoznatelné podle černého orámování.) Jednak je potřebuji k práci, kterou vykonávám, jednak mám silnou závislost. A nesmím zapomínat, že občas knihu dostanu. Za rok, co jsem o knihách domů přivlečených nepsal, jsem jich tedy pěkných pár přivlekl.
            Když už se tu pokouším analyzovat své pocity podvodníka, musím přiznat jistou krizi knih se týkající: Knihy kupuji především pro své studenty stávající a budoucí. Ne přímo, v žádném případě nepůjčím, ale sytím jimi svou práci s nimi. Nepečuji o svou vzdělanost pro sebe. Co bych si s ní sám počal? Náhle jsem se ocitl bez studentů a široká strategie budování knihovny zakolísala. Jsem velmi vděčen těm, kdo to nedopustili a bez studentů mě nenechali. Pokles frekvence nákupů, daných finanční nouzí, tak v zásadě kopíroval i nouzi jinou.
            A to je vše. Hlavním důvodem výpadku jedné rubriky bylo mé notorické nestíhání, v němž obludné kvantum vedených prací bakalářských, magisterských a doktorských vystřídaly úživné aktivity. Kajícně prohlašuji, že jsem odmlčením v rubrice CO JSEM SI DOMŮ PŘIVLEKL nechtěl nic sdělit. A jako pokání si ukládám ji obnovit, což hned činím:

Jasek

JÁSEK, Jaroslav. Veřejná místa pro intimní chvilky: Proměny pražských veřejných záchodků. Praha: Archiv hlavního města Prahy – Scriptorium, 2013. ISBN 978-80-87271-86-5, 978-80-86852-54-6 

Veřejným záchodkům nelze upřít městotvornost a jejich zřizování vypovídá o změnách v hierarchii hodnot, spjatých s městem. Nemůže je pominout ani ten, kdo se zabývá problematikou vztahu veřejného a privátního, a možnosti jejich čtení jako výpovědi o vztahu společnosti k lidskému jedinci těžko vyčerpat. Je tak vlastně s podivem, jak dlouho jsme čekali na důkladnou monografii pražských veřejných záchodků. Napsal ji Jaroslav Jásek, nepřehlédnutelný autor, zabývající se dlouhodobě pražským vodárenstvím a kanalizací. Připomeňme alespoň jeho monografie Klenot města: Historický vývoj pražského vodárenství (Praha: VR ateliér, 1997), Pražské vodní věže (s Jaroslavem Benešem, Praha: VR ateliér, 2000), Šítkovská vodárna a Karel Mělnický (s Michalem Fialou, Praha: Scriptorium, 2004) a William Heerlein Lindley a pražská kanalizace (Praha: Scriptorium, 2006) či jeho autorství expozic Muzea pražského vodárenství a Ekotechnického muzea. Jsem moc rád, že si téma počkalo na svého autora a nevystřílel je nějaký povrchní kšeftař.
            Jaroslav Jásek nejprve rekonstruuje na základě důkladného studia archivních dokumentů dějiny pražských veřejných záchodků, aby pak v nejrozsáhlejší kapitole provedl čtenáře po záchodcích v abecedně řazených pražských čtvrtích. K jednotlivým místům soustředil archivní doklady, prošel je a fotograficky zdokumentoval. Proměnu umístění záchodků ve městě reflektuje i struktura knihy, samostatná kapitola je tu věnována záchodkům na vlakových a autobusových nádražích, civilních letištích a stanicích městské hromadné dopravy. Je-li předchozí kapitola spíše o zanikání, tato obsahuje více záchodků aktuálně provozovaných. Autor neopomenul ani problematiku správy a provozování záchodků a ukazuje je také jako živnostenské podnikání. Na téma veřejných záchodků ve výtvarném projevu a literatuře stačily necelé tři strany. Nechci si tu hrát obvyklou hru, co v kapitole chybí, není podstatné, že osobně postrádám například zmínku o krásné Haškově povídce Korupční aféra magistrátního praktikanta Bachůry. Vše odpuštěno, autor připomíná především jedinečnou samizdatovou knihu Jana Řezáče a Josefa Proška Záchody, Proškův fotografický debut, vzniklý na sklonku II. světové války.
            I veřejným záchodkem lze vstoupit do učebnic dějin architektury (a do turistického průmyslu), jak ukazuje příklad Friedensreicha Hundertwassera a jeho záchodků v Kawakawa na Novém Zélandu z roku 1999. V Praze nic tak spektakulárního nemáme. ale na druhou stranu, kde mají například kubistický záchodek? My na Ďáblickém hřbitově, ale už (zbytečno dodávat) nefunguje. Veřejné záchodky jsou podstatnou složkou městské topografie a topografií osobních. Praha bývala ještě nedávno městem lišícím se od ostatních metropolí jedinečným bohatstvím možností ulevit si v přírodním prostředí. Zkrášlovací a oživovací píle a drakonická vyhláška tomu učinily přítrž. I síť veřejných záchodků jevila slušnou hustotu a v časech bez magnetických karet jsme si v hlavě nosili i její rozšíření o sítě ne tak úplně veřejné. (Sám jsem se stavovskou hrdostí využíval hustého výskytu budov vysokých škol na území města, dcera mi dodnes předhazuje tematické vycházky Záchody University Karlovy.) Povznášelo mě močit proti románskému zdivu v zaniklých podzemních záchodcích na Malém náměstí. Záchodky, které byly součástí Mánesova mostu, proměnila neúdržba v hnusnou smradlavou díru nebezpečnou nejen hygienicky (po uzavření se jejich klientela přesunula na záchod v přízemí filosofické fakulty). Měly ale své kouzlo. Raději jsem ovšem měl ty v nábřežní zdi u Národního divadla, vyjít z temné kloaky do oslnivého mihotání odrazu slunce ve vltavské hladině činí z fyzické úlevy věc metafyzickou. Starosvětský pisoár na Karlově náměstí jsem neopomenul navštívit, i když to nebylo akutní, s tušením, že nám dlouho zachován nebude. Nebyl. V časech před brutálním vpádem turistického průmyslu do Prahy jsem měl také rád záchodek u paty svatovítské katedrály, osobitě zdůrazňující její velikost v několika významových horizontech. Ale dost už bylo uropamětnictví. Je to zkrátka kniha, která mi udělala velikou radost.
            I veřejné záchodky lze různě vykládat, jde však o to je změnit. Jáskovo dílo sympaticky netají ani tento záměr: „Stále se nabízí otázka: Lze tuto základní komunální službu zlepšit tak, aby alespoň nebyla svým stavem odpuzující? Po přečtení předchozích kapitol je možné se zamyslet nad možnostmi uspokojivých řešení.“ Zatím pražské záchodky míří za Ural. 

(V podobě učesanější a na architekty cílící vyjde ve 4. letošním čísle Bulletinu České komory architektů, dostupném také na http://www.cka.cc/ostatni/bulletin.)      

 

Advertisements

Napsat komentář »

Zatím nemáte žádné komentáře.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URI

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Blog na WordPress.com.

%d bloggers like this: