Czumalova nástěnka

Říjen 12, 2014

U3V PAMÁTKY VELKÉ PRAHY – PŘEDNÁŠKA 14. ŘÍJNA 2014

Filed under: U3V ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY — V. Cz. @ 2:22 pm

ba027Čtyřmi obrázky, publikovanými v roce 1875 ve Zprávách Spolku inženýrů a architektů v Čechách, se vracím k libocké vile Eduarda Schuberta von Soldern (čp. 276/XVIII, Libocká 9), protože v úterý uvidíme přes zeď obory její zahradní průčelí. Ten vlevo ukazuje průčelí do Libocké ulice, dolní průčelí boční, uspořádání nevelké zahrady a půdorys přízemí. Vedle něj je půdorys patra, v dosavadní literatuře se jaksi nepotkaly. Jádro patra tvoří velký salon spojený s loggií a dvěma terasami. Ze dvou stran jej obklopují čtyři pokoje, za chodbou je pak kuchyně, spíž a dva záchody. Přízemí zhruba odpovídá dispozici patra, jsou do ní ale vloženy dvě další chodby, takže naprostá většina pokojů přízemí má samostatný vchod. Dispozice díky tomu umožňuje případné pronajímání nebo rozdělení přízemí na dva samostatné byty. Věž spojuje točitým schodištěm čtyři úrovně, od sklepa po krytou vyhlídkovou terasu na vrcholu. Doprovodný text půvabně zaznamenává, že „mnozí kolem jdoucí venkované tvrdili, že to bude katolický kostel – nepochybně pro věž schodiště – a hádali se s jinými, kteří v tom viděli synagogu; nyní jsou všichni upokojeni a vidí v tom villu.“
Stavebníkův otec byl stavovský úředník Johann Ignaz Schubert (1773 – 1855). JUDr. Eduard Victor Schubert von Soldern (1800 – 1879) vystudoval práva na pražské universitě, věnoval se nejprve advokacii, od roku 1859 byl notářem na Malé Straně. Záhy vstoupil do politiky, nejprve municipální (člen obecního výboru, obecní starší, městský rada), v roce 1865, kdy byl za Malou Stranu zvolen do Českého zemského sněmu, i do politiky zemské. V roce 1867 ho zemský sněm vyslal do Říšské rady. K výčtu jeho funkcí je třeba přidat posty ředitele pražské městské plynárny, ředitele zemské Hypoteční banky, kurátora České spořitelny či děkana právnické fakulty, jímž byl v roce 1850. Rytířský titul, udělený roku 1875, pak nosili i jeho potomci.
Ještě jednou se vracím k architektovi vily, podivně vypadlému z obrazu naší architektury 19. století. V literatuře je zmatek, i pokud jde o příbuzenský poměr stavebníka a architekta. Česká literatura je považuje za bratry (např. kniha Jana Bažanta Pražské vily pod křídly mílka, Dita Dvořáková v knize Slavné pražské vily či Pavel Vlček v příslušné položce soupisu Umělecké památky Prahy. Velká Praha), ovšem spolehlivý Österreichisches Biographisches Lexikon 1815 – 1950 uvádí, že Eduard Viktor Schubert von Soldern měl bratra Otto von Schuberta (1808 – 1883), rovněž právníka, jehož kariéra vedla od zemského soudu v Liberci přes pražské soudy až k Nejvyššímu soudnímu dvoru ve Vídni, a syny Viktora Schuberta von Soldern a Zdenko Schuberta von Soldern. Mladší ze synů vilu projektoval. Zdenko Schubert von Soldern (1844 – 1922) studoval v letech 1865 – 1868 u Gottfrieda Sempera (1803 – 1879) na Eidgenössische Technische Hochschule v Curychu a v letech 1868 – 1870 u Theophila Edvarda von Hansen (1813 – 1891) na Akademie der bildenden Künste ve Vídni. Studium završil roku 1870 pobytem v Itálii. Ve Vídni pracoval v několika ateliérech, jako samostatný architekt projektoval několik domů ve vídeňském okrese Wieden. V roce 1875 přesídlil z Vídně do rodné Prahy. V roce 1879 se stal soukromým docentem dějin architektury, 1887 mimořádným, 1898 řádným profesorem pozemního stavitelství a 1904 profesorem architektury na Deutsche Technische Hochschule v Praze. Byl tak přímým nástupcem Josefa Zítka, penzionovaného v roce 1903. Přednášel antickou a renesanční architekturu, nauku o formě, vyučoval navrhování monumentálních staveb. Jako teoretik po celý život rozvíjel dílo svého učitele Gottfrieda Sempera. Hojně cestoval po Německu, Anglii, Francii, Dánsku, Norsku a Švédsku, v roce 1893 byl na studijní cestě v Řecku. Cesty po Malé a Střední Asii v letech 1896 a 1898 souvisely s jeho vědeckým zájmem o islámskou architekturu, v roce 1900 navštívil Petrohrad a Moskvu, 1904 Alžírsko a Tunis. Byl členem uměleckého odboru Jednoty pro dostavění Chrámu sv. Víta na Hradě pražském, čestným předsedou architektonické sekce Technického muzea v Praze, členem uměleckohistorické Zemské komise pro Čechy a řady dalších komisí, výborů a korporací. V letech 1879 – 1882 redigoval Zprávy Spolku architektů a inženýrů v Čechách, kde také od roku 1873 publikoval. Jeho uměleckohistorické a teoretické spisy alespoň výběrovým výčtem: Ein Beitrag zur Charakteristik der Stilgesetze (1882), Das Stilwesen der Planzen (1887), Das Stilisieren der Tier- und Menschenformen (1892), Die Sprache des Ornamentes (1896), Die Baudenkmale von Samarkand (1898), Bochara (1899), Architektonische Formenlehre (1911), Natur, Mode und Kunst. Stilistische Betrachtungen (1912). Bez rizika nadcenění můžeme říci, že byl u nás nejvýznamnějším teoretikem architektury 19. století. Nejen proto, že se tu teorie architektury prakticky vůbec nepěstovala.
O jeho architektonickém díle víme daleko méně. Dochován je soutěžní návrh burzy do Frankfurtu nad Mohanem, který zpracoval společně s Josefem Schulzem, účastnil se soutěže na karlovarské divadlo a navrhl průčelí ředitelství Buštěhradské dráhy na Novém Městě pražském v dnešní ulici Politických vězňů (čp. 1531/II), postavené pak v letech 1871 – 1874 podle projektu Ignáce Vojtěcha Ullmanna. Vila jeho otce v Liboci je tak jediným známým realizovaným dílem Zdenko Schuberta von Soldern.
Autorem kartonů pro sgrafita pod loggií, alegorizující „tři časy roční, jež měšťáci tráví v letohrádkách“, je architektův starší bratr Victor Schubert von Soldern (1834 – 1912). Studoval nejprve na právnické a filosofické fakultě pražské university, pak malířství v Praze, Düsseldorfu, Antverpách a Paříži. V letech 1863 – 1866 žil v Římě, pak v Paříži, v letech 1870 – 1876 v Bruselu. V roce 1876 se usadil v Drážďanech a vedle malířství se věnoval i literatuře a kulturní historii, mezi léty 1892 a 1896 stál v čele Dresdner Kunstgenossenschaft.
Význam a hodnotu vily vyjádřilo zapsání do státního seznamu nemovitých kulturních památek již 3. 5. 1958 (č. 40523/1-1511). Budete-li ji hledat na MonumNetu, najdete ji tu i na Seznamu ohrožených kulturních památek. V katastru nemovitostí je jako vlastník zapsán ing. Zdeněk Levyckyj.

V ÚTERÝ 14. ŘÍJNA 2014 SE SEJDEME VE 14.00 NA HEYROVSKÉHO NÁMĚSTÍ, NA KONEČNÉ STANICI TRAMVAJÍ Č. 1, 2, 18. TĚŠÍM SE NA VÁS.

ba028ba026ba029

 

 

Advertisements

Napsat komentář »

Zatím nemáte žádné komentáře.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URI

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Vytvořte si zdarma webové stránky nebo blog na WordPress.com.

%d bloggers like this: