Czumalova nástěnka

Listopad 17, 2014

U3V FS ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY – PŘEDNÁŠKA 18. LISTOPADU 2014

Oltarni obraz kostel Panny Marie VitezneDnes obrátím pořadí a organizační sdělení předsadím před dovětek k minulé přednášce, neboť mi vyšel trochu delší. Bude-li vás zajímat celý, klikněte si na MORE pro pokračování.

V ÚTERÝ 18. LISTOPADU 2014 SE SEJDEME VE 14.00 NA BĚLOHORSKÉ U ZASTÁVKY TRAMVAJÍ č. 22 A 25 VYPICH. TĚŠÍM SE NA VÁS.

Bělohorské bojiště se stalo místem mariánského zázraku: Zpovědník Maxmiliána I. Velikého, vévody bavorského, později kurfiřta bavorského a falckého, karmelitán P. Dominik à Jesu Maria, žehnal katolickým vojskům drobnou pozdně gotickou deskou Adorace Krista, kterou nalezl zneuctěnou protestanty v komendě johanitů ve Strakonicích, a zajistil tak jejich porážku. Ilustrací může být obraz Antonína Stevense ze Steinfelsu Císař Ferdinand II. s Dominikem à Jesu Maria se modlí k Panně Marii za vítězství v bitvě na Bílé hoře, namalovaný kolem roku 1641, který opticky uzavírá průhled symbolickým vítězným obloukem oltáře kostela Panny Marie Vítězné na Malé Straně. Strakonický obraz odvezl P. Dominik à Jesu do Říma, kde jej karmelitáni umístili na oltář řádového kostela S. Paolo a opatřili zlatou korunou. Kostel, který v letech 1605 – 1620 postavil Carlo Maderno na Colle Qurinale, přesvětil Svatý otec na přání Ferdinanda II. na paměť bělohorského vítězství na Santa Maria della Vittoria. Robert de Longin namaloval v roce 1622 první kopii Strakonického obrazu, určenou pro malostranský kostel Panny Marie Vítězné. Další si objednalo literátské bratrstvo ve Strakonicích. V roce 1708 byla pořízena i kopie pro kostel Panny Marie Vítězné na Bílé hoře, včetně autentiky. (Obraz přežil ve svých kopiích, při požáru kostela Santa Maria della Vittoria v roce 1833 shořel originál a tak i tam je dnes kopie.)          Na počátku byla výzva Jana III. Lohelia, XII. arcibiskupa pražského, ke sbírce na stavbu kaple na bělohorském bojišti. Výtěžek sbírky i další osudy z ní postavené malé kaple poznamenala třicetiletá válka: V roce 1634 ji poškodila švédská vojska a byla pak upravena na kostnici. Nová naděje na kostel se objevila se servity. Ti v roce 1627 získali zpět svůj konvent Na slupi a svolení, aby si postavili nový konvent na Bílé hoře. Základní kámen k němu slavnostně položili císař Ferdinand II. a Loheliův nástupce na stolci arcibiskupa pražského, kardinál Arnošt Vojtěch z Harrachu, 25. dubna 1628. Při něm měl být postaven kostel Panny Marie Vítězné. Stavba postupovala pomalu, až se po průchodu saských vojsk, která táhla na Prahu, v roce 1631 zastavila zcela. V roce 1634 a znovu 1648 tudy táhli Švédové a chátrání opuštěného staveniště uspíšili. Servité císařským dekretem z 28. května 1627 dostali kostel sv. Michala, faru, školu a domy U Oslů a U zlaté studně na Starém Městě pražském a v letech 1640 – 1664 tu postavili nový konvent. Jejich zájem o vzdálenou a strategicky exponovanou Bílou horu tak přirozeně ochaboval, až se roku 1673 rozhodli nedokončenou stavba prodat Maxmiliánu Valentinovi hraběti z Martinic. Ten tu v letech 1673 – 1689 vybudoval špitál pro šest žen, na základech presbytáře zamýšleného kostela nechal postavit kostelík sv. Michala a rozesta­věný konvent upravit na zájezdní hospodu. Kaple byla vypleněna během vpádu francouzských, saských a bavorských vojsk, benedikována pak až v roce 1751 a už 1785 Josefem II. zrušena.
Další naději na kostel otevřel zedník Michael Hagen. Opravy kostnice pod jeho vedením a na jeho náklady postupovaly tak, že 8. prosince 1704 mohla být vysvěcena kaple sv. Václava. Jeho velký ctitel Michael Hagen tu do konce svého života zůstal jako kostelník a pražští měšťané, především umělci, ustavili bratrstvo Panny Marie Vítězné, které usilovalo o rozšíření kaple. Určujícími osobnostmi bratrstva byli Hagenův švagr, stavitel Heinrich Klingenleitner, a malíř Kristian Luna, mezi jeho členy bychom našli například Petra Brandla, Kryštofa Dientzenhofera, Tomáše Soldattiho, Jana Jakuba Steinfelse, časem k nim přibyli Giovanni Battista Alliprandi, Tomáš Haffenecker, Jan Jiří Aichbauer, Bartolomeo Scotti a další. Záhy tak mohl být ke kapli přistavěn presbytář a 8. srpna 1706 benedikován vzniklý kostel Panny Marie Vítězné. Dva roky poté byl hotov domek kostelníka a chrámový depozitář, 1709 sakristie, 1710 kaple sv. Rosálie, 1712 kaple sv. Hilária. To už se stavěly také kaple budoucího ambitu. Letopočty 1713 viditelné na vnějších portálech vyznačují rok, kdy byl poutní areál uzavřen obvodovou zdí. Stavební práce ale neskončily, roku 1717 se stavěl dům pro duchovního správce a dva kaplany a s ním započala stavba ambitů, dokončená v roce 1729. Téhož roku se také stavěla kaple Božího hrobu. Paralelně probíhalo vybavování a výmalba.
Josef II. roku 1787 poutní místo zrušil a v dražbě je pak koupil motolský sládek Ulrich. V dějinách budování poutního místa byly významnými událostmi přenesení ostatků sv. Hilária v roce 1712 do kaple jemu zasvěcené, která chovala také ostatky sv. Modesta a sv. Jukundiny, a ostatků sv. Feliciána do kaple sv. Rosálie, jemu od té doby zasvěcené, kde byly také ostatky sv. Bonifáce a sv. Placidy. Ty se po zrušení kostela Panny Marie Vítězné dostaly do šáreckého kostela sv. Matěje, hlavní oltář s kopií Strakonického obrazu pak do kostela sv. Jakuba Staršího ve Stodůlkách. Poutní místo bylo naštěstí uchráněno osudu kostelů po zrušení utilitárně využívaných: V roce 1811 je koupil kanovník Josef Čapek a nechal opravit. Vrátil se sem hlavní oltář i ostatky a v roce 1827 převzali duchovní správu benediktini.
Petriny042          Půdorys reprodukuji z drobné práce prof. Jana Royta Poutní místo Panny Marie Vítězné na Bílé hoře (Praha: Petr Kaška, 1996), odkud také hojně čerpám v textu, a opatřuji jej rozšířenou legendou, abych připomněl, co jsme při minulé přednášce viděli. Nenechte se zmást jeho orientací, chcete-li jej mít orientován obvykle, musíte jej otočit o 90° tak, aby se hlavní portál otevíral k jihu, tedy dolů. Hlavní portál (1.) nesl z vnější strany reliéf z roku 1730, na němž českého lva a císařského orla doplňovalo tropaeum jako připomínka bělohorské bitvy. Dodnes zůstalo jen tropaeum a lev, orla otloukli v roce 1918. Na štítě jsou dvě skulptury Zvěstování z roku 1729, před portálem sochy sv. Rocha a sv. Šebestiána, patronů proti moru, díla bavorského sochaře Johanna Ulricha Mayera. V okosených rozích ambitu se diagonálně natáčejí kaple sv. Václava (2.), Nejsvětější Trojice (4.), sv. Vojtěcha (5.) a sv. Jana Nepomuckého (6.). Na půdorysu není zachycena kaple Božího hrobu, jen označeno místo (7.), kde vybíhá na vnější stranu obvodové zdi. Na štítě nad vchodem do poutního kostela Panny Marie Vítězné (III.) rámuje nápis DA MIHI VIRTUTEM CONTRA HOSTES TVOS: MONSTRA TE ESSE MATREM. – REDDITE! QVÆ SVNT CÆSARIS, CÆSARI, ET QVÆ SVNT DEI DEO reliéf s bělohorskou bitvou s ústřední postavou žehnajícího P. Dominika à Jesu Maria na koni, letohrádkem Hvězda v pozadí a korunovaným Strakonickým obrazem ve vrcholu. Kupoli kostela vymaloval v roce 1728 vynikající bavorský malíř Cosmas Damian Asam (1686 – 1739). Alegorický Triumf katolické víry v Čechách doprovází na kupoli lucerny Panna Maria Nanebevzatá. Autorem výmalby kupole kaple sv. Hilária (IV.) freskou bělohorské bitvy z téhož roku je Asamův žák Jan Adam Schöpf (1702 – 1772). O deset let starší fresku Císařské vojsko před bitvou na Bílé hoře v kapli sv. Feliciána (V.) vytvořil Václav Vavřinec Reiner (1689 – 1743). Na půdorys řeckého kříže doplňují kostel sakristie, vymalovaná Janem Adamem Schöpfem, a zvonice (II.).
Také ambity v letech 1730 – 1740 vymaloval Jan Adam Schöpf. Více o nich zjistí až podrobný restaurátorský průzkum, byly opravovány tolikrát, že dávno ztratily původní charakter. Jižní a severní ambit patří mariánskému a christologickému cyklu. Doplňují je mladší malby východního ambitu s výjevy ze života sv. Prokopa, sv. Ludmily a sv. Anežky. Fresky v klenbách polí pak skládají pozoruhodný soubor milostných mariánských obrazů a soch i míst, kde se nacházejí, spolu s výjevy z příslušných legend v pendentivech.
Zbývá ještě otázka autorství architektonického řešení. Nejdůležitějším iniciátorem stavby poutního místa byl hradčanský měšťan, malíř Kristian Luna (asi 1671 – asi 1729). Víme, že se přátelil s malířem Petrem Brandlem, architektem Filippem Spanbruckerem či mědirytcem Antonínem Birkhardtem. Ten také vytvořil v roce 1723 podle Lunovy kresby rytinu poutního místa. O přípisek C. LVNA des gantzen BAV Inventor na ní se opírá určení autorství, které není omezeno jen na starší literaturu (naposled např. Pavel Škranc v knize Slavné stavby Prahy 6. Praha: Foibos, 2009, s. 27-29). Jan Sedlák (Jan Blažej Santini. Setkání baroku s gotikou. Praha: Vyšehrad, 1987, s. 76) spojil první fázi stavby poutního místa s Kristianem Lunou a Heinrichem Klingenleitnerem a druhou s Janem Blažejem Santinim. Mojmír Horyna (Jan Blažej Santini-Aichel . Praha: Karolinum, 1998, s. 256-261) pak přesvědčivě doložil souvislost bělohorských ambitů se Santiniho ambity v Mariánské Týnici a v Plasích a nárožních kaplí s kaplemi v Hubenově a Hradci Králové a ukázal na santiniovský charakter některých tvaroslovných prvků, světelné režie kostela a především prostorové koncepce: „Motiv prostoru nad oválem či kruhem, vloženého do polygonu obvodové zdi, či motiv klenby s křivkovou patou nad polygonálním prostorem nacházíme v české barokní architektuře kolem 1710 pouze u Santiniho.“ (s. 258) Tedy to, co činí poutní místo tak přitažlivým, vytvořil v letech 1710 – 1714 Jan Blažej Santini-Aichl. S přípiskem na Birkhardtově rytině žádný rozpor není, Kristian Luna byl jako představený bratrstva Panny Marie Vítězné stavebníkem poutního místa.
Autory památníku nad hrobem padlých v bělohorské bitvě z litografických kamenů jsou architekt Norbert Schmidt, malíř a grafik Patrik Hábl a skladatel Michal Rataj. Více např. na http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/285460-bila-hora-drazdi-i-po-400-letech-padli-maji-novy-pomnik/. Chcete-li si náš společný zážitek zopakovat individuálně, rozvrh bohoslužeb je na stránkách kláštera benediktinek, které doporučuji i z důvodů dalších: http://www.benediktinky.cz/cz/. Paní Jarmile Špeldové ještě jednou děkuji, že jsme viděli, a panu Janu Ptáčkovi, že si to můžeme připomínat na tak skvělých fotografiích.

Reklamy

Napsat komentář »

Zatím nemáte žádné komentáře.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URI

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Vytvořte si zdarma webové stránky nebo blog na WordPress.com.

%d bloggers like this: