Czumalova nástěnka

Březen 1, 2015

ROZUMĚT RUSKU

Filed under: CO JSEM SI DOMŮ PŘIVLEKL — V. Cz. @ 12:20 am

poi008PUTNA, Martin C. Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity. Praha: Vyšehrad, 2015. ISBN 978-80-7429-534-6.

Labužnicky jsem si nechal závěrečnou kapitolu Nové zápasy starých Rusí na ráno. Dočetl jsem a ještě pln intelektuálního vzrušení pustil počítač. První zpráva, která na mne zaútočila, oznamovala, že večer byl na Velkém kamenném mostě, který spojuje břehy řeky Moskvy kousek od Kremlu, čtyřmi ranami zezadu zastřelen významný představitel demokratické opozice Boris Němcov. Další, že navzdory příměří padli za posledních 24 hodin na východě Ukrajiny tři ukrajinští vojáci a Michail Čečetov, ještě poměrně nedávno vlivný muž Viktora Janukovyče, vyskočil z okna svého kyjevského bytu v 17. poschodí.
S poslední knihou Martina C. Putny mě potkalo to, co je mi, žel, vzácné: Obvykle se sice lačně vrhám na knihy, které jsem domů přivlekl, ale záhy je musím odložit pro naléhavost čtení knih jiných, potřebných k přednáškám či tomu, co právě píšu. Už když jsem ji v Karolinu poprvé vzal do ruky, mi bylo jasné, že tahle mi to nedovolí. Kdyby pro nic jiného, už jen pro řešení otázek, které mě trápí velmi aktuálně. Nejsem z těch, kdo dají na obálku, i když někdy nejsem schopen překonat vizuální ohavnost knihy, kterou jinak velmi potřebuji. Tahle zase tak ohavná není, jen možná příliš narativní: V rudé barvě utopená drúza chrámů, dominující Rudému náměstí, obvykle (a nesprávně) označovaná jako chrám Vasila Blaženého. Vlevo běží pás barevného filmu – Paisij Veličkovskij, který dal svým překladem Nikodémovy antologie Filokalie (Добротолюбие)  na sklonku 18. století základní knihu pravoslavné restauraci, Fjodor Michajlovič Dostojevskij na portrétu Vasilije Grigorjeviče Perova z roku 1872, gosudar Vladimir Vladimirovič Putin s patriarchou moskevským a vší Rusi Kyrillem a konečně tři členky skupiny Pussy Riot. Není to celé časové rozpětí Putnova záběru, začíná se Ruskem před Ruskem  v antickém Černomoří.
Kompoziční princip Martin C. Putna nalezl a ověřil v knize, jež tvoří pendant té poslední: Bohatství poznatků, které sbíral po dva semestry badatelského pobytu v USA na Fulbrightovo stipendium (a nechal nás to tehdy sledovat na svém blogu), zpracoval do knihy Obrazy z kulturních dějin americké religiozity, vydané v roce 2010 nakladatelstvím Vyšehrad. Kompoziční princip obrazů propojených chronologií i vzájemným odkazováním se, mohu-li jako čtenář posoudit, velmi osvědčil. Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity  jsou vystavěny stejně, jen obrazů je o jeden více, 19, k tomu stejně jako u pendantu úvodní a závěrečná kapitola. Stejná je i struktura obrazů, vždy předem uvedených vizuálním zástupcem a základní pasportizací kotvených časem, místem, událostí a uměleckými díly. Dále se komparovat neodvažuji, má čtenářská pozice je u obou knih odlišná. Zatímco o americkou kulturu se od časů, kdy jsem své postižení romantismem sytil trampingem a páchal těžký hřích country & western music, nijak zvlášť nezajímám, kultura ruská mě naopak zajímá dlouho a setrvale. Tedy u první knihy jsem se dovídal řadu věcí a souvislostí dílem nových, dílem neuvědomovaných či zapomenutých, kdežto druhá mě zastihla připraveného a poskytla tak nemalé intelektuální dobrodružství při sledování, co autor těží z děl, která znám. Když se tak rozhlížím po knižních kopcích, tvořících krajinu mé pracovny kolem centrální roviny psacího stolu, vidím, kolik knih jsem během četby té Putnovy snesl a rozečetl či alespoň ke čtení připravil. K prvnímu i k opakovanému. Na to tu čeká Třicátá Marinina láska  Vladimira Sorokina (Praha: Český spisovatel, 1995), Lovcovy zápisky  Ivana Sergejeviče Turgeněva (Praha: SNKLHU, 1957), Kejklíř Pantalon  Nikolaje Semjonoviče Leskova (Praha: Odeon, 1985), Ruské noci  Vladimira Fjodoroviče Odojevského (Praha: Odeon, 1981) i Apokalypsa naší doby  Vasilije Vasiljeviče Rozanova. Došlo už na mou oblíbenou antologii ruské emigrační poezie U řek babylónských  (Praha: Torst, 1996). (Památce Miluše Zadražilové, s níž tuto objevnou antologii vytvořil, Martin C. Putna svou poslední knihu připsal.) Snad brzy přijdou na řadu i díla jiných žánrů, na vrchu leží Svatí staré Rusi  Georgije Petroviče Fedotova (Červený Kostelec, Pavel Mervart, 2011). A z knihovny na mne už dlouho vyčítavě hledí třísvazkové Obrazy z dějin ruské vzdělanosti  Pavla Nikolajeviče Miljukova (Praha: Jan Laichter, 1902-1910), jedno z děl, na něž Putnova kniha odkazuje už svým titulem.
Co jsem je začal číst, doporučuji Putnovy Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity, komu mohu. Je autorovým zvykem být tím pravým mužem v pravý čas na pravém místě, jedna z věcí, jichž si na něm velmi vážím. Jeho česká kniha o Rusku, jak ji sám přesně charakterizuje, činí totéž. Jak je potřebná, jsem se několikrát přesvědčil při onom doporučování. Český mudrlant by ukrajinskou krizi vyřešil raz dva, kdyby ho k tomu pustili, a stejně rychle by byl hotov s Putinem i s Putnou. Četl od něj sice všeho všudy jeden transparent (a i ten mu spíš někdo přečetl), ale ví, že ho nečte. Měl by, snaha porozumět našim vztahům k Rusku a skrze ně Rusku samotnému není nezávazná libůstka pár divných intelektuálů, ale potřeba zatraceně naléhavá.

 

Reklamy

Napsat komentář »

Zatím nemáte žádné komentáře.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URI

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Vytvořte si zdarma webové stránky nebo blog na WordPress.com.

%d bloggers like this: