Czumalova nástěnka

Květen 27, 2015

NEJBLIŽŠÍ PERIPATETICKÁ PŘEDNÁŠKA

Filed under: NEJBLIŽŠÍ PERIPATETICKÁ PŘEDNÁŠKA — V. Cz. @ 10:52 am

Košíře094

POZOR, OPĚT ZMĚNA!

Tentokrát ale naštěstí nikoliv termínová. Jen jsem změnil téma a tím i místo setkání.

POSLEDNÍ PŘEDNÁŠKA UK V AKADEMICKÉM ROCE 2014/2015

Filed under: POZVÁNÍ DO KAVÁRNY — V. Cz. @ 8:53 am

UK_2_6_2015-page-0

Květen 24, 2015

PENZION AROSA

Filed under: KF FAMU - PRAHA 5, U3V ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY — V. Cz. @ 10:45 pm

20150512_01Penzion Arosa (čp. 500/XVII, U Kavalírky 1, Pod Kavalírkou 28), dílo Karla Hannauera z roku 1931. Úvodní barevnou fotografii, dokumentující dnešní stav, pořídil Jan Ptáček, černobílé fotografie a půdorysy přízemí, patra a jedné obytné buňky reprodukuji ze Stavby, roč. X, 1932, č. 9, s. 85-88. Fotografie interiérů ukazují schodiště, bufet a pohled z chodby do obytné buňky.
Doprovodný text ze Stavby (s. 85):
Dům „Arosa“se skládá disposičně z řady obytných pokojů (z nichž každý je opatřen balkonem) s kompletním příslušenstvím – tak zv. obytných buňek – a z řady společných, kolektivních místností, jako centrální kuchyně, prádelny, sušárny, mandlovny, žehlírny, čítárny a buffetu. Vzájemné spojení zprostředkují domácí telefony a výtahy. Jednotlivé bytové kuchyně jsou omezeny toliko na plynový vyřič, koupelny opatřeny elektrickými ohřivači. Pojetím je dům „Arosa“ zamýšlen jako dům kolektivního bydlení. Konstruktivně: Želbetonový skelet tepelně isolován obložením vnějšího líce deskami „Olcedyt“. Zamezilo se tím vlhnutí betonu uvnitř budovy. Kostra vyplněna tvárnicemi „Isostone“ Tenkostěnné příčky zn. „Hodo“. Budova založena na desce, podlaha suterénu dvojitá s průleznými šachtami (přístup ke kanalisaci). Zárubně kovové, dveře překližované zn. „Arbor“. Pokoje horizontálně a vertikálně odisolovány podle schematu, vyšlého vítězně z říšskoněmecké soutěže. Nad příslušenstvím stropy sníženy a rozšířeny tak ventilační prostory. Ventilace příslušenství, ústících do společného průduchu též vzájemně isolovány vertikálně umístěnými deskami zn. „Olcedyt“. Po prvé zde použita okna systému „Aero“ (říšskoněmecký patent). Ustupující patro, v němž měly býti umístěny další kolektivní místnosti, jako prostory rekreační, pokoje pro nemocné, jižní terasy s lehátky a sprchami (dům stojí u rozsáhlého parku), bylo regulační komisí odmítnuto zákazem málo zdůvodněným. Stavbu provedla fa Ing. J. Hannauer v Praze XIV.
Pokud vás problematika kolektivního bydlení zaujala, vřele doporučuji vynikající knihu Huberta Guzika Čtyři cesty ke koldomu: Kolektivní bydlení – utopie české architektury 1900 – 1989 (Praha: Zlatý řez, 2014), která ji sleduje v širokém záběru nejen časovém.

m020m017m018m019m023m021m022m024

Květen 16, 2015

POŠKOLNÍ VÝLET

Filed under: U3V ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY — V. Cz. @ 7:28 pm

richterDíky panu Janu Ptáčkovi máme i letos krásnou fotografii třídy na závěr školního roku (https://plus.google.com/photos/116330419037599413357/albums/6062361211503294273?banner=pwa), dopřejme si tedy i malý školní výlet. A protože školní výlet má být ve vztahu ke zbytku školního roku kontrastní, nebudeme chodit do kopce a vůbec nikam a památek Velké Prahy se výlet týká jen tím, že jsem jej slíbil před domem Otto a Boženy Rothmayerových. Elitní skupinku zájemců o krajky na něj zvu dílem, jehož výběr navazuje na naši debatu o genderové podstatě krajkářství. Paličkovanou stolní pokrývku o průměru 90 cm vytvořil v roce 1958 Rudolf Richter (1918 – 1984). Sbírka dnešní Vyšší odborné školy textilních řemesel a Střední umělecké školy textilních řemesel (původně Státní ústav školský pro domácký průmysl, později Školský ústav umělecké výroby), na niž se půjdeme podívat, obsahuje kolem 250 jeho děl. Působil tu v letech 1936 – 1974. Uvidíme krajky nejen Richterovy, nejen paličkované a nejen krajky.

V ÚTERÝ 19. KVĚTNA 2015 SE SEJDEME VE 14.00 PŘED UVEDENOU ŠKOLOU NA ADRESE U PŮJČOVNY 9. (Roh ulic U půjčovny a Jeruzalémská proti Jubilejní synagóze. Nejblíže je sem ze zastávky tramvají č. 3, 9, 14, 24 Jindřišská nebo ze stanice metra C Hlavní nádraží.) TĚŠÍM SE NA VÁS.

Protože je to školní výlet, i když po škole, dopustím se ještě poučení na cestu. Vybírám z pátého svazku Školy ženských prací ručních, který pod titulem Pletivo vydal Spolek učitelek v Praze pod dohledem Komitétu paní pro dozírání na vyučování průmyslné při českých dívčích obecných a měšťanských školách v Praze v roce 1882 nákladem Karla Bellmanna. Sepsaly redaktorka Anna Srbová-Lužická a spolupracovnice Barbora Červenková, Bohumila Klimešová a Julie Pohlová.

            Nejkrásnější, nejjemnější a nejvzácnější ženská práce ruční jest krajka.

            Kouzelná téměř krása krajek uvádí nás mimovolně do říše bájí, kde vládne a pracuje ruka čarovná; cena jejich vysoká pak do síní bohatství i nádhery; upomínka však na původ a vznik jejich předvádí nám skutečnost života, a rázem nás svrhne do bytu chudoby. Takový je život lidský! Pro rozvoj a sílu svou žádá si protiv často křiklavých.

           Nelze nám než schvalovati, aby ženy naše učily se paličkování krajek. Každá arci nemá k tomu ani talentu, ani trpělivosti, ale nenahlížíme, proč by, jichž to těší, nemohly se prací touto umělou zabývati.

Květen 11, 2015

KOLONIE CIBULKA

Filed under: KF FAMU - PRAHA 5, U3V ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY — V. Cz. @ 3:09 pm

syrova_Cibulka-fotoDlouho a marně jsem hledal tuto pohlednici v její hmotné podobě, nakonec mě zachránily výborné stránky spolku Cibulka (http://www.cibulky.info/). Ukazuje dnes neviditelné. Domy sice stojí, byť řada z nich notně znešvařena přístavbami a přestavbami, rozsah a strukturu kolonie ale z jednoho místa vidět není, jak stromy naplnily ideál zdravého bydlení v přírodním prostředí. Datovat pohlednici není obtížné, kolonie na ní je čerstvá a víme, že ji v letech 1924 – 1925 postavilo Obecně prospěšné stavební družstvo při sociální ochraně státních zaměstnanců v Praze. Družstvo vzniklo v roce 1922. O rok později postavilo tři činžovní domy na Královských Vinohradech a 67 rodinných domků kolonie Šumava na Smíchově. V roce 1924 k nim přibyly další tři činžáky ve Vršovicích a začala stavba 92 domů kolonie Cibulka.
Družstevnictví jako alternativní forma, v níž není primární zisk, ale potřeby příslušníků společně spravované struktury, založená na svépomoci, spolupráci a solidaritě, se ukázala jako výhodně použitelná i pro řešení bytových problémů. Proti spotřebnímu a výrobnímu družstevnictví nastupovalo i u nás družstevnictví stavební a bytové se značným zpožděním. Nejdelší tradici má družstevnictví v Anglii: V roce 1769 založili tkalci ve Fenwicku družstevní obchod a už družstvo Rochdale Society of Equitable Pioneers, jehož stanovy z roku 1844 položily dodnes platný základ hnutí, počítalo nejen se zřízením obchodu s potravinami, tabákem a ošacením, s výrobou, se získáváním a obděláváním půdy, ale také s výstavbou obytné kolonie, i když ji postavit nakonec nedokázalo. V rakousko-uherské monarchii vytvořil právní rámec družstevnictví zákon, daný dne 9. dubna 1873, o společenstvech pro napomáhání živnosti a hospodářství (70/1873 ř. z.). Ve vymezení působnosti vypočítává vedle spolků záložních a úvěrních, pro kupování surovin, skladních, produktivních a potravních také „společenstva pro zřizování bytů a podobná“. Sám o sobě nestačil, bylo třeba zákonem č. 242/1910 ř. z. zřídit fond pro bytovou péči, poskytující úvěrovou výpomoc při stavbě malých bytů. Zákon, daný dne 28. prosince 1911, o berních a poplatkových úlevách pro obecně prospěšná sdružení stavební (343/1911 ř. z.) pak zlepšil podmínky družstev. Když Český zemský spolek pro reformu bytovou svolal na podzim roku 1911 do Prahy první družstevní sjezd, zúčastnili se ho zástupci již 123 stavebních a bytových družstev, první vzniklo už roku 1903. Ke dni vyhlášení Československé republiky bylo u nás 248 stavebních a bytových družstev, 139 z nich byla přiznána obecná prospěšnost.
Mladá Československá republika se pak chopila již osvědčené formy jako jednoho z nástrojů řešení bytové krize, způsobené především Velkou válkou, a jeho rakousko-uherský legislativní rámec převzala do svého právního systému. Závislost bytového a stavebního družstevnictví na podpoře z veřejných prostředků je ovšem taková, že při sledování jeho vývoje ve 20. a 30. letech minulého století nelze pominout vývoj právní úpravy této podpory. Jde především o zákony o stavebním ruchu ze dne 23. května 1919, č. 281 Sb. z. a n., ze dne 6. února 1920, č. 92 Sb. z. a n., ze dne 11. března 1921, č. 100 Sb. z. a n., ze dne 27. ledna 1922, č. 45 Sb. z. a n., ze dne 25. ledna 1923, č. 35 Sb. z. a n., ze dne 7. března 1924, č. 58 Sb. z. a n., ze dne 7. dubna 1927, č. 44, ze dne 28. března 1928, č. 43 Sb. z. a n., ze dne 10. dubna 1930, č. 45 Sb. z. a n., ze dne 26. března 1936, č. 65 Sb. z. a n., zákon o náhradě podle zákonů o stavebním ruchu ze dne 21. prosince 1937, č. 260 Sb. z. a n., a četná vládní nařízení, vydaná na podkladě těchto zákonů.
Na konci roku 1934 bychom už v Československé republice našli 1 415 stavebních družstev, jimž byla přiznána obecná prospěšnost. Ve Velké Praze jich bylo 302 (pro srovnání: ve zbytku Země České 635, v Zemi Moravskoslezské 346, v Zemi Slovenské 129 a v Zemi Podkarpatoruské 3), z toho 299 s jednací řečí českou a jen 3 s jednací řečí německou. Do konce roku 1934 postavila obecně prospěšná družstva 15 401 rodinný domek a 2 921 nájemní dům, celkem 67 399 bytů. (Statistické údaje pocházejí ze studie Hynka Kubišty O československém stavebním družstevnictví. In: ČS bytová a stavební družstva. Praha: nákl. vl., 1935, s. 5-24.)

 

Květen 3, 2015

ŠALAMOUNKA EUGENA WIŠKOVSKÉHO

Filed under: KF FAMU - PRAHA 5, U3V ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY — V. Cz. @ 10:11 pm

cib010cib011Eugen Wiškovský (1888–1964) je pro mne podstatnou osobností nejen v obrazu české fotografické avantgardy, který vnímám jako historik umění, ale také velmi subjektivně. Když si dnes rekonstruuji zdroje svého vidění, vyvstává mi zřetelně několik Wiškovského fotografií, úzce spojených místem i časem. Alespoň dvě z nich: Obě vytvořil Eugen Wiškovský v roce 1939 či 1940 a na obou je usedlost Šalamounka. Obě publikoval v roce 1940 ve Fotografickém obzoru. První pod názvem Obilí, který později změnil na Katastrofa, druhou, Krajina u Prahy, po válce pojmenoval Stín.

BOŽÍNKA A MĚCHURKA

Filed under: KF FAMU - PRAHA 5, U3V ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY — V. Cz. @ 10:04 pm

cib008Vila Božínka byla postavena v roce 1911 na místě obytného domu na stejnojmenné vinici (jméno se odvozuje od jednoho z majitelů, italského stavitele Domenica de Bossi). Architektonickou podobu dal pravděpodobně domu sám jeho stavebník, významný botanik, etnograf a cestovatel Alberto Vojtěch Frič (1882–1944). Na svahu nad vilou zřídil pokusnou aklimatizační stanici kaktusů, tady budoval své sbírky a prováděl rozsáhlé výzkumy (viz např. O kaktech a jejich narkotických účincích. Praha: Sfinx, 1924). V Božínce žil až do své smrti. Božínka sama zemřela v roce 2005, její jméno převzala nová rezidence.

Také z blízké usedlosti Měchurka zbylo jen její jméno. Dům na vinici, založené ve 3. čtvrtině 16. století Janem Měchurou, byl postaven nejpozději na začátku 19. století. Zbořili jej v roce 1989. Vavrouškův snímek ji ukazuje někdy mezi léty 1912 a 1915.

(Zdroj reprodukcí: JUNGMANN, Jan. Smíchov – město za Újezdskou branou. Praha: Muzeum hl. m. Prahy, 2007, s. 161–162.)

cib009

NEBOŽKA WALTROVKA

Filed under: KF FAMU - PRAHA 5, U3V ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY — V. Cz. @ 6:32 pm

cib013Josef Walter (1873–1950) začal v roce 1898 v malé dílně v Kořenského ulici na Smíchově (čp. 753/XVI) opravovat a brzy i stavět jízdní kola. V letech 1902–1903 výrobu rozšířil o motorová kola a motocykly, roku 1910 i o motorové tříkolky. Rozrůstající se firma se roku 1913 přestěhovala z továrny v ulici Na Zatlance (čp. 1120/XVI) do právě dokončené nové továrny v Jinonicích a zahájila tu výrobu automobilů vlastní konstrukce. Prvním modelem byl čtyřsedadlový W 1 s čtyřválcovým, vodou chlazeným motorem, který už jako prototyp vyhrál závod Zbraslav – Jíloviště. Rozvoj firmy načas ovlivnil nucený přechod na válečnou výrobu, po vzniku republiky se soustředila na výrobu automobilů (P-I, P-II, P-III, P-IV). Mezi léty 1919 a 1937 vyrobila Akciová továrna automobilů J. Walter a spol. Praha-Jinonice zhruba 5 500 osobních a nákladních automobilů. V roce 1931 získala licenci firmy Fiat a od roku následujícího vyráběla především modely Fiat 514 a Fiat 508 Ballila pod značkami Walter-Bijou a Walter-Junior. Právě o tento model se opírá ve vjezdu do továrny hoch na snímku z 1. poloviny 30. let. To už se, jak vidno nad ním, Waltrovka jmenovala Akciová společnost Walter, továrny na automobily a letecké motory Praha-Jinonice. Nabídka obsáhla širokou škálu od levnějších fiatek (Walter-Junior stál 29 500 Kč, Walter-Princ 69 000 Kč, Walter-Bijou 78 000 Kč, Walter-Lord 78 000 Kč) až po luxusní limuzíny a sedan-limuzíny Standard, Super a dvanáctiválec Royal, ve své době nejdražší u nás vyráběný automobil. Ve výrobním programu byly také autobusy a autokary i vozy nákladní, sanitní, kropicí, hasičské či stěhovací. Automobilová výroba skončila ve Waltrovce roku 1951 s vozem Aero Minor II.
Výroba leteckých motorů se rozběhla už v roce 1923, nejprve v licenci BMW, ale už roku 1924 předala vlastní tovární konstrukce do výroby čtyřdobý zážehový vzduchem chlazený pětiválcový hvězdicový letadlový motor Walter NZ-60, velmi úspěšný i na mezinárodních trzích stejně, jako následující, silnější Walter NZ-85 a NZ-120, Walter Vega, Venus a Mars. V roce 1936 byla už Waltrovka největším výrobcem letadlových motorů ve střední Evropě s 18 typy vzduchem chlazených pístových motorů ve výrobním programu, užívanými v 21 státech světa a sériově zavedenými ve 13 armádách. Ve čtyřech státech se motory Walter vyráběly licenčně. Vše se už ale dělo bez otce-zakladatele Josefa Waltera. V roce 1922 jej správní rada odvolala z postu ředitele, on sám odešel ze správní rady a v Košířích vybudoval továrnu Walter a synové na ozubená kola a automobilové součástky.
Za okupace byl podnik podřízen berlínské továrně Argus Motorenwerke A. G. a pod názvem Walter Automobil und Flugmotoren Fabrik A. G. vyráběl motory Argus a ke konci války i BMW. Rozšíření výroby si vyžádalo stavbu nové haly o podlahové ploše 14 850 m2, budov zkušebny motorů (3 050 m2) a montáže (9 500 m2). Továrna zůstala ušetřena osudu jiných pražských závodů, i když při spojeneckém náletu 14. února 1945 dopadaly bomby velmi blízko. Šest zásahů dostala od německého dělostřelectva za Pražského povstání, v továrně obsazené povstalci měli 2 mrtvé a 12 raněných. K 1. červnu 1946 byla společnost zestátněna a začleněna do nového národního podniku Letecké závody. 10. listopadu 1948 dostala jméno Závody Jana Švermy a 26. července 1949 je změnila na Motorlet. To udržela až do roku 1995, dál nicméně užívala obchodní značku Walter.
V roce 1952 zahájil národní podnik produkci licenčních motorů pro MiG-15, nový výrobní program si vyžádal další rozšíření továrny. Proudových motorů pod označením M05 se mezi léty 1952 a 1962 vyrobilo 5 094 kusů, k tomu v letech 1954–1957 dalších 1 028 kusů silnější verze M06. Vlastní vývoj ale neskončil, například v roce 1959 se tu zrodil první československý proudový motor M-701 pro cvičný letoun Aero L 29 Delfín. Naopak v roce 1964 skončila výroba letadlových pístových motorů. Od roku 1923 jich Waltrovka vyrobila 16 930 kusů ve 44 typech.
V průběhu 80. let se rozběhla doplňková výroba anatomických náhrad kolenního a kyčelního kloubu, speciálního operačního instrumentária, horolezeckých karabin a velosoučástek. Nová reorganizace leteckého průmyslu v roce 1988 přivedla Motorlet jako koncernový podnik do státního podniku Aero. Ten se k 1. prosinci 1990 přeměnil na akciovou společnost a Motorlet byl jeho dceřinou společností. Pak už následuje typický příběh 90. let: společný podnik Walter-Deritend, hledání strategického partnera, dělení podniku. Na scéně se objevuje irská developerská společnost Red Group, výroba z Waltrovky mizí a z významného světového výrobce leteckých motorů zůstává jen soubor nemovitostí. Ještě se podařilo prohlásit za kulturní památku železobetonovou budovu montáže a submontáže, postavenou podle projektu Františka Bartoše v roce 1928 (na vizualizaci vpravo), zbytek budov likvidován. Investiční skupina Penta tu počítá se zhruba 600 byty, 50 rodinnými domy a administrativními budovami Aviatica (26 812 m2 pronajímatelné plochy, 461 parkovacích míst), Mechanica a Dynamica, jimiž developer dle svého prohlášení navazuje na genia loci továrny. (Upozornění: Oblíbená pistole Jamese Bonda Walther PPK 7,65 mm nepochází z Waltrovky.) Černobílý snímek ukazuje podobu Waltrovky v roce 1946, tedy už s válečnými přístavbami, ale ještě před postavením nové haly, galvanovny a kalírny v roce 1953 a slévárny přesného lití v roce 1956, o pozdějších zásazích nemluvě.
(Větší část informací jsem čerpal ze sborníku Walter Jinonice: Od bicyklu k letadlovým motorům, http://www.walterjinonice.cz. Snímek s waltrovskou fiatkou reprodukuji z knihy Jana Králíka Zmizelá Praha: Automobily a motocykly. Praha – Litomyšl, Paseka, 2012, s. 116, pohled na továrnu z knihy Kateřiny Bečkové Zmizelá Praha: Továrny a tovární haly: 2. díl. Praha – Litomyšl, Paseka, 2012, s. 129. Vizualizace pocházejí ze stránek investora.)

cib0123dmodelBEL59176b_VizuA4a

Květen 1, 2015

DALŠÍ PŘEDNÁŠKA UK

Filed under: POZVÁNÍ DO KAVÁRNY — V. Cz. @ 1:12 pm

UK_5_5_2015-page-0

Vytvořte si zdarma webové stránky nebo blog na WordPress.com.