Czumalova nástěnka

Květen 24, 2015

PENZION AROSA

Filed under: KF FAMU - PRAHA 5, U3V ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY — V. Cz. @ 10:45 pm

20150512_01Penzion Arosa (čp. 500/XVII, U Kavalírky 1, Pod Kavalírkou 28), dílo Karla Hannauera z roku 1931. Úvodní barevnou fotografii, dokumentující dnešní stav, pořídil Jan Ptáček, černobílé fotografie a půdorysy přízemí, patra a jedné obytné buňky reprodukuji ze Stavby, roč. X, 1932, č. 9, s. 85-88. Fotografie interiérů ukazují schodiště, bufet a pohled z chodby do obytné buňky.
Doprovodný text ze Stavby (s. 85):
Dům „Arosa“se skládá disposičně z řady obytných pokojů (z nichž každý je opatřen balkonem) s kompletním příslušenstvím – tak zv. obytných buňek – a z řady společných, kolektivních místností, jako centrální kuchyně, prádelny, sušárny, mandlovny, žehlírny, čítárny a buffetu. Vzájemné spojení zprostředkují domácí telefony a výtahy. Jednotlivé bytové kuchyně jsou omezeny toliko na plynový vyřič, koupelny opatřeny elektrickými ohřivači. Pojetím je dům „Arosa“ zamýšlen jako dům kolektivního bydlení. Konstruktivně: Želbetonový skelet tepelně isolován obložením vnějšího líce deskami „Olcedyt“. Zamezilo se tím vlhnutí betonu uvnitř budovy. Kostra vyplněna tvárnicemi „Isostone“ Tenkostěnné příčky zn. „Hodo“. Budova založena na desce, podlaha suterénu dvojitá s průleznými šachtami (přístup ke kanalisaci). Zárubně kovové, dveře překližované zn. „Arbor“. Pokoje horizontálně a vertikálně odisolovány podle schematu, vyšlého vítězně z říšskoněmecké soutěže. Nad příslušenstvím stropy sníženy a rozšířeny tak ventilační prostory. Ventilace příslušenství, ústících do společného průduchu též vzájemně isolovány vertikálně umístěnými deskami zn. „Olcedyt“. Po prvé zde použita okna systému „Aero“ (říšskoněmecký patent). Ustupující patro, v němž měly býti umístěny další kolektivní místnosti, jako prostory rekreační, pokoje pro nemocné, jižní terasy s lehátky a sprchami (dům stojí u rozsáhlého parku), bylo regulační komisí odmítnuto zákazem málo zdůvodněným. Stavbu provedla fa Ing. J. Hannauer v Praze XIV.
Pokud vás problematika kolektivního bydlení zaujala, vřele doporučuji vynikající knihu Huberta Guzika Čtyři cesty ke koldomu: Kolektivní bydlení – utopie české architektury 1900 – 1989 (Praha: Zlatý řez, 2014), která ji sleduje v širokém záběru nejen časovém.

m020m017m018m019m023m021m022m024

Advertisements

Napsat komentář »

Zatím nemáte žádné komentáře.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URI

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Vytvořte si zdarma webové stránky nebo blog na WordPress.com.

%d bloggers like this: