Czumalova nástěnka

Prosinec 7, 2015

MALOSTRANSKÝ HŘBITOV

pd002Před časem jsem tu zveřejnil svou oficiální fotografii ve věku infantilním i ostudu, která její pořízení u karlovarského komunálního fotografa provázela. Můj otec pak pořídil skvělý fotoaparát Flexaret IV a nadále mě raději fotografoval sám. Jako správný začátečník nakupoval i příslušnou literaturu a já mu ji později jako správný začátečník spolu s fotoaparátem sebral, když nastal čas přestat být fotografovaným a stát se fotografujícím. Jak jsem ještě později učil kdekoho fotografovat, onu literaturu jsem kdekomu půjčoval a ne všechna se mi vrátila. Naštěstí jsem nikdy nikomu nepůjčil krásnou knihu Josef Sudek: Fotografie, kterou v roce 1956 vydalo k Sudkovým šedesátinám Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. Nevím už, kdy mě ji rodiče poprvé nechali prohlížet, ale od té doby jsem nepřestal. I když se do dnešních dnů zmnohonásobil počet Sudkových děl, která znám, nejdůležitější pro mne zůstávají ta, která do knihy vybral Josef Prošek. Zvláštní postavení mezi nimi měla čtveřice fotografií z Malostranského hřbitova. Nejspíše může za přitažlivost, kterou pro mne mají hřbitovy, rozhodně ale byla součástí mého juvenilního sudetského snění o Praze. Má tehdejší představa rozlehlého tajemného Malostranského hřbitova byla zasazena do prostředí Malé Strany, jež jsem si vysníval nad fotografiemi Karla Plicky. Když jsem se s ním poprvé shledal nikoliv na Malé Straně, ale na rozhraní Smíchova a Košíř, byl o mnoho menší, než v chebském snění, ořezán a zle tísněn dvěma rušnými komunikacemi, zanedbaný a zvandalizovaný. Sudka jsem tu ale našel, s pořádnou porcí břečťanu nádavkem. Myslím, že jsme si pro naše úterní rozloučení se Smíchovem vybrali dobré místo.
Není to ale jediný důvod, proč se k Malostranskému hřbitovu vracím, je tu i další kniha. Den poté, co jsme se tu rozešli, jsem domů od pana Navrátila z knihkupectví Juditina věž přivlekl dlouho očekávanou novinku, knihu Malostranský hřbitov: Historie a současnost (Praha: ARSCI, 2016). Díky ní už například vím, že pod křížem na Sudkově snímku, reprodukovaném z knihy uvedené o odstavec výše, odpočívají František Xaver Ellenberger, jeho manželka Anna, rozená Hikischová, František Ellenberger a Emanuela Lerchová, rozená Ellenbergerová a vytvořil jej kolem roku 1855 Robert Platzer. Kolektivní dílo o úctyhodných 448 stranách napsali Gabriela Kalinová, Adam Hnojil, Jana Tischerová, Jana Bělová, Hedvika Kuchařová, Martin Arden a Jarmila Lachmannová. Vedle studií historických a uměleckohistorických a bohaté fotografické dokumentace kniha obsahuje cenné schematické mapy hřbitova vytvořené novým výzkumem a seznam identifikovaných osob na hřbitově pohřbených, který završuje soupis Bedřicha Kšáry z roku 1939 a soupis Jeronyma Lányho, publikovaný v roce 2001, obohacený o medailony a portréty významných osobností. Cenným doplňkem knihy jsou i informace o péči o vybrané srovnatelné hřbitovy, Eliasfriedhof v Drážďanech a Sankt Marxer Friedhof ve Vídni.

pd001

Advertisements

Napsat komentář »

Zatím nemáte žádné komentáře.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URI

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Blog na WordPress.com.

%d bloggers like this: