Czumalova nástěnka

Prosinec 31, 2015

PF 2016

Filed under: MIMO RUBRIKY — V. Cz. @ 8:10 pm

V_Cz_PF_2016ČEKÁNÍ NA DOKTORA
Naše Silvestry se v posledních desetiletích nevyznačují velkou bujností. Naše dítka vždy, když jsme byli na Silvestra někam pozváni, spolehlivě onemocněla. Naučili jsme se zůstávat doma a nadále se měnily jen důvody, děti vystřídala babička na hlídání a pak stres našich zvířecích spolubydlících z půlnočních pyrotechnických orgií. Navíc na dotaz, jak budeme trávit Silvestra, už léta reaguji vysvětlováním, že má-li to být výjimečný večer a noc, museli bychom jít spát brzy a zcela střízliví. Naštěstí zůstalo torzo obvyklé silvestrovské společnosti a tak nebujně popíjíme červené víno s naším nejstarším kamarádem a svorně se těšíme na půlnoční soljanku s pirohy, což je u nás tradiční orgie gastronomická. Než k tomu usedneme, mám pro sebe večerní chvíli, jíž říkám čekání na doktora, a v posledních letech ji věnuji krátké silvestrovské bilanci spojené se zveřejněním novoročenky. Doktor naštěstí spolehlivě přijde, bilanci tak drží v kýžené stručnosti. Když dá zprávu, že vyráží, zbývá už jen čas k umístění na nástěnku.
Tedy rychle, v podrobné bilanci mi brání nejen blížící se doktor, ale i krátící se paměť. Dále nesmlčím prosincové smutky, zato smlčím problémy tohoto světa, které mě přirozeně trápí. Přesto to byl dobrý rok. Dostal jsem se do pár dosud neviděných měst, podílel se na krásné knížce, vydal pár textů snad ne úplně k ničemu, nečekaně dostal obraz, o němž jsem snil, splnil si sen v podobě výstavy mé oblíbené fotografky, i když jsem neměl čas si to více vychutnat. Kromě letních obtíží si ani na chování organismu nemohu příliš stěžovat. Hlavně ale denně děkuji za milost, jíž se mi dostává radostí z práce, za to, že na FAMU, KTF UK, FA ČVUT i na U3V na FSv ČVUT a na holešovické UK mám studenty, na něž se mohu těšit.
Novoročenka mi každoročně komplikuje život obtížností, kterou jsem sám před časem nastavil: Chci, aby použitá fotografie byla z roku právě končícího, samozřejmě z mé ruky a hlavně nejen z ruky, aby říkala něco o mém vztahu ke světu i o aktuálním stavu mé mysli a, ještě jednou samozřejmě, byla ke koukání. Podtrženo a sečteno, chce to fotografa lepšího a plodnějšího, než jsem já.
V prosinci bývá problém i s oním stavem mysli. Už jsem tu o tom psal: Na stole se mi zase jakoby sám od sebe objevil nejdepresivnější Vernův román Paris au XXe siècle a bez dlouhého hledání mi v XV. kapitole poskytl přesné znění věty, na kterou v tomto čase pravidelně myslívám: „Přišel prosinec, měsíc konce všech lhůt, chladný, smutný, pochmurný, měsíc, jímž končí rok, aniž by skončila trápení, měsíc, který je pro každého skoro nadbytečný.“ Letos bylo naštěstí pochmurnosti málo, dlouhý podzim dával většinou na prosinec zapomenout. Hodně prosincového smutku navíc vždy překryje radostná vánoční zvěst. Méně už mé prosincové narozeniny. Letos se k tomu přidal ještě smutek, že mezi těmi, s nimiž jsme si vždy v prosinci vzájemně přáli, chybí Jitka Ortová. (Což jsem se mimochodem dozvěděl docela nedávno.) Novoročenka tak přirozeně je i o prosincovém smutku. Co pamatuji, nejsmutnějším prosincem byl ten, v němž zemřel Václav Havel. Italský iniciátor a překladatel mých občasných textů do polštiny mě vloni velice potěšil, když v souvislosti s mou novoročenkou použil přívlastek elegická. I ta letošní je taková, ale opět se zlehčující ironií a sebeironií.
Neměl bych ale na prahu silvestrovské noci porušovat vlastní zásady: Potřebuje-li fotografie vysvětlující výklad, pryč s ní. Jen pro jistotu a pro pořádek ale musím přeci jen něco připodotknout: Jsem stoupenec čisté fotografie, tedy jde o nález, nikoliv aranžmá či manipulaci s obrazem. (Jáchym Kliment před časem mé fotografické snažení trefně označil spojením nezávadné sběratelství. A v jedné debatě během dílny Svazu českých fotografů nás, stoupence čisté fotografie, kdosi odhalil: „Aha, vy jste ti, co neumějí s Photoshopem.“) Nechtěnými spoluautory mé letošní novoročenky se stali indonéský výtvarník Kokok Suratmoko, reprodukce jehož obrazu se otiskla na odchlipující se svrchní fólii pohlednice, a fotograf Mirek Pásek, který mi kvalitu práce tiskárny předvedl připlácnutím stažené fólie na mé okno. Už tam zůstala a přirozeně stárne. V té fotografii jsou ostny, ale žádný z nich není protihavlovský. Naopak. Nepřestávám věřit, že pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. Přeji vám, aby na to v nadcházejícím roce útočilo co nejméně důvodů k pochybnostem.

Advertisements

Napsat komentář »

Zatím nemáte žádné komentáře.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URI

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Blog na WordPress.com.

%d bloggers like this: