Czumalova nástěnka

Květen 7, 2016

U3V FSv ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY – PŘEDNÁŠKA 10. KVĚTNA 2016

Filed under: U3V ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY — V. Cz. @ 5:38 pm

nu024FIDLOVAČKA S JULIEM KOŠNÁŘEM

Vzpomínku na pravidelnou jarní ševcovskou slavnost Fidlovačka, konanou na dně Nuselského údolí, uchovává fotografie, pořízená ­někdy kolem roku 1885. Spodní snímek je zhruba o 15 let mladší. Výklad původu slavnosti rád přenechávám samému závěru knihy Julia Košnáře Staropražské pověsti a legendy. Katolický kněz a spisovatel Julius Košnář (8. února 1862 – 23. července 1934) ji vydal poprvé v roce 1933 jako prémii Časopisu Vincentina, jehož byl dříve redaktorem. Vincentinum, Dům milosrdenství v Praze-Břevnově ji, už posmrtně, znovu přineslo v náročnějším ilustrovaném vydání v roce 1947. Třetího vydání, přesněji řečeno druhého vydání druhého vydání, se jí dostalo v roce 1992 jako titulu Klubu čtenářů nakladatelství Odeon, s novým ilustračním doprovodem, sestaveným Janem Roytem (dnes profesorem a prorektorem University Karlovy). Pak už je v číslování poněkud zmatek, v roce 2000 vydaly Levné knihy KMa, další vydání v nakladatelství XYZ nesou vročení 2005, 2008 a 2012. Staropražské pověsti a legendy jsou poslední Košnářovou knihou, uzavírají bohaté dílo, jehož záběr ukazují vybrané tituly: Život a působení bl. Petra Canisia. Praha: V. Kotrba 1898. – Legendy o Panně Marii, založené na lidových pověstech slovanských. Praha: V. Kotrba, 1902. – Stará Boleslav a její památky. Praha: V. Kotrba, 1905. – Tetín a svatý Jan pod Skalou. Praha: V. Kotrba, 1905. – Svatá hora nad Příbramí. Praha: V. Kotrba, 1905. – Poutnická místa a památné svatyně v Čechách. V. Kotrba, 1906. – O svatém Václavu a vývoji úcty svatováclavské. Praha: V. Kotrba, 1910. – Z nedávných dob. Různé obrázky a povídky. Praha: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1910. – Stínem i slunečnem. Dvě řady obrázků a povídek. Praha: V. Kotrba, 1912. – Cestou – necestou. Povídky a črty. Praha: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1924. – Pán Ježíš v českých pohádkách. Praha: Vincentinum, 1927.

nu025NÁRODNÍ SLAVNOST FIDLOVAČKA

(…)
     Fidlovačka byl kus oblého dřeva, pěkně uhlazeného, jímž se hladila kůže, aby byla jemná a tvárná.
Protože slavnost Fidlovačka se konávala ve středu po velikonocích, potvrzuje to názor, že to bylo dříve cechovní vítání jara. Pražané se však původ Fidlovačky vykládají po svém.

Když císař Josef II. byl jako hošík jednoho roku přítomen slavnosti Božího těla v Praze, nejvíce se mu zamlouval v průvodu ze všech cechů cech ševcovský. Bylť cech četně zastoupen netoliko mistry, nýbrž i tovaryši, kteří hrdě a důstojně se vykračovali za svou cechovní korouhví. Proto ševce vyznamenal tím, že jim daroval na korouhev krásnou, ze stříbra zhotovenou kytici. Prapor byl uložen u cechmistra, ale kytice u nejstaršího tovaryše, který ji měl opakovat jako oko v hlavě.
Že mezi ševci, kteří byli odjakživa lidé poctiví a přičinliví, byli i neposedové, to ví každé malé dítě. Jako by se mladá chasa nebyla vyrejdila dost v neděli, začala si k ní přidávat i pondělek, který nazvala modrým, ač mistři se na něj dívali hodně černě. Ale neříkali nic, když viděli, že tovaryši zato s větší chutí pracovali po ostatní dny v týdnu. Ale že z toho zahálčivého pondělka měli mistři přece jenom škodu, škrtli tovaryšům, kteří u nich pracovali při stravě, z pondělního jídelního lístku pečeni.
Od těch dob mívali ševcovští tovaryši pečeni vedle hovězího masa jen v neděli a ve čtvrtek. To konečně i chasníky jednou pohněvalo, a proto dožadovali se svého práva. Ale mistři jako jedním hlasem odpovídali: Kdo nepracuje, ať nejí! Ševcovští tovaryši, jak slyšeli tuto odpověď, vzbouřili se a vytáhli na louku do Nuslí u Prahy, kde se usnesli, že nebudou pracovat a že se nevrátí k mistrům, pokud tito jim neponechají jejich modrý pondělek i s pečení.
Mistři však byli jako skála, a tovaryši zase chasa žíznivá. A tak když stávka déle trvala, propili i stříbrnou kytici, kterou nosívali na ševcovské korouhvi o zvláštních slavnostech.
Konečně obě strany se daly do vyjednávání a shoda byla uzavřena na nuselské louce, kde se potom rok co rok slavila památky tohoto usmíření. Ve výroční den sjednané úmluvy, ve středu po svátcích velikonočních, vycházeli ševcovští tovaryši za doprovodu břeskné hudby na louku v Nuslích. V průvodu sice už nenesli onu stříbrnou kytici (židé dávno ji rozšmelcovali), ale zato nesli pěkně zdobenou fidlovačku z hlazeného dřeva, kterou zbavovali její drsnosti kůží. Na žerdi nosívali duté veliké kopyto, z něhož na louce vysypávali množství menších kopyt, v něm ukrytých, za hlasitého volání »i kopyta se rojí!«
To bylo znamení k tanci a zábavám na louce, která byla ovroubena krámky nejrůznějších prodavačů a boudami kejklířů.
Tak se bavívali lidé v Praze, kterou by jistě Staropražané, kdyby z hrobů vstali, už ani nepoznali.
Však o tom, jak všechno se mění a jak si máme vážit odkazu minulosti, praví jeden veršotepec:

Všechno se mění jak celý svět,
vždyť i ty kráčíš dál, a ne zpět;
starých však památek v úctě měj,
a co z nich můžeš, příštím zachovej.

 

(Košnářův text cituji z odeonského vydání, s. 329-330, fotografie reprodukuji z následujících knih: SCHEUFLER, Pavel. Praha 1848–1914. Čtení nad dobovými fotografiemi. Praha: Panorama, 1984, s. 110. – MÍKA, Zdeněk. Život v pražských ulicích. Praha – Litomyšl: Paseka, 2013, s. 164.)

V ÚTERÝ 10. KVĚTNA 2016 SE SEJDEME V OBVYKLÝCH 14 HODIN NA NÁMĚSTÍ BRATŘÍ SYNKŮ POBLÍŽ STEJNOJMENNÉ ZASTÁVKY TRAMVAJÍ Č. 3, 7, 11, 18, 21. TĚŠÍM SE NA VÁS.

Reklamy

Napsat komentář »

Zatím nemáte žádné komentáře.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URI

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Blog na WordPress.com.

%d bloggers like this: