Czumalova nástěnka

Květen 15, 2016

TROCHA SAMOŽERU

Filed under: Z MÉHO ŽIVOTA — V. Cz. @ 7:17 pm

01Hanebně zanedbávám většinu rubrik tohoto blogu, i tu, kterou mám nejraději, Co jsem si domů přivlekl. Důvodem je stále se nabalující koule povinností a restů, kterou jak brouk hovnivál tlačím před sebou. U rubriky Z mého života je to jiné. Tu jsem před časem vymyslel a zřídil z popudu své dcery Anny, když jsme jako dvoučlenný přípravný výbor vymýšleli oslavy mých šedesátin. Měl jsem tehdy na mysli jakési neškodné virtuální muzeum, vystavující hlavně nálezy osobní archeologie. Kdysi jsem tu i vysvětloval sebeironický smetanovsko-nezvalovský titul rubriky, ale dlouho už tu nevystavil nic nového. K důvodu výše uvedenému v tomto případě přistupuje ještě jeden: Neovládám umění samožeru. Není sebeprezentace bez sebeobdivu a k němu se nedonutím. Dnes ale činím výjimku a do virtuálního muzea ukládám výjimečný zážitek.
05Po II. světové válce se v Izraeli rychle rodila forma pietního připomínání šesti milionů obětí holocaustu a zároveň hrdinství těch, kdo se nacistické zvůli vzepřeli. Už v roce 1951 Kneset vyhlásil celosvětový pietní den lidu Izraele Jom ha-šo’a (יום השואה), který se světí 27. nisanu, v den, kdy v roce 1943 vypuklo povstání ve varšavském ghettu. Formu pietních aktů pak upravil Zákon o Dni Katastrofy, hrdinství a povstání ghett, přijatý v roce 1959. U nás se pietní akty konají v židovských komunitách od konce osmdesátých let. Do veřejného prostoru vstoupily poprvé řetězovým čtením jmen obětí 25. dubna 2006 na náměstí Míru na Královských Vinohradech a především zásluhou Institutu Terezínské iniciativy se šíří do dalších měst. Letos připadl na 5. květen a konal se již po jedenácté, tentokrát s tématem Pomoc lidem v nouzi. Počet míst piety se zvýšil rovněž na jedenáct. Potěšilo mě, že se k nim přidala i Liteň, město, které mám rád. A nezastírám, že také výzva pořádajícího spolku Liteňský pupík, abych přijal záštitu nad doprovodným programem. Z fotografií, které pořídil Karel Tůma, vybírám do virtuálního muzea dvě z přednášky o smrti a pohřbívání v židovské kultuře na liteňském židovském hřbitově pro místní školáky a jednu z velmi silných chvil, kdy děti ze školy domácího vzdělávání Evy Nolčové četly jména obětí před liteňskou synagogou, proměněnou po válce v hasičskou zbrojnici. Pořád na liteňské děti myslím, na jejich živý zájem, báječné otázky a hlavně naději pro budoucnost, kterou mi daly pocítit.

14(Další fotografie a informace případně najdete na https://www.facebook.com/Lite%C5%88sk%C3%BD-pup%C3%ADk-1094774880534194/ a na http://www.terezinstudies.cz/events/jom-ha-soa/jom_ha_soa_2016.html)

Advertisements

Napsat komentář »

Zatím nemáte žádné komentáře.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URI

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Vytvořte si zdarma webové stránky nebo blog na WordPress.com.

%d bloggers like this: