Czumalova nástěnka

Srpen 30, 2016

POPRÁZDNINOVÁ ZPRÁVA O (NE)ČINNOSTI S POZVÁNÍM NA VÝSTAVU

Filed under: MIMO RUBRIKY — V. Cz. @ 6:40 pm

024Asi už jsem se dostal do věku, kdy se člověk opakuje a nic nového nevymyslí. Před rokem jsem tu z popudu jednoho vynadání skládal účty z prázdninové pozice mrtvého brouka zprávou o (ne)činnosti a dnes na mne hned po ránu bez vnějšího popudu přišlo puzení napsat něco podobného. Nejspíš roupy, včera jsem dokázal zároveň oslavit s dcerou její kulaté narozeniny a dopsat a do systému uložit poslední posudky na bakalářské a diplomové práce. Skončil tak úsek prázdnin zatížený nucenými pracemi a povolil tlak termínu už přetaženého. Letos to zvlášť bolelo, bylo jich moc a mezi nimi i texty zoufale špatné. (Ale abych byl spravedlivý, víc bylo radosti z toho, jak chytré mám studentky a studenty a co dokázali.) Ranní bouřka zahnala vedro a opojné světlo posledních dní, změnila se nálada a najednou dohlédnu: Už to zase začíná. Skončilo ono sladké umdlení pozdního léta, zvláštní prázdno, melancholie nenaplnění nejasného a unikavého letního očekávání, které miluji.
Zprávu o prázdninové (ne)činnosti letos sebeironicky uvozuji také prázdninovým snímkem, jakých teď létá mezi tablety a chytrými telefony až hanba. Potřebuje výklad: Jako obvyklého českého kulturního rusofila by mě samozřejmě ruská dovolená lákala, ale nikdy bych si na ni netroufl. Má žena mě překvapuje novými a novými důkazy, že mi rozumí víc, než si rozumím sám. Systém našich krátkých městských dovolených tak vloni pokročil ke Karlovým Varům, kde jsem se narodil, a letos k Chebu, který považuji rovněž za rodné město, protože tam se narodily všechny mé zájmy, vášně, posedlosti, opuštěné ambice, zkrátka vše, co se teď na stará kolena snažím v sobě pochopit. Bylo to jen pár dní, ale jak se zvedla stavidla paměti, hlavně té emocionální, zaplavilo mě to tak, že jsem se dosud nevzpamatoval. Shledání s místy pro mne tak podstatnými a neplánovaně i se dvěma dávnými kamarádkami mi způsobilo tolik radosti, že jsem skoro zapomněl, jak jsem se té dovolené po dvou posledních návštěvách Chebu koncem minulého století bál. Pilně jsem fotografoval a některá místa postupně ukážu v zase už zanedbávané rubrice Z mého života a chci také napsat o pár knihách, které jsem si z Chebu domů přivlekl.
DSCN3330K nejdůležitějším místům mé chebské mladosti patřil Egertal. (Zajímavé, kolik německých místních názvů se v doosídleném Chebu udrželo, jen počeštilo intonací. Jako kluci jsme je běžně užívali, aniž by kdo z nás měl ponětí o němčině. To až s německou televizí…) Bydleli jsme blízko řeky a trávil jsem tak u ní hodně času. Nejoblíbenější krátká procházka vedla po jednom břehu pod hradem a barokním opevněním na hráz přehrady Skalka (jako dítě jsem zažil Egertal za ní ještě nezatopený, přehrada byla dokončena, když mi bylo deset) a zpátky po druhém břehu kolem Kachního kamene (tomu jsme kupodivu Entenstein neříkali), fotbalového hřiště Rudé hvězdy Cheb a žalostného zbytku starých koželužen. Na začátku téhle trasy už za mých let nezbývalo mnoho z půvabného zázemí města, kdysi tak láskyplně kultivovaného. Budova střelnice zanikla rok před mým narozením, velkou zpěvní a výstavní halu a zahradní úpravy chebského výstaviště už nic nepřipomínalo. Pod barokní fortifikací tu bývaly tenisové kurty s klubovnou, za nimi zarostlé rozvaliny, kousek dál omšelé městské lázně, sloužící už jako komunální prádelna a čistírna. Dodnes si pamatuji, jak to tu bylo cítit. (Smrady mládí umí stáří proměnit ve vůně.) A právě tady na fotografii stojím. Mezi tím se ale místo proměnilo díky návratu k tradici velkých zahradnických výstav: V roce 2006 a znovu 2013 tu ve spolupráci s německými městy Marktredwitz a Tirschenreuth proběhla krajinná výstava a v upraveném odpočinkovém areálu (architekti Raimund Böhringer a Michal Pospíšil) našla místo i ruská chaloupka. Jedním z partnerských měst Chebu je Nižnij Tagil (Нижний Тагил) a přátelství přežilo jak časy, kdy bylo povinné, tak periodu, kdy se zdálo nežádoucí. (Jako chebští gymnasisté jsme rádi zpívali pochod, který napsali v roce 1912 Jack Judge a Harry Williams, jen s trochu pozměněným textem: „It’s a long way to Nižnij Tagil…“.) Součástí první krajinné výstavy (Zahrady Západu – zahrady Východu) byly i tematické zahrady partnerských měst. Nižnij Tagil ruskou chaloupku daroval městu. (Když jsem letos vstoupil do pokladny chebské galerie, vybavila se mi povinná síň tradic konsolidačních časů, která v té místnosti bývala, vyšňořená tehdejšími dary z družebního Nižního Tagilu.) Nedaleko od chaloupky zůstala tenisová klubovna, proměněná ovšem v příjemnou zahradní kavárnu Krajinka. Jak vysvětlit, že každá naše letošní chebská procházka končila právě tam? Jen dobré pivo na to nestačí.
V té fotografii není jen ironie, s níž se vždy má západní žena dívala na mé zaujetí ruskou kulturou. Je v ní i ironie nechtěná a na chaloupce nezávislá: Uvědomuji si teď, že čtenářsky to byly ruské prázdniny, byť idyle chaloupky vzdálené: Na jeden zátah všechny tři dosud česky vydané povídkové knihy Varlama Šalamova, po nich jsem se rovnou pustil po 16 letech znovu do Solženicynova Souostroví Gulag a po opatrných dávkách paralelně čtu Dějiny Ruska 20. století, olbřímí dílo kolektivu vedeného prof. Andrejem Borisovičem Zubovem. A zrovna do přednášek o architektuře časné moderny vkládám ruskou secesi. Loňské prázdniny byly podobně monotematické, jenže americké. Začínám být sám sobě podezřelý…
DSCN3467Poslední fotografií dávám najevo, že jsem se o prázdninách ani jinak neflákal, dokonce jsem porušil omezení svých dobřichovických aktivit na nulu. Mohou za to dva lidé, jimž nedokážu nic odepřít. Má choť Petra příkladně pečuje o to, aby nezapadlo jméno jejího otce, významného českého fotografa Karla Neuberta. Jedním z vrcholů jeho díla byla kniha Umění na dvoře Karla IV. s textem Karla Stejskala, vydaná v roce 1978 také ve Velké Británii, Francii a Německu, a stejnojmenná výstavní kolekce, která od roku 600. výročí panovníkovy smrti putovala pod záštitou UNESCO po Francii a Lucembursku. Letos se potkala dvě výročí, od narození Karla Neuberta uplynulo 90 a od narození Karla IV. 700 let. I nezbylo mi, než odložit nechuť k výročím vůbec (sdílím přesvědčení Václava Havla o výročích, která u nás nahrazují dějiny) i pachuť z aktuálně vládnoucí inflace akcí k výročí Karla IV., velkých i malých, důstojných i směšných až trapných, a pomoci manželce přidat k nim další: Udělali jsme v pražské Galerii Emilie Paličkové výstavu z autorských zvětšenin snímků karlovských míst, staveb a uměleckých děl, dochovaných v pozůstalosti.
Druhým, komu nedokážu nic odepřít, je František Běhounek, skvělý muzikant a autentický dobřichovický patriot, kantor z rodu těch, jimž vděčíme za obdivovanou muzikálnost Čechů v 18. a 19. století. Festival Musica viva, který každé léto v Dobřichovicích pořádá, se letos konal už pojedenácté. Vrací do residence velmistrů rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou nad řekou letní pospolité muzicírování a tak jsme rádi na dobu festivalu přesunuli výstavu tam. Na fotografii řečňuji zároveň o umění Karla IV. a umění Karla Neuberta na vernisáži spojené s koncertem Běhounkova souboru Ludus musicus. Kruh se uzavírá: Úvodní fotografii o konci léta jsem pořídil z okna, které je na fotografii závěrečné napravo, když jsme výstavu instalovali.
Výstava se už vrátila do Prahy a je k vidění až do 23. září 2016 v Galerii Emilie Paličkové, Praha 1, U půjčovny 9 (otevřeno ve všední dny od 10 do 18 hodin). Na závěr, 23. září, chystáme od 16 hodin malé sympozium k umělcovým nedožitým devadesátinám a k problematice fotografie ve službách dějin umění.

Reklamy

Napsat komentář »

Zatím nemáte žádné komentáře.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URI

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Blog na WordPress.com.

%d bloggers like this: