Czumalova nástěnka

Srpen 31, 2016

MÉ CHEBSKÉ ŠKOLY I

Filed under: Z MÉHO ŽIVOTA — V. Cz. @ 10:12 pm

151Ráno jsem byl po zásluze potrestán za svůj zlozvyk pouštět si k snídani televizi v marné snaze zjistit, kam se svět posunul, zatímco jsem spal. Je poslední den prázdnin a tak obvyklé strašení přívalem uprchlíků (nastojte, přišlo jich osm a do konce roku už žádné nepřijmeme), kvótami a bezpečnostními riziky (kdo je jiný, je terorista) vystřídalo obvyklé strašení školáků školou. Psychická zátěž, stres, šikana, Linka bezpečí, všechna tahle témata se vystřídala, a to jsem nesnídal dlouho. Ani slovo o tom, jak je báječné dovídat se nové věci, orientovat se ve složitosti světa, rozvíjet vlastní schopnosti, setkat se znovu se spolužáky, s nimiž si mám co říci… Jako kantor to těžko snáším.
Protože už nehrozí, že by mě za to spolužáci podrobili některému z obvyklých mučení šprtů, prohlašuji, že jsem se do školy vždycky těšil a zůstalo mi to až do dnešního těsně předdůchodového věku. 1. září mají zvláštní chuť. Sice mi už trochu splývají, ale vybavují se mi prosluněná rána v naší kuchyni, slavnostnost toho dne, těšení na nové učebnice a staré kamarády, zvědavost na to, jakou třídu a kterého učitele na co vyfasujeme. Jediné, čeho jsem se ve škole bál, byly hodiny tělocviku, pravidelné návštěvy zubaře a občasná hromadná očkování, tam ovšem, s výjimkou tělocviku, hrálo velkou roli vzájemné strašení, jak strašlivě co bolí.
Měl jsem kliku. V našem domě bydlela paní ředitelka Tomanová, která vedla školu na rohu Májové a Pražské ulice, tedy nedaleko od Kamenné, kde jsme bydleli. I tehdy, kdy měla začít má školní docházka, se jí nadále říkalo Česká škola (jako česká byla postavena v umírněném národním slohu v letech 1924–1925). A ona moudrá paní ředitelka přesvědčila mé rodiče, že není se zápisem třeba spěchat, a darovala mi tak rok předškolního dětství navíc. Do školy jsem nastoupil až ve školním roce 1961/1962, a to nikoliv do České školy, ale do malé školy na Zlatém vrchu, která spadala pod tehdejší ZDŠ v Gorkého ulici. (Dnes se říká škola na Zlatém vrchu velké sídlištní 3. ZŠ, ta s mou rodnou nemá nic společného.) Jen první stupeň, jídelna a družina v domě na připojeném snímku. Jak jsem se tam dostal? Podobný příběh: Ve vedlejším domě bydlela paní učitelka Matějíčková a ta si mne vzala do své první třídy na Zlaťák. Mám na ni jen hezké vzpomínky, asi jsem tehdy nevnímal jako omezení svobody, že mě vodí do školy a ze školy naše učitelka, a nejspíš bylo s výhodou, že jsem ji už znal, hráli jsme si s její dcerou Lenkou. Zřejmě to překonalo můj sociální handicap, do mateřské školky jsem chodil jen týden ještě v Karlových Varech. Nevím, kdy skončil ranní doprovod, učila mě ale jen první rok, na rozdíl od ní jsem postoupil do druhé třídy.
415Cesta to byla nedlouhá, stačilo sejít naší ulicí, kolem gotického kostela sv. Bartoloměje, přejít Ohři přes provizorní železný most a pokračovat Havlíčkovou ulicí. (Mostu se říkalo Americký. Američtí ženisté ovšem postavili jen dřevěnou provizorní lávku náhradou za železný obloukový most z roku 1899, odstřelený v dubnu 1945 chebskou domobranou. Lávku pak poničila v roce 1947 povodeň a naši ženisté tu smontovali britský ženijní most Baylei. Rachot uvolněných fošen jeho mostovky jsme slyšeli až domů a první ranní autobus do Františkových Lázní nás budil. Most sloužil až do roku 1988, kdy ho nahradil dnešní. Nezajímavý, prostě silnice přes řeku. Na tom místě je most poprvé zmiňován už k roku 1374.)
Havlíčkova ulice byla městsky zastavěna jen na začátku za parkem, pak rychle nabrala periferní charakter: Nalevo nábytkářský provoz Karna a žalostné zbytky koželužské čtvrti (její likvidace skončila v době, kdy jsem tudy začal chodit do školy, ale ještě tam nestály paneláky), napravo velké zahradnictví (dnes dílem zarostlé, dílem zastavěné). Ulice zatáčela vpravo a její další průběh až ke škole je vidět na vedlejším snímku, pořízeném z Černé věže. Ruiny nalevo patří k zanikajícímu areálu kasáren. Silnice do Františkových Lázní v zářezu tu byla ve stejné trase, nebylo ale těžké ji přejít. Mnoho tudy tenkrát nejezdilo, kousek dál už končil tehdy dostupný svět. Obludné rozšíření nastalo až v 70. letech, přejít se dnes dá až po lávce o kus výš. Nad školou bývala poklidná vilová čtvrť, nahloučení řadových domků je také pozdější. Na zanedbané zahradě za domem jsme se dost vyřádili.
113Idyla na Zlaťáku skončila, když jsem postoupil do hlavní školní budovy v tehdy Gorkého ulici (původně Fleischergasse a Gschierstrasse, dnes Hradební), velkého školního komplexu, který od roku 1869 budovala Kongregace milosrdných sester svatého Kříže (Congregatio Sororum Caritatis Sanctae Crucis, SCSC). Dostal sice do roku 1914 jednotné stroze historizující fasády, ale na vnitřním organismu bylo znát, jak se postupně přikupovaly a přistavovaly starší domy. Školní dvůr sahal až na hranu barokního opevnění, mezi ní a školním hřištěm byly zanedbané stromy a keře, polorozpadlý polygonální altánek a ruiny technického přístavku, který jsme ilegálně prolézali. Na snímku je jen část ze 150 metrů dlouhé fasády, která rekonstrukcí poněkud ztratila půvab své přísné šedé ponurosti. Fotografoval jsem z nedávno obnovené klášterní zahrady, která za mých školních let sloužila jako školní pozemek. Lopotili jsme se na něm v rámci příslušného předmětu, jemuž se říkalo podzemky (nikdo z nás neřekl pozemky), a protože sklizeň vždy připadala na prázdninové měsíce, živili jsme v sobě nenávistnou představu, jak se učitelé cpou plody naší práce. Dobrá sociální průprava. Pohled z Černé věže pak ukazuje rozsah celého areálu. Nebyla tu jen naše škola, ale také škola učňovská a velká školní jídelna. V úvodu jsem na jeden zdroj strachu zapomněl. Tady jsem se bál, že zase bude mléková polévka a rýžový nákyp.
417

Advertisements

komentáře 2 »

  1. Díky, Vláďo, za krásné vzpomínky, které podobně prožíváme s mužem, když do Chebu někdy zavítáme…
    Zdravím a přeji více času pro chebské toulky…
    Lenka

    komentář od Lenka Teřlová — Září 3, 2016 @ 3:44 pm

  2. Jejda, už jsem u Vás dlouho nebyla, navíc jsem nakukovala předtím sporadicky – ach ten čas! – takže mi úplně uniklo, že jste odsud 🙂 zajímavý jhste byl vždycky 🙂

    komentář od Witch — Září 4, 2016 @ 1:38 pm


RSS feed for comments on this post. TrackBack URI

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Vytvořte si zdarma webové stránky nebo blog na WordPress.com.

%d bloggers like this: