Czumalova nástěnka

Říjen 28, 2016

U3V FSv ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY – PŘEDNÁŠKA 1. LISTOPADU 2016

Filed under: U3V ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY — V. Cz. @ 6:21 pm

vrs008BOHDALEC – ČTENÍ NA CESTU

O čtení na cestu se tentokrát nemusím postarat sám. Máte-li doma XIV. svazek řady Spisy Karla Čapka, Od člověka k člověku I (Praha: Československý spisovatel, 1988), najdete na s. 461–464 krásný text Na Rafandě, který původně vyšel 19. dubna 1925 v Lidových novinách. Sem pro vás opisuji text jiný, hůře dostupný, který bez bližších údajů převzal z Národních listů Karel Ladislav Kukla (1863–1930) do své knihy Konec bahna Prahy: ilustrovaná revue skutečných příběhů, romanet, novel, dramat i humoresek z nejtemnějších i nejskvělejších útulků mravní bídy, zoufalství, tmy, šibeničního humoru, prostituce i zločinů v salonech, barech, tančírnách, hernách, uličkách, hotelech, krčmách, špitálech, věznicích, blázincích, cihelnách, brlozích i stokách Velké Prahy (2. vyd., Praha: Václav Švec, 1927, s. 154­–158.). Odtud pochází také obrazový doprovod.

vrs007Důmyslně a zajímavě přednášívá náš globetroter E. St. Vráz o tomto thematu: jak lidé bydlí, o způsobech střechy, či čeho nad hlavou ve všech dílech světa. Až jednou ve své dálce v Holešovicích[1] zatouží po nejsmělejším rozběhu pohnutého života, po cestě do pražských periferií, potom se jeho výkladům o světových příbytcích dostane závěrečné kapitoly svrchovaně sensační.
Tam, kam jej posíláme, může se vydat přes Vršovice, mimo Eden. Starý vršovický hřbitůvek, skupina „luxusních“ vil „na Bohdalci“ zůstane napravo, my se dáme vzhůru do pole a tam to je, vlevo. Spočítati příbytky té nové kolonie je obtížno. Před očima jich přibývá, míhají se jako stádo ovcí. Ale sto je jich jistě – za tři neděle. Když je proběhneme, otevře se nám před očima mělké údolí „Trnkova“, za jeho jižním povalem se krčí Záběhlice, k východu ubíhá sevřená plošina seřaďovacího nádraží, u nohou kolotá nedělní Eden, pestří se vršovické zahrádky a za nimi stoupá svah k literárním Abruzzám[2]. Pěkný koutek pražského světa. Tichý a rušný zároveň. Nad ním je prozatím nebe, ač ta nová kolonie „dělá díru“ do světa.
vrs006Bude se jmenovat  K o l o n i e  z a h r a d n í , křtiny ještě neoslaveny, dítě velkoměstské tísně bytové je mladičké, ale už se po nesmírném poli rozrostlo za obzor. Půda je najata za 100–200 Kč ročně, domek je vlastní, stavební materiál: několik primitivních trámečků, rozsekané bedny od cukru, staré plechové reklamy, papír, hřebíky. Napřed přesmýčili asi deset starých osobních vagonů, to byl rozkvásek. Není žalostnějšího pohledu nad vyřazený vagon, s kol shozený, vší zpevňovací strůje zbavený, zvláště když už tak dávno udeřila jeho hodina. Kdysi pyšný závodní kůň, nyní zedřená rumařská herka, rozsypaná v trávě za chalupou drnomistrovou a už bez chlupů. Hrobařící se sletují – chci říci, lidé se v něm zařizují, vaří, děti rodí: kdo nevěřil, že život roste z hrobů, květ z bahna, vzpřímenost z padlosti? Otvory po lampách ve stropě přikryty prázdnými krabicemi od zavináčů, přitisklými cihlou, skvělá řada oken podle možnosti oslepena na obě oči víčky s beden, rezavým plechem, někde ucpána starým slamníkem.
vrs005Každý rodinný dům s nápisy II. tř., III. tř., obsahuje jedinou místnost. Vejdeš a už jako bys byl zase venku. Ale mají tam příkladnou čistotu, pořádek, jsou ve svém a váží si toho. Místa dost malá chaloupka dvěma šťastným dá… Někde je jich arci šťastných osm.
Kolonie má své kupce, krčmáře, holiče, zmrzlinu, „zde se mandluje“, mlékárny, gramofony, harmoniky a kino, tuto moderní školu, i chrám, chybí taneční síň a pí. Lavecká[3]. A vedle každého domku je ještě jeden domeček, domečíček, ve valašských osadách bývá umístěn okatěji, před okny bytu, při okraji silnice, neboť nařídil Hospodin skrze Mojžíše, služebníka svého (5. Mojžíš., kap. 23., verš. 12.): „Budeš míti vně za příbytky místo, na kteréž bys vycházel za potřebou přirozenou, nesa kolík za pasem; a když sedneš, kopati budeš vůkol a vyhrabanou zemi přikryješ to, od čeho ti polehčeno, nebo Hospodin Bůh tvůj chodí uprostřed příbytků, aby vysvobodil tebe…“ Ale vody nemají a procházka uprostřed příbytků se stává poněkud ožehavou asi i Hospodinovi.
vrs004Než, nebydlící chodí mezi bydlícími, a nová naděje, nová odvaha zdvíhá hlavu. Učinili všecko, co je v síle člověka, jejž každý večer strážník shazuje s jiné lavičky a jemuž ustýlají ochotně některé stráně za Prahou a některé větve na stromech, když ho nikdo nevidí. Dali se napálit o 15, 20, 30 tisíc zálohy. Podplatili 10, 20, 40 tisíci padesát domovníků a správců domů, až se něco uprázdní. Vstoupili do „černé ruky“, která jim pomohla k bydlení jednoho měsíce v státním departementu na Pankráci. Napsali jeden tisíc anonymních a 20 kolektivně podepsaných udání na lidi zbytečně velkých nebo dvou bytů. Čtyřikrát se na byt přiženili, ale zas rozvedli, aby na konci přišli tam, kde kynula jediná spása – do „Rafandy“ a „Hmatandy“!!

V ÚTERÝ 1. LISTOPADU 2016 SE SEJDEME VE 14.00 PŘED KULTURNÍM DOMEM EDEN. TĚŠÍM SE NA VÁS.

[1] Cestovatel a fotograf Enrique Stanko Vráz (1860–1932) se po vykonaných cestách a pobytu v USA spolu s manželkou a dcerou usadil v roce 1921 v Praze, ale marně se tu pokoušel získat odpovídající zaměstnání, živil rodinu jen z honorářů za přednášky a publikace. Pro českou veřejnost byl ve 20. letech nejnázornějším dokladem jeho nouze chudý byt v dělnické čtvrti.
[2] Ottův slovník naučný I. Praha: J. Otto, 1888, s. 89: „Abruzzy, vysoké pohoří ve střední Italii, patřící ke středním Apenninům a pojmenované dle města Abruzza (Aprutium), jak za středověku zváno nynější Teramo (Interamna). Dle tohoto horstva nazvána dále nejsevernější čásť někdejšího království Neapolského, mezi ř. Trontém a Trignem, jež rozdělena byla ve 3 provincie nazvané vzhledem k poloze své od hlav. města: Abruzzo ulteriore I., Abr. ulteriore II. a Abr. citeriore… (…) Abruzzané bývali pověstni lupičstvím. jež po odstranění dynastie bourbonské nabylo dokonce i jakéhosi nátěru politického, ale nyní již docela jest vymýceno. Jest to lid pastýřský a sedlský, silný a pěkně urostlý, prostý, drsný, hlavně kukuřicí a vínem střídmě se živící, k rodným horám a náboženství z duše lnoucí, pověrečný, pohostinný a hudebně nadaný, z něhož vojsku italskému dostává se statného jezdectva. Hlavním jeho zaměstnáním jest chov dobytka, zvláště vepřového (v horách) a ovcí, jichž vlna jest vzácné jakosti; ale také zemědělství značně zde prospívá, zejména se pěstuje žito, len, zelenina, šafrán (v okolí Aquily) a víno.
[3] Paní Lavecká byla, jak by se nejspíš dnes řeklo, tváří firmy Lavecký a spol., velkovoňavkářství a kosmetika. Vedla kosmetický ústav na Václavském náměstí (nejprve v Lucerně, pak v obchodním domě Baťa) a jeho filiálky a českým ženám pilně radila i prostřednictvím jejich oblíbených časopisů.

Reklamy

Napsat komentář »

Zatím nemáte žádné komentáře.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URI

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Vytvořte si zdarma webové stránky nebo blog na WordPress.com.

%d bloggers like this: