Czumalova nástěnka

Listopad 14, 2016

U3V FSv ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY – PŘEDNÁŠKA 15. LISTOPADU 2015

Filed under: U3V ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY — V. Cz. @ 4:20 pm

dj008Na nároží Jeruzalémské ulice a prostranství kolem kostela sv. Jindřicha postavily Elektrické podniky hlavního města Prahy v letech 1926–1930 podle projektu Františka Alberta Libry Edisonovu transformační stanici. Byl to jeden z prvních vstupů funkcionalismu do historického prostředí Nového Města pražského a konfrontace gotického kostela sv. Jindřicha a Kunhuty s industriální formou stanice představovala jednu z nejčitelnějších manifestací modernity. Thomas Alva Edison byl v době stavby trafostanice, která nesla jeho jméno, ještě živ, až 21. října 1931, v den jeho pohřbu, zhasnou ve Spojených státech všechny žárovky. Jeho jméno je i klíčem k pochopení výrazu stavby a uměleckého díla, které se načas stalo její součástí. Stačí připomenout opojnou básnickou skladbu Vítězslava Nezvala z roku 1928, která nese stejné jméno, a význam elektřiny a elektrického osvětlení v poetismu, jenž jí vrcholí. Jen kousek ze závěru:

uhnětl jste maně z vláken uhlíku
ptáka našich nocí s kterým dlouho bdíme
metlu příšer stínů jíž je zaháníme
žhavé poletuchy snivých promenád
anděla nad štíty nároží a vrat
růže restaurantů kaváren a barů
vodotrysky noci ve tmách na bulváru
růžence nad mosty velkoměstských řek
aureolu pouličních nevěstek

A nedokážu nepřidat ještě o tři roky starší báseň Jaroslava Seiferta Žárovka ze sbírky Na vlnách TSF:

Kolem studeného světla žárovek
kmitajících se křídel neúnavný shon

            A pan EDISON
zvednuv své oči z knihy kterou čet´
se usmívá
Jakému množství nočních můr zachránil život!

Ještě to nebylo samozřejmé. Pozornost, věnovaná umělému osvětlení, tvořila například jeden z rozměrů přitažlivosti nedávno tu zmiňované Výstavy soudobé kultury v Brně v roce 1928. Elektrické podniky hlavního města Prahy v témže roce přispěly k oslavám výročí republiky efektním nasvícením pražských památek pod titulem Hold světla Praze. V čele Elektrických podniků stál tehdy ing. Eustach Mölzer (mluvili jsme o něm před jeho domem Na Špitálce) a téhož roku s nimi začal spolupracovat jeho synovec Zdeněk Pešánek (1896–1965). Žák Quido Kociána na sochařsko-kamenické škole v Hořicích pokračoval ve studiu sochařství a medailérství u Jana Štursy na Akademii výtvarných umění a soukromě studoval architekturu u Jana Kotěry. Ze školy odcházel v roce 1923 už integrován do devětsilské avantgardy, s níž ale nakonec nesplyne. Pilně se účastní architektonických, urbanistických i sochařských soutěží, zdokonaluje konstrukci barevného klavíru, navrhuje první světelně-kinetické plastiky. Tu vůbec první, která se kdy na světě objevila ve veřejném prostoru, vytvořil Zdeněk Pešánek mezi květnem 1929 a říjnem 1930 pro Edisonovu transformační stanici. Její genezi lze zpětně sledovat až k přelomu let 1926 a 1927, kdy Pešánek pracoval na plastice Moderní dopravnictví a zvažoval umístění její varianty na vrcholu nároží Edisonovy transformační stanice; podstatné jsou také souvislosti s jeho Pomníkem letců.
dj009Vynikající znalec Pešánkova díla Jiří Zemánek interpretuje obsah plastiky takto: „Elektrická energie, hlavní komunikační médium 20. století, propojující a sjednocující svět vzájemnou sítí vztahů, proměnila noční města ve ‚hvězdy‘ a ‚souhvězdí‘ na tváři země, jak o tom ve své Básni na Zeměkouli psal básník Karel Schulz. Představuje ústřední námět tohoto Pešánkova díla, jež v motivu elektrického stožáru, diagonálně procházejícího planetou Zemí, oslavovalo její globální elektrifikaci. Samotná světelně-kinetická plastika tematizovala proměnu elektrické energie ve světlo a pohyb a obecně v informaci. Zvláštní technicistní a zároveň magický zjev plastiky spjatý s tématem letectví a kosmu, mně evokuje představu komunikačního ‚majáku nového života‘, i poetickou vizi vesmírného výzkumného instrumentu plujícího nocí a signalizujícího všem, kteří ho spatří, poselství nové kosmické epochy.
Pešánkova Edisonka představuje nejsvrchovanější vyjádření umělcova kosmismu, analogického podobným tendencím v tehdejším sovětském umění (K. Malevič, V. Tatlin ad.), i když cítěného více lyricky, jak je to pro zdejší umění a poetismus zvlášť příznačné. Tím je Pešánek blízký více Šímovi. Ve svém projektu Pomníku letcům, v Edisonce i ve světelných torzech ze třicátých let pojímal světlo jako kosmickou látku, jako světlo hvězd.
[1]
Po osazení na střechu kryjící rampu přízemí Edisonovy transformační stanice se denně mezi 19. a 20. hodinou konalo světelně-kinetické představení, naprogramované Pešánkem prostřednictvím jeho pneumatického klavíru. Každý ze čtyř základních tvarů plastiky byl osazen barevnými žárovkami, zpředu krytými matovým sklem. V sedmi řadách po patnácti žárovkách po sobě následovaly bílá, žlutá, zelená, modrá, fialová, červená a oranžová barva. Na jeden tvar připadalo 105 žárovek, celkem jich tedy bylo 420. Pohyb světla se mohl dít ve čtyřech směrech s proměnnou rychlostí, rytmem a intenzitou. Kontakty spínal tlak vzduchu, propouštěný k nim otvory vyraženými v posouvajícím se papírovém pásu. Barevné světlo dopadalo i na stěnu za plastikou. Pro představu Pešánkův popis osmi pětivteřinových taktů skladby Píseň jara:

dj010Takt prvý: Stěna za plastikou se pomalu rozsvítí z úplné tmy, a to žlutou a bílou barvou až na úplné maximum možné intenzity světležluté barvy.
Takt druhý: Kruh je prosvětlován žlutobíle. Prosvětlování začíná pohybem proti směru hodinových ručiček. Rozsvítí se žárovka č. 1 a zůstane svítiti, za ní se rozsvítí žárovka č. 2, č. 3 atd. Ke konci prvé vteřiny taktu svítí celý kruh barvou světležlutou. Po dobu druhé vteřiny kruh zhasíná ve směru hodinových ručiček. Tento jev se opakuje. Žlutá a bílá barva za plastikou, jako pozadí, svítí plně.
Takt třetí: V kruhu se děj opakuje. V prvé době, t.j. v prvé vteřině rozzáří se vertikála v barvě červené a bílé = (růžové). Žlutobílá v pozadí svítí plně.
Takt čtvrtý: Celý děj se opakuje v barvě zelenobílé. Žlutá barva v pozadí plastiky zhasíná po celou dobu taktu. V pozadí tedy zůstává jen bílá.
Pátý takt: Zatím co během prvé vteřiny mizí ‚zelenobílá barva‘ v kruhu ve směru pohybu hodinových ručiček, svítí růžová ve vertikále. V horizontále č. 1 nastává vlnivý pohyb od leva a pak zpět. V horizontále č. 2 od prava doleva a v příštích vteřinách zpět.To se opakuje. Vertikála se v prvé vteřině opětně rozsvítí růžově. V pozadí se mísí žlutá barva do bílé.
To se opakuje v taktu šestém a sedmém, ale opět bez žluté barvy, pouze s bílou barvou v pozadí.

Takt sedmý: V kruhu se pohybuje proti směru hodinových ručiček růžový bod pětkráte bez přerušení kol dokola. Vertikála svítí po dobu celého taktu, během prvé vteřiny skončí pohyb v horizontálách. Do bílé barvy v pozadí se zvolna mísí červená.
Takt osmý: V pozadí zůstává barva růžová. V prvé půlce prvé vteřiny na konci sedmého taktu pohaslá vertikála znovu rozsvící žárovky červené a bílé od prvé dole k poslední nahoře a opět vertikála zhasíná. To se opakuje v druhé půlce prvé vteřiny a pak ještě třikráte (v každé další čtvrtině vteřiny); takt končí pausou. Jen v pozadí dále svítí růžová barva.[2]

Jedinečnou filmovou interpretaci plastiky vytvořili na přelomu let 1929 a 1930 František Pilát a Otakar Vávra, jejich čtyřminutové dílo je ke shlédnutí například zde: https://www.youtube.com/watch?v=SOAcNXnbEIo. Plastika sama ale dopadla tak, jak je v Čechách zvykem: Elektrické podniky nepředstavoval, žel, jen Eustach Mölzer a tvorba Zdeňka Pešánka tu měla i své odpůrce. Nedlouho po spuštění si už autor stěžuje na nedostatečnou údržbu a nevhodné zásahy. Sám neměl k dílu přístup a Elektrické podniky nejevily valný zájem o jeho chod a už vůbec ne o další světelně-kinetické skladby, které pro ně komponoval. Brzy byl odpojen i jediný program a někdy ve 2. polovině 30. let plastika definitivně zhasla, později byla demontována a skončila nejspíš na skládce. Pro velkou výstavu Zdeňka Pešánka v Národní galerii ji v letech 1995–1996 v poloviční velkosti podle dostupné dokumentace rekonstruovali Federico Diaz, Milan Guštar a jejich spolupracovníci.
Fotografii rekonstrukce i původního umístění reprodukuji ze zdroje níže citovaného. Edisonova transformační stanice sice slouží dál, technologický vývoj ale umožnil v 90. letech minulého století umístit veškeré zařízení do podzemního podlaží a majitel se rozhodl nadzemní patra komerčně využít. Během rekonstrukce koupila objekt společnost WPB a projekt byl upraven podle jejích požadavků, včetně nástavby dvou pater bytů pro vedení společnosti. Projekt (Ladislav Lábus – Petr Cimbulka – Marek Nábělek – Igor Šimon – Tomáš Balej – Vít Krušina – Martina Nadge Novotná – Norbert Schmidt / Lábus AA) z let 2003–2005 obsahoval i záměr vrátit na původní místo rekonstruovanou Pešánkovu plastiku. Stavba dokončena v roce 2007 už pod novým jménem Palác Edison.
Ještě detail k dnešnímu umístění rekonstrukce: Zdeněk Pešánek bydlel od roku 1926 nedaleko, na Čechově náměstí v právě dostavěném domě čp. 696/XIII (dnes proti kostelu sv. Václava, Moskevská 70), kde měl i svůj ateliér. Právě tady 8. dubna 1926 představil pozvaným odborníkům svůj zdokonalený spektrofon a tady pracoval na světelně kinetické plastice pro Edisonovu transformační stanici. Nelze tedy říci, že by do Vršovic nepatřila.

V ÚTERÝ 15. LISTOPADU 2016 SE SEJDEME VE 14.00 POD REKONSTRUKCÍ PEŠÁNKOVY PLASTIKY PŘED BUDOVOU PRE, NA HROUDĚ 4 (TRAMVAJE 2, 4, 6, 7, 21, 22, 24, ZASTÁVKA KUBÁNSKÉ NÁMĚSTÍ). TĚŠÍM SE NA VÁS.   

[1] ZEMÁNEK, Jiří. Světelné město: Počátky spolupráce Zdeňka Pešánka s Elektrickými podniky hlavního města Prahy. In: ZEMÁNEK, Jiří (ed.). Zdeněk Pešánek 1896–1965. Praha: Národní galerie – Gema Art, 1996, s. 110-149, s. 137.

[2] Tamtéž, s.141.

Uložit

Uložit

Reklamy

Napsat komentář »

Zatím nemáte žádné komentáře.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URI

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Blog na WordPress.com.

%d bloggers like this: