Czumalova nástěnka

Listopad 20, 2016

U3V FSv ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY – PŘEDNÁŠKA 22. LISTOPADU 2016

Filed under: U3V ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY — V. Cz. @ 5:34 pm

solidarita002SÍDLIŠTĚ SOLIDARITA

Hlavním úkolem dvouletého plánu ve stavebnictví je opatření, t. j. obnova, výstavba a oprava 125.000 bytů. Je to úkol nad jiné rozsáhlý. Jestli na př. některá výroba má rozšířit svůj rozsah i o několik desítek procent ve dvouletém plánu proti roku 1946, musí stavebnictví zvětšiti svůj objem 2½krát. A byty tvoří 1/3 celé stavební výroby roku 1947.[1]
Nová výstavba bytů podle dvouletého plánu má položit základy k novému, vyššímu bytovému standardu pro nejširší vrstvy obyvatelstva s většími rodinami. Při stanovení rozsahu bytu a jeho disposiční skladby byly rozhodující tyto zásady, jež jsou ve shodě s mezinárodně uznanými hledisky: velký obytný pokoj, malá pracovní kuchyně (po případě kuchyňský kout v obytném pokoji, ale přímo osvětlený a větraný), oddělené ložnice rodičů a dětí, lázeň, záchod a bezpodmínečně komora. Tato velikost bytu platí stejně pro nájemný dům jako pro rodinný dům. V rodinném domě je byt rozvržen do dvou podlaží, dole je denní pobyt, nahoře ložnice. Z ekonomických důvodů se nepovažuje v městech za vhodné stavět rodinné domy přízemní.“[2]
solidarita006Na dosud takřka nezastavěné ploše o rozměrech zhruba 880 × 435 m mezi dnešními ulicemi Černokostelecká a V olšinách ve Strašnicích se začalo v roce 1947 stavět sídliště Solidarita. Počítalo se tu s přibližně 1 200 byty, z nichž polovina měla být v rodinných, polovina v nájemních domech. Ke stavbě se, podobně jako v případě nedalekých Nových Vršovic, spojilo 6 družstev a 6 průmyslových závodů. Struktura sídliště vzešla z nového regulačního plánu, který revidoval předválečný, počítající se zastavěním dvou a třípatrovými nájemními domy a skupinami rodinných domků. Spoluautor nové regulace František Jech konstatoval, že základním nedostatkem původní je „beztvaré zastavování, nezaměřené k vytvoření vyššího organického celku a jeho vyjádření urbanními a architektonickými prostředky, nedostatek ploch pro potřeby pospolitosti a jejich bližší určení, nevhodné umístění ploch pro sport a tělovýchovu napříč územím, které ji dělily ve dva celky, hustá a nadbytečná osnova komunikační sítě, těsné obestavění černokostelecké silnice, nestejné vzdálenosti řad, různá kvalita oslunění domovních průčelí[3].
solidarita007Nový plán vychází od parkově upraveného ústředního prostoru, kolem něhož jsou soustředěny na východní straně obchody a služby, na západní sociálně zdravotní a kulturní dům, na jihu bylo ponecháno místo „pro budovu sloužící kultovním účelům“, nikdy nepostavenou, a situovány školy, severní strana prostoru se otevírá do Černokostelecké, která sídliště dopravně obsluhuje. Za východním okrajem sídliště byly umístěny teplárna a prádelna, na jihovýchodě sportoviště. Teplárna a prádelna dovolily částečně naplnit funkcionalistickou koncepci bytu bez domácnosti. Centrální vytápění zbavuje rodiny starostí s topením, opatřováním a skladováním uhlí a dřeva, zlevňuje domky tím, že je možné vypustit sklepy, snižuje i požadavky na příjezdové komunikace. Další úspory prostoru přináší péče o prádlo v centrální prádelně, doplněné ještě o společné samoobslužné prádelny, sušárny a mandly v přízemních křídlech domů čp. 43/XX a 44/XX.
solidarita003Základem úsporných dispozic je bytová jednotka o jednom obytném pokoji a dvou ložnicích. V nájemních domech najdeme také některé byty menší, s jedinou ložnicí, i větší ve dvou variantách, s třetí ložnicí nebo s pracovnou. Úzké řadové rodinné domky o šířce fronty 4,5 metru tyto dispozice vertikálně člení do dvou podlaží. Štítové cihelné nosné zdi jsou společné pro sousední domy, na každý dům tak připadá jen jedna. Obvodový plášť využívá prefabrikátů ze dřeva a betonu a naplňuje tak další funkcionalistický požadavek industrializace stavebnictví. Předem vyráběny byly také železobetonové trámy a díly stropů a vnitřních stěn. Stejná technologie se uplatnila i při stavbě čtyřpodlažních nájemních domů. V takovém rozsahu u nás do té doby prefabrikáty nikdo nepožil. Stavbu podstatně zlevnilo také budování přípojek elektřiny, vody, plynu a dálkového topení nikoliv pro jednotlivé domy, ale pro skupiny o 15 – 25 jednotkách, a vedení instalací v průchodné štole pod domy. Nově je řešen vztah privátního a veřejného: „Kooperativní hospodářská základna se uplatňuje nejvýrazněji ve vzhledu sídliště. Úzká řadová jednotka vylučuje předělování pozemků, pozemek je společný bez plotů a upraven parkově na podkladě jednotného vegetačního plánu.[4]
solidarita001Klíčem k pochopení sídliště Solidarita může být teoretické dílo, které vytvořil ve válečných letech jeho spoluautor František Jech (1904–1973) a vydal v Knihovně Architektury ČSR v září 1946 dnes závratným nákladem 5 000 výtisků pod titulem Rodinný dům v kooperativní stavbě (Ekonomisace, simplifikace a industrialisace nízkých staveb). Do detailů tu precizuje princip zahradní čtvrtě s úlovými domy a v závěru shrnuje své argumenty: „V novém útvaru jsou sloučeny výhody bydlení v autonomní jednorodinné jednotce, spolu se všemi přednostmi velkého nájemného domu, jež jsou důsledkem zmnožení bytových stran a jich sdružení v organismus hospodářsky soběstačný s racionálním provozem. Ve funkci společného jmenovatele vystupuje tu úzká řadová jednotka, která má dát podnět ke standardisaci obytných půdorysných typů, na podkladě jednoznačné konstruktivní skladby, aniž omezuje universálnost a rozmanitost prostorového utváření co do velikosti a plochy bytu. Bytové stavebnictví se dostane o veliký kus kupředu, až bude překonán a opuštěn schodišťový nájemný dům.
Racionalisace bytového typu a zvýšení hustoty umožní na vymezených plochách ubytovat větší počet rodin, kterým až dosud z mnohých důvodů, především rázu finančního, nebylo dostupné bydlení v rodinném domě. Situování vyšších objektů mnohabytových v oblastech nízkých staveb (t. zv. smíšené zastavění) sleduje potřeby malých rodin, které mohou spíše bydleti ve velkých domech a jsou pracovně vázány na předměstí. Kromě toho smíšené zastavění může přispět k rozšíření nynějších stavebních ploch podle potřeb velkých rodin a k uvolnění hustě zastavěných částí vnitřního města, které mnozí obývají pro komfortnější bydlení, jaké spíše poskytuje vysoký nájemný dům. Smíšené zastavění pomohlo by také překlenout rozpor městského hospodářství s půdou, s kontrastními póly jádra a periferie, zhmotňujícími protiklad hustého a řídkého zastavění, které nalézá v pásmovém zastavění příznačný výraz pro kapitalistické řešení pozemkové renty. Nakonec je třeba ještě znovu zdůrazniti oprávněnou naději, že bydlení v řadové jednotce v kooperativním domovním útvaru nebude dražší, jak v odpovídajícím protějšku téže velikosti a kvality ve vyšším nájemném domě. Důsledkem navrhovaných úprav bude podstatná redukce stavebních, investičních a provozních nákladů, které mohou jistě sestoupiti – podle některých náznaků v této studii – až na úroveň dosažitelnou za nejpříznivějších podmínek jen ve vysokých mnohabytových domech. Nutno však trvati na tom, aby bylo bydlení definitivně vyrváno z kořistných zájmů domovní a pozemkové spekulace, neboť jinak všechna opatření směřující k jeho zlevnění půjdou výhradně ku prospěchu příživníků a nikoliv spotřebitelů. Bez splnění tohoto základního předpokladu bude veškerá práce zúčastněných odborníků planým počínáním. Technika pomůže prostředky, ale jen pracující lid má moc zpřístupnit všem zdravé a levné bydlení.“[5]

solidarita004Nízký řadový dům shledal jako nejúspornější už kongres Mezinárodního svazu pro bydlení v roce 1931. Druhý spoluautor Solidarity, už citovaný Karel Storch (1906–1973), studoval obdobná sídliště v Dánsku a ve Švédsku a spolu s Františkem Balcárkem soustředil na stránkách Architektury ČSR bohatý materiál z bytové výstavby také v Norsku, Finsku, Švýcarsku, Spojených státech, Velké Británii, SSSR a na Novém Zélandu. Příklady nejbližší Solidaritě poskytuje ale především poválečná kooperativní výstavba v Dánsku, například družstevní sídliště koncernu Socialt Boligbyggery v Præstehaven.

Obrazový doprovod pochází z citovaného ročníku časopisu Architektura ČSR. Pokud vás problematika poválečné obytné architektury zaujala, doporučuji knihu americké architektky a historičky architektury Kimberly Elman Zarecorové Utváření socialistické modernity. Bydlení v Československu v letech 1945–1960 (Praha: Academia, 2015).

V ÚTERÝ 22. LISTOPADU 2016 SE SEJDEME VE 14 HODIN PŘED STANICÍ METRA A STRAŠNICKÁ. TĚŠÍM SE NA VÁS.      

solidarita005[1] STIBOR, Oldřich. Architekti k dvouletému plánu. Architektura ČSR VI, 1947, s. 1-2, s. 1.

[2] STORCH, Karel. Mezinárodní shoda v bytovém standardu. Architektura ČSR, VI, 1947, s. 140-141.

[3] JECH, František. Nové sídliště „Solidarita“ v Praze-Strašnicích. Architektura ČSR VI, 1947, s. 310-313, s. 310.

[4] Tamtéž, s. 312.

[5] JECH, František. Rodinný dům v kooperativní stavbě (Ekonomisace, simplifikace a industrialisace nízkých staveb). Praha: Vydavatelstvo Architektury ČSR, 1946, s. 67-68.
solidarita008

Reklamy

Napsat komentář »

Zatím nemáte žádné komentáře.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URI

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Blog na WordPress.com.

%d bloggers like this: