Czumalova nástěnka

Únor 26, 2017

U3V FSv ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY – PŘEDNÁŠKA 28. ÚNORA 2017

Filed under: U3V ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY — V. Cz. @ 4:45 pm

ko005VLASTNÍ DŮM JANA KOTĚRY

Počátek české moderní architektury se tradičně spojuje s příchodem jejího věrozvěsta Jana Kotěry (1871–1923) do Prahy poté, co absolvoval speciální školu architektury Otto Wagnera na Akademie der bildenden Künste ve Vídni (1894–1897). Nebylo to ovšem bezprostředně poté, díky Římské ceně mohl pobývat téměř půl roku v Itálii, než v roce 1898 vystřídal Friedricha Ohmanna ve speciální škole dekorativní architektury na pražské Uměleckoprůmyslové škole. O rok později se oženil s Bertou Trázníkovou a nastěhoval se s ní do bytu v Jenštejnské ulici na Novém Městě pražském, upraveného podle jeho návrhu. V roce 1900 se jim narodila dcera Věra, za dva roky následovala dcera Johana a za další dva syn Miroslav. Do rodinného domu v Hradešínské ulici na Královských Vinohradech (čp. 1542/XII, Hradešínská 6), který si Jan Kotěra postavil v letech 1908–1909, se tak stěhovala rodina již pětičlenná (roku 1914 se tu rozšířila ještě o syna Jaroslava).
ko004Jan Kotěra se tehdy blížil vrcholu své tvorby i společenského postavení. Již stál Peterkův dům na Václavském náměstí (1899–1900), výstavní pavilon S. V. U. Mánes na Smíchově (1902), Herbenova vila v Hostišově (1902), Fröhlichova vila v Černošicích (1902-1903), Máchova vila v Bechyni (1902–1903), strašnická Trmalova vila (1902–1903), Okresní dům v Hradci Králové (1903–1904), vila Stanislava Suchardy s ateliérem v Bubenči (1904–1907), Národní dům v Prostějově (1905–1907), Tonderova vila v St. Gilgenu (1905–1906), michelská Vodárna města Vršovic (1906–1907), Götzova vila v Chrustenicích (1907–1908), úřednický dům v Nučicích (1908). Paralelně se stavěly Leichterův dům s nakladatelstvím na Královských Vinohradech (1908–1909) a Kratochvílova vila v Černošicích (1908–1910). Téhož roku, kdy byl dům v Hradešínské dokončen, započala stavba Městského muzea v Hradci Králové (1909–1913) a Jan Kotěra intenzivně pracoval na dalším projektu budovy rektorátu, právnické a teologické fakulty Karlo-Ferdinandovy university.
ko012Roky 1908 a 1909 jsou v dějinách české moderní architektury zlomové. Její vítězný nástup manifestovaly některé pavilony na Jubilejní výstavě Obchodní a živnostenské komory. Sám Kotěra navrhl ve spolupráci s Josefem Gočárem a Pavlem Janákem Pavilon obchodu a průmyslu a s Karlem Göttlichem Pavilon odborného školství, ale byla tu i pozoruhodná koncertní síň Josefa Zascheho či Pavilon poživatin Bohumila Hübschmanna. Podobnou demonstraci moderny přinesla v pořadí již třetí soutěž na přestavbu Staroměstské radnice v roce 1909. V ní sice zvítězil historizující návrh Antonína Wiehla, ale ovládly ji projekty wagnerovské a kotěrovské orientace, jejichž autory byli Antonín Engel, Josef Gočár, Bohumil Hübschmann, Pavel Janák, Otakar Novotný, Theodor Petřík a Jaroslav Vondrák. O rok dříve dostavěli v exponované poloze pražského korza radikálně wagnerovský palác Wiener Bankverein, dílo Josefa Zascheho a Alexandra Neumanna. Kotěrův vlastní dům do tohoto výčtu rozhodně patří a podobnou roli má v periodizaci jeho díla.
ko001ko002Komplikovaná dispozice prvních dvou podlaží je patrna z půdorysů, horní patro, žel, nemám. Tam byla samostatně přístupná Kotěrova pracovna a ateliér, sloužící od roku 1910 také studentům jeho speciální školy architektury Akademie výtvarného umění. Ta se časem přestěhovala do vlastní budovy v Bubenči, stavěné v letech 1919–1920 podle projektu Jana Kotěry a dokončené již po jeho smrti v letech 1923–1924 Josefem Gočárem, a Berthold Schwarz v roce 1928 rozdělil její vinohradský ateliér na tři pokoje. Objednavatelem byl už nový majitel, advokát JUDr. Josef Koeser, který dům koupil od Kotěrových dětí o rok dříve. Dalšími změnami prošel v roce 1936 a znovu po válce, kdy dispozici rodinného domu narušilo dělení na několik bytů.
ko010Fotografie domu z doby dokončování a půdorysy reprodukuji z monografického čísla revue Styl na počátku II. ročníku (1909–1910) Villa v Čechách, 1906–1909 (s. 12, 14, 15). Otištěna tu byla i krásná Kotěrova kresebná studie zahrady a zahradního průčelí, ovšem černobíle (s. 13). Raději ji tedy reprodukuji barevně z publikace k souborné výstavě díla Jana Kotěry v letech 2001–2003 postupně v Praze, Hradci Králové a Zlíně (Jan Kotěra 1871–1923: Zakladatel moderní české architektury. Praha: Obecní dům – KANT, 2001, s. 173.). Odtud (s. 171) pochází také fotografie interiéru obytné haly s působivým horním osvětlením, zařízené Kotěrovým nábytkem. Jeho dílem je rovněž obraz vpravo, vlevo jistě poznáváte dílo Jana Preislera.

V ÚTERÝ 28. ÚNORA 2017 SE SEJDEME O 5 MINUT DŘÍVE NEŽ OBVYKLE, TEDY VE 13.55 V SADECH BRATŘÍ ČAPKŮ POD VĚŽÍ VINOHRADSKÉ VODÁRNY (TRAMVAJ Č. 10 A 16, ZASTÁVKA VINOHRADSKÁ VODÁRNA). BUDETE-LI MÍT ZPOŽDĚNÍ, VYČKEJTE NÁS, PROSÍM, TRPĚLIVĚ O KOUSEK DÁL V KORUNNÍ ULICI PŘED Č. 60. TĚŠÍM SE NA VÁS.

Uložit

Únor 17, 2017

U3V FSv PAMÁTKY VELKÉ PRAHY – PŘEDNÁŠKA 21. ÚNORA 2017

Filed under: U3V ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY — V. Cz. @ 1:20 pm

Pro nemalou část nastávajícího letního semestru bude předmětem našeho poznávání nohama město Královské Vinohrady. Na úvod jsem opět oprášil a upravil pokus o definici, který jsem před časem napsal do katalogu výstavy výsledků dílny Svazu českých fotografů Dnešní tvář Vinohrad, vydaného v roce 2015 ve spolupráci s městskou částí Praha 2:

sv_ludmila001PROLEGOMENA KE KRÁLOVSKÝM VINOHRADŮM

Hledáme-li místo, které by poskytlo klíč k pochopení počátků a historického vývoje, nenajdeme je v případě Královských Vinohrad ve stavbách či zbytcích struktury původní vsi jako u jiných měst, tvořících Velkou Prahu. Nic takového tu nebylo, žádná původní ves, jen rozptýlené usedlosti. Na intenzivnější osídlení a obdělávání chyběla voda, podzemní i v povrchových tocích. Jako připomínka počátku se nabízí obnovená vinice na svahu, na jehož vrcholu si nechal v letech 1870–1874 postavit vilu podnikatel Moritz Gröbe. Intenzivní pocit Toskánska tu není dán jen skvělou neorenesanční architekturou Antonína Viktora Barvitia a Josefa Schulze, ale právě vinicí, otevřeným prostorem na pomezí Vinohrad, Vršovic a Nuslí a světlem, které jej prostupuje. Pěstování vinné révy lze na území Vinohrad doložit od 11. století, největší rozkvět ale zažilo za časů císaře Karla IV., kdy vinice pokrývaly prakticky celé území. Jménu Královských Vinohrad tak můžeme na rozdíl od jmen jiných pražských měst rozumět přímo: Na počátku Vinohrad stojí vinohrad a dotýká se i lecčeho z jejich podstaty.
Druhý rozměr dějin vinohradské krajiny představuje pustnutí. Jakub Arbes to v textu, psaném o Královských Vinohradech pro III. díl Ottových Čech, vydaný roku 1887, formuloval velmi sugestivně: „Prodlením však necelých pěti set let někdy vskutku čarokrásná, vinorodná krajina ta k nepoznání zpustla. Na sklonku minulého století nebylo v okolí Prahy smutnějšího a pustějšího prostranství nad toto.“ Vinice, které se po úpadku za husitství vrátily k nové prosperitě, nepřežily třicetiletou válku a po ní se obnovila jen malá část, výnosnější se ukázaly jiné formy zemědělského podnikání. Mnohé z viničních usedlostí, domků a lisů tomu byly přizpůsobeny, část si jejich noví šlechtičtí a měšťanští majitelé přestavěli na letní sídla. Kolik jich bylo, ukazuje abecední výčet: Bubáková, Cikánka, Feslová, Folimanka, Hajnovka, Hamačka, Kanálka, Kleovka, Kozačka, Kravín, Kuchynka, Landhauska, Nigrinka, Orlová, Paroubka, Perucka, Prkénka, Pštrosska, Sakrabonka, Smetanka, Stromka, Šafránka, Štikovna, Švihanka, Větrovka, Vondračka, Vozová, Zvonařka. Dochována je vlastně jen Vondračka a část Horní Landhausky, další, jako Kleovku, Kozačku, Orlovou, Perucku či Vozovou nahradily vily 19. století, pár jmen uchovává ve jménech ulic alespoň jazyková paměť, například Na Švihance či U Kanálky.
sv_ludmila049Preromantismus a romantismus objevily pro městské obyvatele i krajinu ležící za Slepou, Žitnou a Koňskou branou. Procházkám a výletům ji ale bylo třeba přizpůsobit. Ještě jednou Jakub Arbes: „Kopce a rokle byly vyrovnány, kamení odstraněno, silnice a cesty upraveny a trojnásobným stromořadím na všechny strany okrášleny a pustá dříve místa proměněna v zahrady a hájky, slovem z pouště stal se rozkošný park, určený ku zábavě všech.“ Cíle výletů poskytly šlechtické zahrady, budované i se vzdělávací a výchovnou ambicí, především Kanálka hraběte Josefa Emanuela Canala z Malabaily, zpřístupněná veřejnosti roku 1800, a samozřejmě výletní restaurace. Nejoblíbenější z nich byl Kravín, jehož atraktivitu ještě zvyšovaly velký taneční sál, kolotoč, střelnice a skutečně provozovaný kravín, kam se chodilo na čerstvé mléko, od roku 1868 i divadelní aréna.
Právě divadelní arény vytvořily načas podstatnou výbavu území Královských Vinohrad jako místa odpočinku a masové zábavy obyvatel historických pražských měst. Privilegium zemských divadel neumožňovalo na území tehdejší Prahy zřizovat další divadla a většina jich proto vznikla na Královských Vinohradech: V roce 1849 letní divadlo v Pštrosce a pak rychle následovalo Novoměstské divadlo na Smetance, Nové německé divadlo, aréna Na hradbách, po přenesení Národní aréna, Nové české divadlo, Pištěkovo lidové divadlo, Teatro salone Italiano. Dřevěné divadelní arény měly ale omezený život nejen stavebně a také parky pustly, když je přestala udržovat vůle a ekonomické prostředky jejich tvůrců.
Rok 1866 přinesl možnosti nového využití území. Praha se stala otevřeným městem, mohlo započít bourání hradeb a platnost ztratil i demoliční revers. Původní krajina rychle mizela spolu s usedlostmi a většinou i s morfologií terénu pod novou blokovou zástavbou. Srůstání s Novým Městem pražským budoucímu městu Královské Vinohrady zkomplikoval prodej pevnostních pozemků Dráze císaře Františka Josefa, zbourané hradby záhy nahradila neprostupnost rozlehlého kolejiště nádraží. Pražská spojovací dráha odtud naštěstí zamířila ke Smíchovu Vinohradským tunelem a nevytvořila ještě další bariéru. Urbanistická osnova jižní části území tak mohla částečně reagovat na velkorysou karlovskou strukturu Nového Města. (Prvotní chybu ovšem ve 20. století zopakovalo nové roztětí obou měst magistrálou.) Páteří nejstaršího zastavování území bloky činžovních domů je ale právě tunel, který určil průběh a šířku dnešní Londýnské ulice zákazem stavět přímo nad ním. Část logiky této osy se nicméně vytratila se zánikem Vinohradského nádraží u ústí tunelu, spojeného s Královskými Vinohrady Nuselskými schody.
sv_ludmila048Dynamiku růstu ukazují základní demografické údaje: V roce 1880 měly Královské Vinohrady 534 domů a 14 831 obyvatel, v roce 1890 742 domů a 34 531 obyvatel, za dalších deset let, v roce 1900, už 1 097 domů a 52 504 obyvatel, 1910 1 602 domů a 77 120 obyvatel. Centrem zástavby první fáze byl vynechaný půlblok tržiště, dnešní Tylovo náměstí. Nové centrum města situovala regulace druhé fáze trochu východněji, do místa, daného částečně logikou historických cest v prodloužené ose karlovské Ječné, a zástavba se rychlým tempem rozrůstala na východ a sever v  šachovnicové osnově pravidelné tak, jak staré cesty a terén dovolily.
Činžovní dům představuje typickou stavební náplň Královských Vinohrad. Jednotu v rozmanitosti dávají jeho výrazu snaha stavebníků maximálně využít pozemky, tedy stavět až k uliční čáře a do maximální výšky, povolené stavebním zákonem, i neorenesance, která se díky rychlosti stavby města stala jeho takřka jednotným slohem a zmocnila se při přestavbách i starších klasicistních domů. Činžovní dům tu ale, i když naprosto převažuje, není jediným stavebním typem, především na hraně terasy nad údolím Botiče vyrostla skupina vil. Vila a rodinný dům nezmizí ani z dalšího vývoje Královských Vinohrad.
Do Velké války bylo město prakticky hotovo, to ale neznamená, že se zastavil vývoj jeho architektury. K 1. 1. 1922 připojeny k Velké Praze, staly se Královské Vinohrady podstatným podílníkem její velkoměstské ambice, jak ukazují například paláce nahrazující starší stavby na Vinohradské třídě a v jejím okolí. Výčet významných architektů, kteří ve 20. století stavěli na Královských Vinohradech, tak nutně může být jen výběrový: Alois Dryák, Josef Gočár, Pavel Janák, Jan Kotěra, Bohumír Kozák, Emil Králíček, Jaromír Krejcar, Ludvík Kysela, František Albert Libra, Ladislav Machoň, Theodor Petřík, Milada Petříková-Pavlíková, Richard F. Podzemný, Osvald Polívka, Kamil Roškot, Bohumil Sláma, Karel Stráník, Jaroslav Vaculík.
Královské Vinohrady bedlivě dbaly na hygienické charakteristiky prostředí, zásobování vodou a plynem, likvidaci odpadů, veřejné osvětlení a dopravu. Stavbám vodárny (Antonín Turek – Josef Franzl 1882–1891) a Městské ústřední tržnice (Antonín Turek 1901–1903) věnovaly stejnou péči jako školám (především škola Na Smetance, Antonín Turek – Josef Franzl 1886–1888), Národnímu domu (1893–1894), Městskému divadlu (Alois Čenský 1902–1907), sokolovně (František Marek – Václav Vejrych 1936–1941), hřbitovu či nemocnici. Totéž platí pro duchovní potřeby vinohradských obyvatel. Hlavní náměstí ovládá mohutná hmota neogotického farního kostela sv. Ludmily (Josef Mocker 1887–1893), velikost města si v následujícím století vyžádala stavbu kostela Nejsvětějšího Srdce Páně (Josip Plečnik 1928–1934). Druhý pražský sbor Svobodné reformované církve postavili v neogotických formách na Korunní třídě (Antonín Turek – Antonín Dvořák 1904–1907), Husův sbor Církve československé husitské blízko vodárny (Pavel Janák 1931–1933). Jen malá pamětní deska na fádní budově školy v Sázavské ulici připomíná, že v tváři dnešních Vinohrad chybí největší pražská synagoga (Wilhelm Stiassny 1894-1896), která vyhořela, zasažena při spojeneckém náletu 14. února 1945, a byla v roce 1951 stržena. Kompenzací kompaktního zastavění se staly velké parky, Riegrovy sady, sady Svatopluka Čecha, Bezručovy sady, Havlíčkovy sady, tedy obcí vykoupený a zpřístupněný park Gröbeho vily.
sv_ludmila047Královské Vinohrady byly od počátku budovány s důrazem na dva základní rozměry, jako moderní město a jako české město. Nepostrádaly vlastní hospodářský život, ten se ale týkal především obchodu a drobných živností, místní průmysl limitoval důraz na zdravé bydlení. Typickými vinohradskými podniky tak byly například První česká akciová továrna na šunky a uzenářské zboží Antonína Chmela na Zvonařce, měšťanský pivovar, uzenářský závod Emanuela Macešky, závod Františka Maršnera na výrobu orientálních cukrovinek, pozdější nositel značky Orion, či Dílna pro přesnou mechaniku Josefa a Jana Fričových. Modelový obyvatel Královských Vinohrad se přistěhoval ze Starého či Nového Města za moderním a zároveň levnějším bydlením, ale dál tam docházel do zaměstnání. Spolu s charakterem hospodářského života to zakládá sociální skladbu obyvatel, odlišnou například od sousedního Žižkova.
Kontrastní podstata Prahy se na Královských Vinohradech projevuje daleko méně než v jiných čtvrtích. Obtížněji se tu také hledají charakteristiky, které by je od nich odlišily. Potíže začínají samotným vymezením, hranicí. Královské Vinohrady povstaly úředním rozhodnutím: Území, spravované perkmistrem hor viničních a jeho nástupcem, c. k. viničním úřadem, tvořilo umělý katastrální útvar Viničné hory a ten se stal na základě zákona o prozatímním obecním zřízení v roce 1849 samostatnou katastrální obcí. Její velikost vedla roku 1875 k rozdělení na lidnatější Vinohrady I., pozdější Žižkov, a Vinohrady II., pozdější Královské Vinohrady. Žižkov byl povýšen na město v roce 1881, Královské Vinohrady už 26. září 1879. Město má jako umělý útvar přirozené hranice jen na jihu a jihozápadě, o jejich spíše administrativní povaze vypovídá nakonec také fakt, že je dnes součástí městských částí Praha 1, Praha 2, Praha 3, Praha 4 a Praha 10.
Nižší diverzita prostředí hmotného i sociálního ještě neznamená fádnost, jen se tu obtížněji hledají jednoznačnější definice a zdroje identity čtvrti. Dějiny Královských Vinohrad se rozpadají na tři kontrastní období. Dosud každá změna nastupovala s mimořádnou dynamikou a když proběhla, po předchozí periodě prakticky nezbyly stopy. Také proto, že dosud po každé dramatické proměně následovala fáze pomalého pustnutí. Že se to současných Vinohrad netýká? Pustnutí nemusí být jen proces fyzický.

K ilustracím:
Panoramatická pohlednice Purkyňova náměstí pochází z přelomu století. Na prvním plánu, listu z Císařského povinného otisku mapy stabilního katastru z roku 1841, vidíme v textu naznačenou výchozí periodu. Výřez z Polohopisného plánu města Královské Vinohrady Jana Štveráka zachycuje stav zastavění v polovině 80. let 19. století. Na výřezu Orientačního plánu Prahy a obcí sousedních je pak situace na přelomu prvních dvou desetiletí 20. století. Zdroje se budou v příštích týdnech nejspíš často opakovat: STÁTNÍKOVÁ, Pavla. Vinohrady: Dobrá čtvrť pro dobré bydlení. Praha: Muzeum hlavního města Prahy, 2012. – SEMOTANOVÁ, Eva (ed.). Historický atlas měst České republiky, sv. 19: Praha-Královské Vinohrady. Praha: Historický ústav AV ČR, 2010.

LETNÍ SEMESTR ZAČÍNÁ 20. ÚNORA 2017, MY SE SEJDEME V ÚTERÝ 21. ÚNORA V OBVYKLÝCH 14.00 VE VRŠOVICÍCH NA NÁMĚSTÍ SVATOPLUKA ČECHA PŘED KOSTELEM SV. VÁCLAVA (TRAMVAJE Č. 4, 22, AUTOBUSY Č. 124, 139, STANICE ČECHOVO NÁMĚSTÍ). TĚŠÍM SE NA VÁS, UTEKLO TO, ALE STEJNĚ SE MI STIHLO PO VÁS VELMI STÝSKAT.

 

Únor 1, 2017

DALŠÍ PŘEDNÁŠKA UK

Filed under: POZVÁNÍ DO KAVÁRNY — V. Cz. @ 11:15 am

uk_2017_02_14-page-0

Blog na WordPress.com.