Czumalova nástěnka

Září 29, 2017

U3V FSv ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY – PŘEDNÁŠKA 3. ŘÍJNA 2017

Filed under: U3V ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY — V. Cz. @ 10:12 pm

ČTENÍ NA CESTU K DVOJDOMU BRATŘÍ ČAPKŮ

V roce 1907 se MUDr. Antonín Čapek a jeho manželka rozhodli odejít z Úpice a koupili pozdně klasicistní dům čp. 532/III na Malé Straně (Říční 11). Z jejich tří dětí se sem s nimi stěhovali už jen synové Josef a Karel, nejstarší Helena se o tři roky dříve vdala do Brna. Oba bratři tu zůstali i poté, co se rodiče roku 1916 přestěhovali do Trenčianských Teplic, kde otec působil jako lázeňský lékař. Josef se v roce 1919 oženil, po narození dcery Aleny v roce 1923 se s manželkou Jarmilou načas přestěhovali k její matce na Purkyňovo náměstí na Královských Vinohradech, tedy dnešní náměstí Míru. Antonín a Božena Čapkovi se do Prahy vrátili téhož roku, paní Božena krátce nato zemřela a dr. Čapek se pak nastěhoval do nového domu dosud svobodného syna Karla, v druhé polovině dvojdomu se svou rodinou usadil Josef. Dvojdům projektoval Ladislav Machoň, stavělo Stavební a bytové družstvo odboru městských úředníků při Všeúřednické besedě na Královských Vinohradech. MUDr. Antonín Čapek tu pak bydlel až do své smrti v létě roku 1929. Sousední fotografie zachycuje uvedení nového obyvatele: Karel Čapek se 26. srpna 1935 oženil s Olgou Scheinpflugovou.
Karel Čapek napsal 7. dubna 1924 své budoucí manželce: „Milá Olino, už jsem se zhruba přestěhoval, jsem utahán jako herka a je to zatím jako cikánský tábor. Bohužel na zítřejší premiéru nemohu přijít, protože si ještě netroufám jít v noci domů po těch rozkopaných cestách.“ Premiéru měla ve Vinohradském divadle inscenace pohádkového dramatu Gerharta Hauptmanna Potopený zvon v režii dr. Jana Bora, kde Olga Scheinpflugová hrála Routičku. O den později jí Čapek píše: „Drahá Olino, zrovna v tuhle hodinu hraješ premiéru, a já se nemohu jít na Tebe podívat; jsem špinavý, utahaný, polámaný, neholený, s černými nehty a prsty plnými záděr; nevypadám ani dost málo lákavě nebo aspoň civilisovaně. Dnes už třetí den nám vozili nábytek, – šlo to jen na pérových vozech, nábytkový vůz by se tam nedostal. Museli jet osmkrát, představ si to nošení, ten rostoucí nepořádek; a při tom v bytě pracovali truhláři, instalatéři, čalouníci, zedníci, montéři, natěrači a já nevím kdo ještě; větší chaos a nelad jsem ještě nezažil. Zítra si srovnám knihy a nechám přitlouci obrazy, budu mít co dělat od rána do noci, aby vzniklo aspoň trochu pořádku.
Z kormutlivé zkušenosti vytěžil Karel Čapek několik půvabných textů, úryvkem připomenu alespoň jeden, Periférie, který vyšel 9. srpna 1925 v Lidových novinách: „Občané, vlastenci a Pražáci, máte-li zálibu v dalekých a poněkud divokých cestách, pokuste se prostudovat okraj Prahy; budete nuceni zlézat hromady rumu a šotoliny, budete se brodit blátem i prachem, budete klopýtat bez mapy i kompasu nevýslovnými bezcestími, ale objevíte dvě věci; předně že Praha roste, a za druhé že roste trochu divně. Shledáte-li, v jakých dalekých končinách zarazili noví Pražáci svá sídla, naplní se vaše srdce divou radostí, že tam nebydlíte vy; poznáte, že bydlet ve zdravém vzduchu periférie není jen záviděníhodný blahobyt, nýbrž i kozácký heroism. Za druhé však poznáte, že vzrůst Prahy je řízen jakýmisi zvláštními a osudnými zákony: zdá se, že nová a budoucí Praha bude stejně neprostupná a nesouvislá jako stará Praha.
A protože se dnes žádá vyváženost, připojím ještě jeden kousek Karla Čapka ze sloupku O vlastním okolí z roku 1937: „Tak vidíš, člověče: když jsi se sem stěhoval, byla to taková mrzká periférie. Byly tu ohrady a smetiště a rokle, byla tu ještě žitná pole, ale zválená od všeliké verbeže; a teď už tu lidé věší záclony, zedníci zvoní kladívky a paní niťařka s rukama zkříženýma na životě očekává prvního zákazníka. A jaké to jsou jasné, prostranné domy, co lidu se do nich vejde, jaká je to krása! Jen se podívejte, málo-li práce se tady nadělalo za mé paměti! To všechno kolem se, panečku, postavilo za tu dobu, co tady žiju. Tak vida, stálo to za to, a ne nadarmo jsem tu žil. Rosteme, rosteme: to se nám musí nechat. Jen aby se těm novým lidem tady dobře vedlo, myslí si člověk starousedlý se silným pocitem lokální paternity.
Dvojdům bratří Čapků je neoddělitelný od své zahrady. Máme o ní řadu svědectví, samotné drobné reflexe Karla Čapka, publikované v letech 1925–1927 po doplnění třemi dalšími texty nakonec složily v roce 1929 půvabnou knížku Zahradníkův rok. Je to vlastně Bildungsroman Čapků-zahradníků, jak potvrzují vzpomínky Františka Langera, zachycující jejich zkoušky a omyly. Z Langerova jímavého textu Osiřelá zahrada – pohlížím na ni v únorových dnech roku 1939 alespoň základní evokaci: „Ta zahrádka u domku byly vlastně zahrádky dvě. Josefova půlka, do které Karlova nepozorovatelně přechází, dýchá víc přirozeností, tolik – že neméně krásná – vůbec nezdůrazňuje, ba dokonce tají svého tvůrce. Což je jistě stejně umné, jako co udělal ze svého dílu Karel. Ten ve své kouzlil, stavěl, komponoval v celku, plýtval detaily, hýřil důvtipem, a tak nám připomíná jeho zahrádka jeho nějakou knížku, je rovněž projevem jeho bohatého ducha, rozložité osobnosti, geniality. Je to pravá zahrádka tvořivostí posedlého umělce.

Doporučuji virtuální prohlídku domu: http://www.praha10.cz/akce-a-projekty/ostatni-projekty/virtualni-prohlidka-capkovy-vily.aspx

[Čapkovy dopisy cituji ze souboru ČAPEK, Karel. Listy Olze: Korespondence z let 1920-1938. Praha: Československý spisovatel, 1971, s. 191-192., sloupky jednak ze XIV. svazku Spisů Karla Čapka (ČAPEK, Karel. Od člověka k člověku I. Praha: Československý spisovatel, 1988, s. 504.), jednak z výboru ČAPEK, Karel. Jak se co dělá: Sloupky. Praha: Československý spisovatel, 1973, s. 152. První fotografie je z knihy citované zde na prvním místě (obrazová příloha č. 38), fotografie bratří Čapků na zahradě a Karla Čapka na skalce ze souboru Karel Čapek ve fotografii (Praha: Panorama, b. r., č. 22 a 30), ze stejného zdroje pochází i kresba Věry Brázdové (zadní obálka vložené brožury.]

V ÚTERÝ 3. ŘÍJNA 2017 SE SEJDEME V 11.30 (PRVNÍ SKUPINA) A VE 14.00 (DRUHÁ SKUPINA) NA NÁMĚSTÍ JIŘÍHO Z PODĚBRAD PŘED KOSTELEM NEJSVĚTĚJŠÍHO SRDCE PÁNĚ. TĚŠÍM SE NA VÁS, UKRUTNĚ SE MI STÝSKALO.

Uložit

Uložit

Reklamy

Září 19, 2017

UK: NOVÝ AKADEMICKÝ ROK NA NOVÉM MÍSTĚ

Filed under: POZVÁNÍ DO KAVÁRNY — V. Cz. @ 6:40 pm

Září 18, 2017

DVĚ POZVÁNÍ DO DIVADLA

Filed under: MIMO RUBRIKY — V. Cz. @ 11:55 am

Blog na WordPress.com.