Czumalova nástěnka

Listopad 4, 2017

U3V FSv ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY – PŘEDNÁŠKA 7. LISTOPADU 2017

Filed under: U3V ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY — V. Cz. @ 4:10 pm

TROCHA E. T. HAVRÁNKA A V. NEZVALA SE VZPOMÍNKOU NA J. VŠETEČKU

Olšanské hřbitovy samozřejmě nechybějí ani v dvousvazkové Neznámé Praze, kterou její autor Edgar Th. Havránek vydal vlastním nákladem v roce 1939 a z dostupnosti dosti obtížné vysvobodil Ladislav Horáček v roce 2004 vydáním reprintu. Z krásné kapitoly Město mrtvých alespoň tři úryvky na cestu (s. 146 a 149):

„Snad není v celé Velké Praze člověka, který by byl alespoň jedenkráte nezavítal na tato nejposvátnější pražská místa, kde desetitisíce hrobů skrývají zpráchnivělá těla našich předchůdců, kteří odešli na věčnou posmrtnou pouť a jejichž tělesným pozůstatkům všem ke stejnému spánku bylo poskytnuto v podstatě vlastně stejné poslední lůžko ve stínu smutečních vrb, jilmů, jeřábů, lip, akátů, bezů a letních růží. Ale málokdo si při tom uvědomuje, že Olšanské hřbitovy jsou vůbec jedny z největších v celé Evropě a že svým vzhledem se k nim mohou přirovnati ještě nejspíše jenom ústřední hřbitovy vídeňské, kde také se nesčetný počet hrobů tísní v řadách místy rovných a místy jako by úmyslně pokřivených a vše to kolem dokola je obehnáno šedivou kamennou zdí. Obyčejně si každý uvědomí, že jednotlivé hřbitovy jsou uvnitř rozděleny na 10-24 oddělení a že v každém oddělení jsou hroby zvláště očíslovány, a to hroby dospělých osob černými číslicemi, hroby dětí číslicemi červenými. Méně již se věnuje všeobecná pozornost tomu, že olšanské aleje, průměrné uspořádání hrobů a hlavně ovšem nesčetná umělecká díla, zdobící rovy mrtvých – že to vše by plným právem mohlo býti velkou chloubou našeho stověžatého hlavního města.
(…)
Od jiných pražských hřbitovů liší se Olšanské hřbitovy hlavně velkou výškou hrobů. Je tam poměrně také daleko více zeleně nežli na jiných hřbitovech. To se týká i zelené dekorace náhrobní, v níž převládá thuje, buxus a břečťan. Na hustě zalesněných nejstarších hřbitovech hnízdí i lesní ptactvo. Vyskytuje se tam datel, žluva a jiní opeřenci, ba dokonce i lesní kuna tam již byla chycena…“

Neodolám, abych Havránkův text z 30. let minulého století nedoplnil textem naopak nedávným z knihy Radka Mikuláše a Jana Alberta Šturmy Divoká příroda Prahy a blízkého okolí. Průvodce tou částí pražské přírody, o kterou se nikdo nestará, málokdo ji zná a skoro nikdo ji nemá rád (Praha: Academia – Dokořán, 2015, s. 159 a 157):
„Tam, kde se v jírovcových, javorových, akátových, tisových (Taxus) a zeravových (Thuja) lesích hřbitova nezadařilo kobercům vždyzelených trvalek, vyráží každoročně ohromující silou třeba bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria). (…) Zákoutí u starých hrobek vytvářejí společenstva vlhkých skalek se slizníkem (Asplenium trichomanes a A, ruta-muraria), kapraděm samcem, játrovkami a plži vřetenatkami, v břečťanu se po dešti hemží páskovky. V posledních několika letech expandovaly houby, už nejen dřevokazné choroše a všudypřítomné městské pečárky, ale také hřib koloděj (Boletus luridus), hřib babka (Xerocomellus chrysenteron), jedlé holubinky (Rassula spp.). A nad tím vším krouží tornádo komárů vylíhnuvších se v cisternách vody k zalévání. Bezchybné dílo.“
„Na pražských Olšanech bývalo vždycky dost zvířat, babičky s vnoučaty tam chodívaly krmit veverky a ptáčky, sýkorky, vrabce a pěnkavy. Dnes chodí babičky bez vnoučat krmit kočky, sojky se uživí samy. Z logiky věci zmizely nejprve zpěvní ptáci, pak i veverky. Něčím se koneckonců kočky a sojky živit musí, když babičce ochránkyni není dobře a musí zůstat doma v teple.“

K Havránkově Neznámé Praze se vracím ještě pro svědectví o již zaniklém:
„Zvláštností Olšanských hřbitovů jsou charakteristické postavy a postavičky »pískařů« se džbánky, kbelíka a pytlíčky, nabízejících písek k posypávání cestiček, což není nikde tak oblíbeno, jako právě na Olšanech. Neméně charakteristické jsou i olšanské »světýlkářky«. Za války jim ovšem šly drobné jejich obchody velmi špatně, neboť existoval dokonce i přímý zákaz na hřbitovech svítiti, aby se ušetřilo svíček a oleje… Ovšem že i tehdy přes tento zákaz probleskovala na Olšanech v podvečer světélka na hrobech dál, neboť i zde jako všude jinde nebyly rakouské c. k. zákazy brány tak příliš doopravdy.“

K obrázkům:
Anděla vytvořil v letech 1897-1899 Josef Václav Myslbek pro náhrobek rodiny Benešovy na IV. olšanském hřbitově (IV-14-187). Spolupracovali na něm také jeho žáci Josef Mařatka a Emanuel Halmann, odlil jej v letech 1899-1900 Karel Bendelmayer. Samotný náhrobek navrhl Antonín Barvitius a v roce 1899 provedl Ludvík Šalda. Jsou tu pochováni například hoteliér a člen obecního zastupitelstva Václav Beneš (1836-1896) či pplk. MUDr. František B. Novák (1881-1931), francouzský legionář, v roce 1919 člen fyzické ostrahy presidenta T. G. Masaryka a účastník bojů s maďarskou Rudou armádou na Slovensku.
Autorem dolní fotografie je Jiří Všetečka a reprodukuji ji z jeho knihy Pražský chodec, kterou s podtitulem Kniha fotografií Prahy na motivy Vítězslava Nezvala vydalo v Praze v roce 1978 nakladatelství ČTK Pressfoto.
(Z knihy pro mne zvlášť důležité. Proťala se v ní tehdy tři má opojení, Prahou, černobílou fotografií a Vítězslavem Nezvalem. Opájel jsem se s intenzitou odpovídající studentskému věku: teprve čtvrtým rokem v Praze a s dostatkem času a přebytkem citlivosti na objevování nevyčerpatelného města a nevyčerpatelného básníka. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že s autorem knihy budu jednou sedat nad fotografiemi členů Svazu českých fotografů, vysmál bych se mu. Ve čtvrtek 9. listopadu to bude rok, co nás Jiří Všetečka opustil. Nestihl jsem mu říci, co pro mne jeho Pražský chodec znamenal a znamená.)

Na cestu ještě odstaveček z Pražského chodce Vítězslava Nezvala z roku 1938:
„Proto mohu směle říci a uhádnout proč, že jsem nepoznal většího pocitu osamělosti než na Olšanských hřbitovech o kterýchsi Dušičkách, když tam plápolalo statisíce světel. Bylo mi jako ve městě, kde nemám nikoho známého. Také dobře. Přece však bylo souzeno mé tesknotě, aby se rozptýlila u jedné z nejnižších partií hřbitovní zídky, odkud bylo viděti na listopadová pole, jejichž perspektivu zkrátila mlha. Nebudu se tam vracet.“
(Cituji ze sebraných spisů: NEZVAL, Vítězslav. Pražský chodec: Dílo XXXI. Praha: Československý spisovatel, 1958, s. 363.)   

V ÚTERÝ 7. LISTOPADU 2017 SE SEJDEME V 11.30 A VE 14.00 ZA VCHODEM NA 1. OBECNÍ HŘBITOV Z ULICE JANA ŽELIVSKÉHO (TEDY STEJNĚ JAKO MINULE, JEN NA PROTĚJŠÍ STRANĚ ULICE). TĚŠÍM SE NA VÁS.

Reklamy

Napsat komentář »

Zatím nemáte žádné komentáře.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URI

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Blog na WordPress.com.

%d bloggers like this: