Czumalova nástěnka

Únor 15, 2018

U3V FSv ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY – PŘEDNÁŠKA 20. ÚNORA 2018

Filed under: U3V ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY — V. Cz. @ 6:17 pm

ČTENÍ NA CESTU KE KOSTELU POVÝŠENÍ SV. KŘÍŽE NA ŽIŽKOVĚ

Pozvání na poslední žižkovskou přednášku minulého semestru jsem otevíral úryvkem z díla Františka Ekerta Posvátná místa král. hl. města Prahy: Dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvátných soch, klášterů a jiných pomníků katolické víry a nábožnosti v hlavním městě království Českého z roku 1883 a rád po jeho druhém svazku znovu sahám pro pozvání na první přednášku semestru nového:

Ve spoustě domů Pražských, leckde v ústraní a zákoutí, i na ulicích, nalézá pátravé oko budovy, které na první pohled hlásají, že byly někdy svatyněmi Božími. Toť jsou chrámy zrušené a odsvěcené. Kolik tu Sionů opuštěných, zneuctěných! A kdy ponořujeme se do minulosti, nalézáme tam četné zprávy o mnohých jiných svatyních Pražských, po nichž nezbylo nám ani stopy. Toť jsou chrámy a kaple zaniklé docela. Kolik tu Sionů zbořených a zničených naprosto! Zrušený, odsvěcený chrám jest jako královská vdova Sionská, které koruna s hlavy spadla. Pláče sedíc a naplněna jest hořkostí, nebo minula ji všecka krása její, slavnosti její jsou zapomenuty, oltáře zbořeny, brány v zemi pohříženy, závory setřeny.
(…)
Řada zrušených a zaniklých svatyň jest v Praze úžasně veliká, a snad žádné město křesťanské v Evropě se jí v tom nerovná. Chodíce po ulicích a náměstí Pražských, kráčíme po bývalých hřbitovech, paláce a jiné budovy Pražské stojí na základech někdejších svatyň, – v každé téměř ulici obletují nás zkazky o chrámech i kaplích zrušených neb zaniklých.
(…)
Převeliký počet zrušených a zaniklých chrámů Pražských jest nejpatrnějším svědectvím o živé víře a planoucí nábožnosti našich předků. Vystavěli si tolik svatyň, že náš chladný a lhostejný věk toho ani pochopiti nedovede. Ba ty znesvěcené a zaniklé chrámy mluví k nám podnes slovy výmluvnými. Nejeden z nich byl jevištěm dějů světových, radostných i žalostných; v jiných působili neb pohřbeni byli mužové, jichž jména a skutky v dějinách vlasti naší slynou, a přemnohé z nich honosily se uměleckými výrobky slovutných mistrů. Jaká to bohatá dějepisná látka! Teprve vylíčením zrušených a zaniklých těchto svatyň stává se obraz o naší zlaté a svaté Praze úplným a proto jest slušno a včasno, aby o budovách těch souborně a přehledně pojednáno bylo.“[1]

Nové Město pražské koupilo za morové epidemie roku 1680 zahradu a zřídilo na ní morový hřbitov, kde se pohřbívalo také během velkého moru 1713/1714. Novoměstský primas Jan František Krusius z Krausenberku inicioval zřízení kostela a první zářijový den roku 1717 tu svatoštěpánský farář Jan Václav Dittrich posvětil jeho základní kámen. Dokončený kostel Povýšení sv. Kříže vysvětil 29. října 1720 farář od sv. Vojtěcha Josef Schönpflug z Gamsenberka, který byl vedle novoměstské obce největším donátorem stavby. Pro určení autorství projektu nemáme přímé doklady. Mojmír Horyna a Milada Vilímková nicméně uvedli v roce 1988 kostel do souvislosti s dílem Pavla Ignáce Bayera, neuskutečněným projektem kostela sv. Klimenta pro Klementinum a zmenšenou variantou jeho dispozičního řešení, kostelem sv. Prokopa v Jinonicích, který Bayer stavěl v letech 1711-1712[2].
Kostel spadal pod správu faráře u sv. Jindřicha. Stálou fyzickou péči a dohled zajistilo kostelu v odlehlé poloze zřízení poustevny, kterou až do úředního zrušení poustevnictví v roce 1782 obýval buď ivanita nebo sekulární františkán. Roku 1734 ustavili novoměstští při kostele pohřební bratrstvo Bolestné Panny Marie. Bohoslužeb přibývalo, o nedělích po svátcích Nalezení sv. Kříže (3. 5.) a Povýšení sv. Kříže (14. 9.) sem od novoměstského kostela sv. Jindřicha směřovala procesí. V roce 1726 byl proto postaven dům pro kněze, o tři roky později dosazen kaplan a roku 1753 na hřbitově přibyla kaple Panny Marie Bolestné. Dále se tu pohřbívalo, v letech 1741-1742 se hřbitov stal místem posledního odpočinku zřejmě až šesti tisíc francouzských vojáků, dílem padlých, dílem zemřelých v lazaretech, v roce 1771 pak zhruba dvou tisíc obětí další epidemie.
Kostelu a hřbitovu se nevyhýbaly ani ony děje žalostné. Znovu František Ekert: „Když dne 6. května 1757 Prušáci nad Rakušany u vsi Kyj zvítězili, přitrhli k večeru ku hřbitovu sv. Kříže, poplenili byt kaplanův i poustevnu, rozbili vše, co nalezli, vrazili do kostela, porouchali oltář sv. Františka Xav., propíchali obraz jeho, ukradli svícny, rozlámali kříž, oloupili sakristii, oblekli se na posměch do mešního roucha a pokáleli posléze kostel.[3]
Roku 1787 byl novoměstský morový hřbitov zrušen a s ním i pohřební bratrstvo. Kostel Povýšení sv. Kříže přešel pod patronaci pražské obce jako farní. Sloužilo se tu až do jeho zrušení v roce 1842. Farním se stal olšanský kostel sv. Rocha a tam se přenesly i oltáře a další vybavení. Chátrání, které bylo důvodem této změny, pokračovalo a František Ekert podává roku 1883 chmurný obraz: „Nyní jest kostel sv. Kříže již velmi spustlý. Náleží posud záduší Pražskému. Pomýšleno sice, jej pro sousední obec Žižkovskou znovu upraviti a farním učiniti, avšak nedošlo k tomu. Při zrušeném kostele rozkládá se opuštěný bývalý hřbitov, a na něm posud stojí spustlá kaple Bolestné Panny Marie. Celek činí velmi zasmušilý dojem, jejž ještě posupnějším činí sousední pohřebiště židovské.[4] Nejdříve podlehla dřevěná zvonice, roku 1890 byla zbořena kaple. Kostel proměněný ve skladiště naštěstí unikl zbourání a při parcelaci a zastavování okolí se ocitl uvnitř bloku mezi ulicemi Kubelíkova, Bořivojova, Ondříčkova a Čajkovského. Dvě Dvořákovy fotografie zachycují jeho stav na počátku 20. století, pohled na zaniklý morový hřbitov pochází z roku 1945[5]. Záměr bývalý kostel zachránit a nově využít vyústil v roce 1962 v projekt, který ve Státním ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů zpracoval Jaroslav Koreček. S jistým časovým odstupem jej pak dopracoval Ivo Bílý a v letech 1977-1984 proběhla rekonstrukce a přístavba výstavní síně s atriem. To nakonec dalo novému kulturnímu zařízení jméno. Obvodní koncertní a výstavní síň Atrium zahájila činnost v roce 1984 jako zařízení Obvodního kulturního domu v Praze 3. Dnes je provozuje příspěvková organizace Za Trojku.

V ÚTERÝ 20. ÚNORA 2018 SE SEJDEME V OBVYKLÝCH ČASECH (PRVNÍ SKUPINA V 11.30, DRUHÁ SKUPINA VE 14.00) TAM, KDE JSME SE PŘED VÁNOČNÍMI SVÁTKY ROZEŠLI, TEDY PŘED KOSTELEM SV. PROKOPA (NEJBLIŽŠÍ ZASTÁVKA TRAMVAJE LIPANSKÁ). TĚŠÍM SE NA VÁS, STÝSKÁ SE MI.

[1] EKERT, František. Posvátná místa královského hlavního města Prahy: Dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvátných soch, klášterů a jiných pomníků katolické víry a nábožnosti v hlavním městě království Českého: Svazek II. Praha: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1884, s. 319-320.
[2] POCHE, Emanuel a kol. Praha na úsvitu nových dějin: Čtvero knih o Praze. Praha: Panorama, 1988, s. 360.
[3] EKERT, František. Posvátná místa královského hlavního města Prahy: Dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvátných soch, klášterů a jiných pomníků katolické víry a nábožnosti v hlavním městě království Českého: Svazek II. Praha: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1884, s. 514.
[4] Tamtéž.
[5] Zdroj reprodukcí: DVOŘÁK, Tomáš a kol. Žižkov: Svéráz pavlačí a strmých ulic. Praha: Muzeum hl. m. Prahy, 2012, s.   

 

Reklamy

Napsat komentář »

Zatím nemáte žádné komentáře.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URI

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Vytvořte si zdarma webové stránky nebo blog na WordPress.com.

%d bloggers like this: