Czumalova nástěnka

Březen 17, 2018

U3V FSv ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY – PŘEDNÁŠKA 20. BŘEZNA 2018

Filed under: U3V ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY — V. Cz. @ 11:47 pm

DŮM NEZNÁMÉHO ARCHITEKTA, KTERÉHO SOTVA ZNÁME JAKO FOTOGRAFA

Dům, který nás zaujal na rohu žižkovských ulic Lucemburská a Bořivojova (čp. 1242/XII, Lucemburská 21), jsme díky tomu, že Šárka Těšík má lepší vizuální paměť a chytře využívá svůj telefon chytřejší než já, autorsky a časově určili ještě v průběhu minulé mokré a studené přednášky. Určit nám ho dovolila fotografie v knize už zde několikrát citované[1], reprodukovaná z časopisu Český svět[2]. Dům v letech 1912-1913 postavil stavitel Emil Moravec podle projektu Jindřicha Vaňka. Nový soupis[3] jej neuvádí, spolehlivá Praha 1891–1918 obsahuje fotografii Ester Havlové z Lucemburské ulice a následující charakteristiku: „Geometrické moderně se nejvíce přibližuje (myšleno v bloku mezi Jagellonskou a Lucemburskou) nárožní dům v Lucemburské ulici 21/1242 architekta Jindřicha Vaňka z roku 1912; jeho fasáda nese některé znaky typické pro tvorbu architekta Emila Králíčka.[4]
O architektonickém díle Jindřicha Vaňka (1888-1965) toho vlastně zatím víc nevíme. Rodák z Rokycan, syn ředitele měšťanské školy v Radnicích, studoval na průmyslové škole v Praze a architektonické vzdělání získal pravděpodobně v Německu. Tam také krátce praktikoval a poté pracoval v ateliéru Josefa Gočára. Nelze vyloučit, že žižkovský dům je jeho poslední realizací. V době, kdy se stavěl, už Jindřich Vaněk intenzivně fotografoval. Na jaře roku 1914 si s Josefem Kandelárem v Praze zřídili fotografický ateliér Vaněk & Kandelár. Existoval do června 1922, kdy se společníci rozešli a Vaněk pak pokračoval samostatně. Jeho ateliér skončil až s likvidací živnostníků v 50. letech.
Od počátků tvorby fotografoval především portrét, akt a architekturu, po Velké válce ve svém ateliéru hlavně děti (vyráběl z jejich portrétů leporela o 12 fotografiích). Jako fotografa ho proto připomínám snímkem Výbuch smíchu, který Augustin Škarda s redakčním kruhem zařadili do ročenky Svazu československých klubů fotografů amatérů Československá fotografie IV, 1934. Bližší jsou mi ovšem jeho akty, fotografie architektury a městské veduty. Poloakt, dnes ve sbírkách Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, který tu reprodukuji[5], vytvořil Jindřich Vaněk před rokem 1932. Úspěšný byl soubor 16 pohlednic v modrém tónu Praha v zimě, který dobře zastupuje jeden pól rozpětí Vaňkova fotografického naturelu: Romantik s citem pro atmosféru, vyšlý z piktorialismu, přirozeně miloval ušlechtilé tisky, schopné ji tlumočit, hlavně uhlotisk a olejotisk. Sám vyvinul ve 30. letech postup, který poskytoval výsledky evokující daguerrotypii. Systematicky pracoval na souboru vedut Krásy republiky Československé. Na druhé straně rychle pochopil možnosti, které otevírají kinofilm a fotoaparáty Leica jak pro ateliérovou práci, tak pro reportáž i komerční pouliční fotografii. (V roce 1934 byl snad dokonce odsouzen za nekalé obchodní praktiky, spočívající nejspíš v tom, co se pak stalo běžným: Právě jste byli fotografování, fotografie si můžete vyzvednout na této adrese…) Jádrem jeho díla, které se jinak dochovalo ve stavu velmi torzálním, je půlstoletí, mezi léty 1914 a 1964, vytvářená Galerie vynikajících osobností, dnes uložená v Archivu Národního muzea. Obsahuje portréty více než 1 200 osobností z celého světa, 3 565 negativů, 3 363 kinofilmů a 1 517 pozitivů, s nimi je navíc spojena korespondence s řadou portrétovaných. Jindřich Vaněk jako fotograf neupadl v zapomnění především díky výstavám, které připravili v posledních dvou desetiletích Jan Mlčoch a Libor Jůn, a publikační aktivitě druhého z nich[6]. Jako architekt na své znovuobjevení stále čeká, jedna fotografie v Českém světě je málo.

V ÚTERÝ 20. BŘEZNA 2018 SE SEJDEME VE 12.00 A VE 14.00 NA NÁMĚSTÍ WINSTONA CHURCHILLA U JEHO POMNÍKU. TĚŠÍM SE NA VÁS.    

[1] DVOŘÁK, Tomáš a kol. Žižkov: Svéráz pavlačí a strmých ulic. Praha: Muzeum hl. m. Prahy, 2012, obr. 152 na s. 52.
[2] Český svět, 1912-1913, roč. 9, č. 37, 9. 5. 1913, s. 4.
[3] PRIX, Dalibor a kol. Umělecké památky Prahy: Velká Praha: M/Ž 1-2. Praha: Academia, 2017.
4] SVOBODA, Jan E. – LUKEŠ, Zdeněk – HAVLOVÁ, Ester. Praha 1891 – 1918: Kapitoly o architektuře velkoměsta. Praha: Libri, 1997, s. 138.
[5] BIRGUS, Vladimír – MLČOCH, Jan. Akt v české fotografii. Praha: KANT, 2000, obr. 33.
[6] Především JŮN, Libor. Architekt Jindřich Vaněk – osud zapomenutého fotografa a jeho díla. In: Pax bello potior: Sborník věnovaný doc. PhDr. Rudolfu Andělovi, CSc. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2004, s. 278-298.

Reklamy

Napsat komentář »

Zatím nemáte žádné komentáře.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URI

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Blog na WordPress.com.

%d bloggers like this: