Czumalova nástěnka

Březen 25, 2018

U3V FSv ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY – PŘEDNÁŠKA 27. BŘEZNA 2018

Filed under: U3V ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY — V. Cz. @ 6:33 pm

JEŠTĚ K BUDOVĚ VŠEOBECNÉHO PENZIJNÍHO ÚSTAVU

Na místě, kde dnes stojí budova Všeobecného penzijního ústavu (Josef Havlíček – Karel Honzík 1929-1934), pracovala po šest desetiletí pražská obecní plynárna. Roku 1866 ji postavil a poté řídil August Jahn, dříve ředitel plynárny v Drážďanech. O dva roky později se v jejím sousedství usadila továrna na výrobu čpavku z odpadních vod pražských plynáren Františka Šebora, později Josefa Řivnáče. Plynárna i čpavkárna byly zrušeny až poté, co roku 1927 spustila provoz nová pražská obecní plynárna v Michli. Reprodukovaná fotografie ateliéru Eckert vznikla v roce 1908[1]. Hlavní nádraží, jehož věže vidíme mezi komíny vlevo, bylo tehdy právě dokončovanou novostavbou. Domy vpravo v dolní části Karlovy ulice tam vesměs stojí dosud, jen ulice se od roku 1990 jmenuje Seifertova. Karel Honzík přibližuje podobu místa v době, kdy s Josefem Havlíčkem začínali pracovat na projektu Všeobecného penzijního ústavu: „Žádná inspirace se nedostavuje v pustině plné hrbolů, násypů, jam, polozbořených domů, kde pomalu vítězí příroda. Pozemek zarůstá téměř neprostupnou houštinou, obrovitým plevelem, kde bytují myši, krtci, divocí králíci. A uprostřed obrovské nádrže po plynojemech, plné mastné vody.[2]
Konečná podoba budovy Všeobecného penzijního ústavu, zde na fotografii z Atelieru de Sandalo z doby krátce po dokončení[3], se v mnohém liší od návrhu, který Karlu Honzíkovi a Josefu Havlíčkovi otevřel cestu ke konečnému projektu. „Největší tlačenice byla kolem modelu námi navržené stavby. Zhotovili jej dva studenti architektury E. Hruška a V. Kuba. Jejich model byl opravdovým uměleckým dílem. Skleněné kubusy polepené bělostným papírem. Papír představoval plné stěny, zatímco vynechané pruhy skla dávaly téměř hmatatelnou iluzi spojitých obrazců okenních ploch.[4] První verze počítala s ocelovým skeletem, s fasádami zavěšenými na konzolách a s průběžnými okny ve vodorovně posuvných ocelových rámech 340 × 120/130/. Přemyslova ulice se od roku 1930 jmenuje U Rajské zahrady, nová ulice zůstala bezejmenná až do roku 1980, kdy ji v duchu poválečného využití paláce pojmenovali po odborářském předákovi Václavu Havelkovi. 17. prosince 2008 pak byla Havelkova přejmenována na Siwiecovu. (Téměř šedesátiletý úředník Ryszard Siwiec se 8. září 1968 upálil při celostátních dožínkách na varšavském Stadionu Dziesięciolecia Manifestu Lipcowego na protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy.) Fotografie modelu byla součástí průvodní zprávy, kterou autoři vydali tiskem nejprve samostatně a v roce 1931 vtělili do 3. svazku odeonské řady Mezinárodní soudobá architektura, redigované Karlem Teigem, odkud ji reprodukuji[5].
Stavba budovy Všeobecného penzijního ústavu zdaleka nevyčerpala kapacitu pozemku plynárny, také díky opuštění blokového schématu a zmírnění výškové regulace. Záměry autorů byly v průvodní zprávě vyjádřeny jasně: „Nakreslili jsme Rajskou zahradu v celku, nikoliv tak, jak byla parcelována regulačním plánem. Bylo naším míněním, že je tu příležitost k rozšíření Riegrových sadů ve větší park, kterých je beztak již málo v Praze. Nechápeme, proč by bylo nutno káceti krásné vzrostlé stromy Rajské zahrady, vypuzovati zeleň z města, které stůně svou sterilností a špatnou hygienou. Proč umísťovati tu veřejné budovy, které mohou nalézti dost prázdných a nezarostlých parcel? Z těchto důvodů též navrhujeme, aby místo náměstí před budovou V. P. Ú. osazen byl trávník, oživený ojedinělými stromy.[6]  První neúspěch zachytil Karel Honzík v již citované vzpomínkové knize: „Je přirozené, že při řešení tak velkého objektu jsme uvažovali o jeho prostředí. Navrhli jsme zelené náměstí před vchodem do budovy a opuštění stereotypního zastavění uzavřenými bloky na okolních pozemcích. Tím více nás pobouřilo, když jsme se dozvěděli, že do prostranství před VPÚ má být vražena budova školy. Nehledě k její vlastní problematické architektonice s cihelnými – rádoby monumentálními – pilíři, mělo být její těleso posazeno do terénu bez jakékoliv vazby na skladebné části penzijního ústavu. Zahájili jsme hned kampaň proti tomuto bezohlednému a nahodilému zastavování. Předložili jsme magistrátu námět na to, jak hmotu školní budovy lineárně navázat na obytnou část už realizovaného komplexu VPÚ. V městské radě byly naše náměty odmrštěny, neboť tam uvěřili různým hlasům, že se chceme zmocnit projektu školy a že vůbec sledujeme zištné cíle. Jako by nám prý nestačilo, že jsme dokončili velestavbu. Nikdo nebyl ochoten přihlédnout k věcné stránce celého případu. Teprve výsledek nám dal za pravdu. Škola trčí v prostoru náhodně, jako by nebylo faktu sousední velké stavby. Byl to začátek – a nepříliš šťastný začátek – pro vytváření nové vstupní čtvrti do Žižkova, která se stala v dalších desetiletích předmětem řady soutěží a námětů.[7]
Nemohu je tu sledovat všechny, jen připomenu alespoň dvě položky z této řady. V roce 1940 byla uzavřena bohatě obeslaná soutěž na finanční a justiční úřady na pozemku nad budovou Všeobecného penzijního ústavu. V soutěži se sešla prakticky celá elita funkcionalistické architektury a možnosti neblokového zastavění velkými objemy administrativních budov v přímé konfrontaci s VPÚ hledala ve variantách zatím ideových, bez tlaku brzké konkrétní realizace. Podstatným tématem tu byla také integrace výškové budovy VPÚ do pražského panoramatu.Autorem reprodukovaného návrhu je Adolf Benš[1].

[1] Architektura II, 1940, obr. 464 na s. 187.

Další soutěž vypsalo ministerstvo dopravy v roce 1957 a Karel Honzík s Josefem Havlíčkem se jí zúčastnili návrhem, který byl nakonec pro nedodržení soutěžních podmínek hodnocen mimo soutěž. Požadavek velké administrativní budovy Správy Pražské dráhy, budovy Dopravního projektového ústavu, zdravotního střediska ČSD a dalších řešili radikálně vložením vysoké štíhlé pyramidy Havlíčkova mrakodrapu stanové konstrukce. Na Havlíčkově kresbě ji vidíme z terasy zamýšleného mezinárodního hotelu na druhé straně Seifertovy (tehdy Kalininovy) ulice, zbavené činžovních domů z 19. a počátku 20. století. Nízké budovy kolmo vybíhající k ulici vymezují otevřené náměstí s obchody v ose budovy Správy Pražské dráhy. Vpravo stojí budova, na jejímž průčelí zkratku VPÚ vystřídala po válce jiná, ROH[8].
Stejný princip uplatnil Josef Havlíček ve studii zastavění okolí z roku 1959[9]. Pro orientaci: Kalininova je, jak už řečeno, dnešní Seifertova, Dobrovolců od roku 1961 Vlkova. Legenda: 1 = VPÚ (ROH, ÚRO), 2 = administrativní budova, 3 = stávající budova VŠE, 4 = stávající administrativní budova, 5 = budova ústřední technické knihovny, event. zároveň střediska Státního výboru pro rozvoj techniky, 6 = třípatrový trojdům se služebními byty Technické knihovny, 7 = bodové obytné domy a sad, 8 = doplňující administrativní budova ROH, 9, 10, 11 = budovy ROH (škola ROH, internát studentů, internát pro zahraniční rekreanty, kuchyně, sportovní zařízení s bazénem, tiskárna Práce s administrací a redakcemi atd.), 12 = vzorové nákupní středisko pro všechny potřeby domácnosti se samoobsluhou, 13 = koncertní a kongresová budova se sálem pro 3 000 – 3 500 posluchačů, dvěma komorními sály pro 500 posluchačů, výstavními sály, menšími sálky, studii, kancelářemi atd., 14 a 15 = třípodlažní budovy s obchody, kavárnou, klubovnami atd., 16 = čtyř- až osmipodlažní obytné bloky severojižního typu, 17 = čtyř- až osmipodlažní obytné bloky východozápadního typu, 18 = volná obytná zástavba typu 16 a 17. Na posledním obrázku je pak jedna z variant podoby Ústřední budovy technických knihoven a informací[10].
Příběh okolí budovy Všeobecného penzijního ústavu se dosud neuzavřel, jeho další kapitola se jmenuje Churchill Square a píše ji Penta Real Estate v konsorciu se SUDOP. Dvě kancelářské budovy, 30 100 m² pronajímatelné plochy, jedna rezidenční[11]. Pražské příběhy, alespoň ty architektonické a urbanistické, nekončívají šťastně.

V ÚTERÝ 27. BŘEZNA 2018 SE SEJDEME VE 12.00 A VE 14.00 NA ROHU ULIC SOKOLOVSKÁ A KE ŠTVANICI POD HODINAMI PŘED STANICÍ METRA FLORENC. TĚŠÍM SE NA VÁS.

[1] DVOŘÁK, Tomáš a kol. Žižkov: Svéráz pavlačí a strmých ulic. Praha: Muzeum hl. m. Prahy, 2012, obr. 103 na s. 37.
[2] HONZÍK, Karel. Ze života avantgardy: Zážitky architektovy. Praha: Československý spisovatel, 1963, s. 160.
[3] https://www.fostinum.org/atelier-de-sandalo.html.
[4] HONZÍK, Karel. Ze života avantgardy: Zážitky architektovy. Praha: Československý spisovatel, 1963, s. 163.
[5] HAVLÍČEK, Josef – HONZÍK, Karel. Stavby a plány. Praha: Odeon, 1931, s. 97.
[6] Tamtéž, s. 114.
[7] HONZÍK, Karel. Ze života avantgardy: Zážitky architektovy. Praha: Československý spisovatel, 1963, s. 190-191.
[8] HAVLÍČEK, Josef. Návrhy a stavby. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1964, obr. 405 na s. 127.
[9] Tamtéž, obr. 464 na s. 143.
[10] Tamtéž, obr. 475 na s. 147.
[11] http://www.pentainvestments.com/cs/investments/project/churchill.

Uložit

Uložit

Reklamy

Napsat komentář »

Zatím nemáte žádné komentáře.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URI

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Blog na WordPress.com.

%d bloggers like this: