Czumalova nástěnka

Květen 19, 2018

U3V FSv ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY – PŘEDNÁŠKA 22. KVĚTNA 2018

Filed under: U3V ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY — V. Cz. @ 5:02 pm

NA CESTU K INVALIDOVNĚ

Už zase hrozí, že se s pozváním na další přednášku opozdím. Díky obětavému synovu nasazení vám už píšu z nového počítače, ale jistě to znáte: Přechod na nový počítač je jako stěhování. Abych zpoždění eliminoval, sahám nouzově do archivu a oprašuji text, který jsem tu publikoval 8. ledna 2013. Obvyklý stud, který pociťuji vždy, když se opakuji, je dnes menší: Zboží, které nabízím, sice není čerstvé, jen omyté, ale radostná událost mu nečekaně na čerstvosti dodala.   

Pro pochopení „zadání“ karlínské Invalidovny je nutné uvědomit si situaci permanentně válečné doby a charakteru dobové války, vedené velkými jednotkami žoldnéřů, pro něž byla vojenská služba celoživotním povoláním. Po ní zůstávali společensky nezařazení a nezařaditelní, bez majetku a poznamenaní nemocemi a zraněními. Obecná záchytná sociální síť, vytvářená od středověku, pro ně nestačila. Nový typ zaopatření vysloužilců a invalidů vyšel od těch, kdo měli k problematice nejblíže, od bývalých velitelů.
Pražská Invalidovna byla vybudována z prostředků soukromé nadace, kterou ustavil polní podmaršálek Pietro hrabě Strozzi. Jeho otec, Florenťan Giacomo Strozzi, dostal od císaře Ferdinanda II. roku 1635 konfiskované valdštejnské panství Hořice a rodina se usadila v Čechách. Pietro, dědic panství, byl roku 1657 těžce zraněn v bitvě u Alessandria della Paglia. Zotavoval se u svého přítele Viléma Lamboye z Cortesheimu na zámku v Dymokurech a tam sepsal závěť datovanou 3. 8. 1658, v níž výnos svých statků určuje na stavbu invalidovny: „Poněvadž v tomto pomíjejícím životě není nic jistého, než smrt, leč hodina její jest nejistá ()  já Petr hrabě Strozzi, pán na Hoři­cích () ustanovuji, aby zestárlí chudí důstojníci a vojáci, kteří ve službách válečných zneschopněli, z mého majetku a na něm () zaopatřováni byli jídlem, nápoji, šacením a jinými potřebami, aby na tom žili a nuceni nebyli po věrných a dlouholetých služ­bách válečných žebrati nebo docela ve zkázu přijíti.“ Když 6. 6. 1664 polní podmaršálek defiloval před vítězným vojskem po bitvě o přechod přes řeku Mur, zasáhla ho a smrtelně zranila zbloudilá turecká kule. Nastala v závěti obsažená podmínka bezdětnosti Strozziho v okamžiku smrti a protektorem tím vzniklého nadačního ústavu se stal pražský arcibiskup kardinál Arnošt Vojtěch hrabě z Harrachu. Aby vypořádal Strozziho závazky, byl nucen prodávat jeho statky. Naštěstí je koupila vdova Marie Kateřina Strozziová, rozená Khevenhüllerová z Frankenbergu, a roku 1702 je znovu odkázala ve prospěch Strozziho závěti. Zemřela bezdětná roku 1714. O 14 let později, 27. května 1728, císař Karel VI. vydal nařízení, které umožnilo zahájit stavbu Invalidovny.
Vzor poskytly již existující evropské útulky pro vysloužilce a invalidy, především Hôtel des Invalides v Paříži, dílo Libérala Bruanda z let 1671 – 1676. V letech 1693 – 1697 se stavěl vojenský špitál ve Vídni, přestavěný později na Všeobecnou nemocnici, od roku 1727 Invalidovna v Pešti. Pro umístění té Strozziho se uvažovalo o Hořicích, vhodné pozemky se našly také  na Smíchově a na Kampě. Protože se stavba Invalidovny v Pešti protahovala, rozhodl Karel VI. dekretem z 27. 5. 1728 o zřízení jediné centrální invalidovny u Prahy. Pozemky byly koupeny od rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou a několika dalších, drobnějších vlastníků. Plně vyhovovaly kritériím pro umístění špitálu: ležely blízko řeky a od města po proudu. Také dvoukilometrová vzdálenost od městské brány byly dostatečná a převažující proudění vzduchu směřovalo od města. Základní koncepci ve Vídni zpracovali Konrad Adolf Albrecht von Albrechtsburg a dvorní architekt Josef Emanuel Fischer z Erlachu, kteří navrhovali již Invalidovnu v Pešti. O pražský projekt se ucházel i její stavitel Anton Erhardt Martinelli, schválen byl ale konkurenční projekt Kiliána Ignáce Dientzenhofera a jeho autor jmenován v roce 1731 i provádějícím stavitelem.
Stavební program počítal s ubytováním 4 000 invalidů s rodinami, správy a pomocného personálu. Vedle bytů zahrnoval společenské místnosti pro mužstvo a důstojníky, promenádní chodby, jídelny, kuchyně, sanitární zařízení, krčmu, kantinu, řeznický, krupařský a hokynářský krám, trafiku, sklady, dílny, úřadovny, soud s vězením, požární stanici, školu, farní úřad, kostel, nemocnici s oddělením pro choromyslné, lékárnu, márnici a hřbitov. Jednoduchá dispozice s kostelem ve středu zastavovala čtvercový půdorys o rozměrech zhruba 300 × 300 metrů obvodovými křídly a vloženými vždy dvěma paralelními křídly v severojižním a západovýchodním směru, která vymezovala deset dvorů, jak je vidět na půdorysu zpracovaném podle Dientzenhoferových plánů. V bezprostředním okolí byly situovány ještě stavby mlýna, pekárny, pivovaru, vinopalny, jatek, hospodářského dvora a prádelny, založeny produkční i okrasné zahrady, promenádní aleje, cvičiště a střelnice. Plánovaný rozsah stavby přibližuje zakreslení do současné struktury Karlína.
Za léta 1731 – 1736 byl obestavěn jediný dvůr, tedy postaveny třetiny dvou obvodových a dvou vnitřních křídel, jedna devítina celého projektu. Finanční prostředky se tím již téměř vyčerpaly a při dosavadním tempu by stavba trvala ještě čtyřicet let. Bylo proto rozhodnuto rychle dokončit alespoň hrubou stavbu již postavené části. Redukce si vyžádala vnitřní úpravy a nízký rozpočet znamenal také podstatné zjednodušení článků a omezení plastického doprovodu.
V roce 1735 bylo do Invalidovny nastěhováno prvních 200 obyvatel. Jejich počet po celou dobu existence kolísal kolem jednoho tisíce, nejvíce jich bylo v roce 1854: celkem 1 425 osob s převahou mužstva (1 115 vysloužilců) a malým podílem důstojníků (17), žen (158) a dětí (134). Československá republika převzala Invalidovnu ještě s 83 obyvateli a učinila ji sídlem Zemského úřadu pro péči o válečné poškozence. Chystané nástavbě se naštěstí podařilo zabránit. Postupně se sem stěhovaly sbírky Vojenského muzea. V letech 1933 – 1934 byla postavena nová Invalidovna v Hořicích a většina karlínských invalidů se přestěhovala tam. Ještě v roce 1939 měla Invalidovna 20 stálých obyvatel, poslední invalida tu zemřel až v roce 1956.
Když za okupace zabralo Schwarzenberský palác na Hradčanech Německé vojenské muzeum, přesunuly se odtud do Karlína sbírky Českého technického muzea, po osvobození přibyl Vojenský historický archiv a oddělení architektury Národního technického muzea. Povodeň v roce 2002 vážně poškodila především jeho sbírky. Hledalo se nové využití, svitla například naděje, že by mohla o Invalidovnu rozšířit své stále nedostatečné prostory Universita Karlova. V roce 2015 převzal Invalidovnu Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, nabídl ji k prodeji za cenu minimálně ve výši odhadu, tedy 637 689 000 Kč, a nám zkušeným, jimž nadávají do skeptiků a pesimistů, se zdálo, že se blíží konečná, smutných scénářů jsem si dokázal představit nemálo. Jsem rád, že jsem se mýlil (a toužím si to ještě mnohokrát zopakovat). Včera ÚZSVM oficiálně předal Invalidovnu Národnímu památkovému ústavu a dnes a zítra se tam můžete v rámci festivalu Open House podívat. Další krátké zpřístupnění plánuje NPÚ na přelom srpna a září. V roce 2020 by měla být hotova projektová dokumentace obnovy, v dalším roce položen základní kámen rekonstrukce a nejpozději roku 2025 významná památka předána veřejnosti. „Předána veřejnosti“ v tomto případě není obvyklé klišé, veřejně přístupných má být zhruba 80 procent rozsáhlé stavby. Vedle prohlídkového okruhu a expozice o minulosti Invalidovny myslí koncepce také na komunitní aktivity, neziskové organizace a sdílené prostory. Samotný Národní památkový ústav tu získá další prostorové zázemí pro svou stále košatější vzdělávací a popularizační činnost a pro pracoviště územní památkové správy. Své stálé sídlo by tu měl mít i Pražský filharmonický sbor. Skončí tak jeho ostudné letité bezdomoví. (Investiční záměr si můžete prostudovat na stránkách NPÚ: https://www.npu.cz/cs/npu-a-pamatkova-pece/npu-jako-instituce/invalidovna, odkud je i úvodní obrázek.)

V ÚTERÝ 22. KVĚTNA 2018 SE SEJDEME VE 12.00 A VE 14.00 V PARKU NA LYČKOVĚ NÁMĚSTÍ. (Nejblíž je tam ze zastávky tramvají č. 3, 8, 24 Urxova ulicí, podle níž se zastávka jmenuje.) TĚŠÍM SE NA VÁS.     

 

Reklamy

Napsat komentář »

Zatím nemáte žádné komentáře.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URI

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Blog na WordPress.com.

%d bloggers like this: