Czumalova nástěnka

Září 30, 2018

U3V FSv ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY – PŘEDNÁŠKA 2. ŘÍJNA 2018

Filed under: U3V ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY — V. Cz. @ 6:59 pm

LIBEŇSKÁ SYNAGÓGA

Na dvoře synagógy rostly akáty, a ty když v létě kvetly, jako by padal sníh. Dneska se sníh sypal už od rána. U plotu nějaká ženská kladivem roztloukala bedýnku od jižního ovoce a prkýnka rovnala do dětského kočárku. A docela za synagógou bylo pohřebiště kulis. Tady leželo to, co si už nechtěli odvízt ani ochotníci. Sádrová Venuše popsaná nemravnými obrázky, schody, které nevedly nikam, rozbité zrcátko, spirály z kanape, mořská tráva. A déšť a sníh to porichtovaly tak, že vespod se ty komedie vracely nazpátek do země, docela se měnily v humus, plný rezatých hřebíků a skel. To jen sem tam trčelo cosi z té hromady, co při trošce fantazie vypadalo jako něco. Když sem chodívali technikáři divadla močit, nejdřív odhadovali, pak se hádali a nakonec podávali důkazy, že tohle je větev z ardenského lesa a tohle je pelest z Veselých paniček Windsorských. A že kluci vystříleli prakem skoro všechna okna, tak větve akátů vrůstaly do synagógy a naopak z rozbitých oken zase čouhaly kulisy na dvůr.
Ale nejpěkněji tady bývalo před vánočními svátky. To každý rok, tak jako dnes, se zde prodávaly vánoční stromky, celý remízek smrčků a jedliček, a lidé brali ty stromky, úderem o zem je donutili, aby se větvičky rozevřely a ukázaly, jestli to jsou smrčky pěkné, nebo jen takové, kterým je třeba přidělat chybějící chvojí. Dneska padal sníh od rána a nádvoří vonělo jehličím.

Nejspíš jste poznali začátek povídky Bohumila Hrabala Pražské jesličky ze sbírky Pábitelé, která poprvé vyšla v roce 1964. Autor mezi léta 1958 a 1962 pracoval jako kulisák v Divadle S. K. Neumanna a to tehdy užívalo jako sklad kulis libeňskou synagógu, zvanou Nová pro odlišení od Staré synagógy. Ta stála od sklonku 16. století v jádru libeňského ghetta, v Koželužské ulici. Poloha při řece vystavovala Starou synagógu častým povodním, nejvážněji ji poškodila ona velká v roce 1845, a stav budovy byl už takový, že nezbývalo, než ji roku 1862 zbořit. Pro Novou synagógu bylo tak zvoleno místo o něco výše, mimo území bývalého ghetta a ve vazbě na hlavní libeňskou třídu, zároveň poněkud stranou jejího ruchu. Základní kámen byl slavnostně položen 23. listopadu 1846 za účasti devětadvacetiletého arcivévody Štěpána Františka Viktora Habsbursko-Lotrinského, tehdy místodržícího v Čechách. Současně se synagógou se stavěly škola a špitál. Stavbu brzdil nedostatek prostředků a synagógu slavnostně otevřeli až 17. srpna 1858. V Libni tehdy žilo kolem 200 židovských rodin, Židé tvořili zhruba 13% libeňské populace.
V září 1941 byla synagóga uzavřena. Po osvobození se sem již bohoslužby nevrátily a kulisy nebyly to jediné, co se zde v poválečné periodě skladovalo. Zanedbaná stavba brutálně zbavená svého prostředí nakonec o vlásek unikla zboření při výstavbě stanice metra. Od roku 1994 ji spravuje Židovská obec v Praze a do života města vrací sdružení Serpens.
Přidávám ještě kousek Hrabalových Pražských jesliček, pasáž, kdy se jde kulisák Baďouček při představení dramatizace Dostojevského Zločinu a trestu podívat ven, jaké je a druhý den bude počasí:

Hmatal po zdi, otevřel vrata a v modrounce růžové noci to viděl. Lehce mžilo a sníh žloutl, synagóga na druhé straně ulice byla temná jak kmeny javorů v předjaří. Vánoční stromky ležely na hromadách a z portálu se zdvihla Sylva, opuštěná psice, bastard vlčáka a bernardýna, a když klusala chodníčkem k bráně, čvachtal jí pod tlapama sníh. Kdosi prostrčil ruku skrz bránu do dvora synagógy, pohladil psici a ona se vracela k portálu, aby ráno, až první kupci vejdou do Pramenů a Masen, Sylva se vloudila s nimi a počkala, až jí prodavačky dají zbytek s pultu. Tak to vezme krám od krámu, až nahoru ke kříži. Tam si zdřímne a odpoledne to vezme zase dolů, aby navečer byla zase u synagógy. Tak to dělá už deset let, a když měla vřed, lidi z ulice ji odvezli na operaci k panu doktorovi Welemu. Kulisák Baďouček ji teď viděl, jak čvachtá mokrým sněhem, asi si šla lehnout do portálu a tam snít o soudečku na krku a zasypaných poutnících. Zavřel vrata a vrátil se.

(Pohled na Novou synagógu z 90. let 19. století reprodukuji z knihy Jana Jungmanna Libeň – zmizelý svět, Praha 2010, s. 38, výsek plánu s Novou synagógou uprostřed z Orientační knihy Velké Prahy a Modřan, Praha 1948.)  

V ÚTERÝ 2. ŘÍJNA 2018 SE SEJDEME VE 12.00 (PRVNÍ SKUPINA) A VE 14.00 (DRUHÁ SKUPINA) PŘED LIBEŇSKOU SYNAGÓGOU (čp. 601/VIII, Ludmilina 20, roh ulic Zenklova a Na žertvách, nejbližší stanice metra a tramvají Palmovka). TĚŠÍM SE NA VÁS, STÝSKALO SE MI.

   

 

Reklamy

Napsat komentář »

Zatím nemáte žádné komentáře.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URI

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Vytvořte si zdarma webové stránky nebo blog na WordPress.com.

%d bloggers like this: