Czumalova nástěnka

28 října, 2018

U3V FSv ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY – PŘEDNÁŠKA 30. ŘÍJNA 2018

Filed under: U3V ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY — V. Cz. @ 2:04 pm

NA CESTU S KARLEM HLAVÁČKEM

Protože jsem včera slavil 100. výročí vzniku Československé republiky prací, času ubylo a musím se tak dnes uchýlit k rychlé recyklaci a od digitálního prachu očistit a jen trochu rozšířit text, který jsem tu publikoval 25. března 2013:

Libeň je městem obyčejných lidí. (Jeden z důvodů, proč ji mám rád.) Libeňský hřbitov tak není bohat hroby slavných rodáků a libeňské domy jejich pamětními deskami. Karel Hlaváček ji má, do desky z černého mramoru, zasazené do fasády domu čp. 483/VIII na rohu ulic Podlipného a Braunnerovy, je prostým bezpatkovým písmem vytesáno:

BÁSNÍK A UMĚLEC
KAREL HLAVÁČEK
LIBEŇSKÝ RODÁK A NÁČELNÍK SOKOLA
ZEMŘEL V TOMTO DOMĚ
DNE 15. ČERVNA 1898

Nejen zemřel, ale také se tu 29. srpna 1874 narodil jako nejstarší ze šesti dětí jirchářského dělníka Josefa Hlaváčka a jeho ženy Antonie, rozené Zemanové.  V letech 1880 – 1885 navštěvoval chlapeckou obecnou školu v Libni, 1885 – 1892 c. k. českou vyšší reálnou školu v Karlíně, další dva roky pak jako mimořádný posluchač studoval na pražské filosofické fakultě moderní románské jazyky a navštěvoval večerní kurs kreslení na Uměleckoprůmyslové škole. V roce 1884 vznikl libeňský Sokol a Karel Hlaváček byl od počátku jeho členem. Vstoupil tedy jako desetiletý chlapec a nebylo mu ještě dvacet, když byl zvolen místonáčelníkem. Jeho sokolské aktivity se neomezovaly na Libeň, jako cvičitel a organizátor pomáhal dalším jednotám, byl členem předsednictva cvičitelského sboru Sokolské župy středočeské, hojně publikoval v časopise Sokol jak básně, tak teoretické texty, recenze, medailony, aktivně vstupoval do polemik. Sokolské sonety byly ostatně jeho první knižně vydanou sbírkou,  vyšla v prosinci roku 1894. Rok poté Karel Hlaváček narukoval a po kratším pobytu v Salcburku a Innsbrucku sloužil jako vojín v 16. setnině 28. c. a k. pěšího pluku v Tridentu. Už 13. března 1896 byl ale ze zdravotních důvodů ze služby předčasně propuštěn. Po návratu se rychle rozvinula před vojnou započatá spolupráce s Moderní revuí, V Knihovně Moderní revue vyšla také v létě téhož roku v Hlaváčkově grafické úpravě jeho sbírka Pozdě k ránu, po dvou letech ji následovala sbírka Mstivá kantiléna. To už ale tuberkulóza neúprosně přibližovala krátkou periodu Hlaváčkovy intenzívní výtvarné, básnické, esejistické a kritické tvorby jejímu konci. Tělo Karla Hlaváčka spočinulo 17. června 1898 v hrobě na libeňském hřbitově Na Korábě. Jeho původní podobu uchovává reprodukovaná fotografie ze sbírek Památníku národního písemnictví, dnešní náhrobek pochází až ze druhé poloviny minulého století.
Jiří Karásek ze Lvovic ve svých vzpomínkách zmiňuje, jak úzkostlivě Karel Hlaváček skrýval svůj libeňský svět před pražskými uměleckými přáteli. Nevybavuji si také, že bych v Hlaváčkově literárním díle narazil na přímou reflexi libeňského prostředí. Mezi necelými 150 díly, které tvoří jeho skromnou výtvarnou pozůstalost, se ale najde i několik kreseb libeňských motivů. Úvodní Pohled na Libeň, kresba tužkou formátu 328 × 218 mm ze sbírek Památníku národního písemnictví, vznikl někdy kolem roku 1895. Reprodukuji z knihy Otto M. Urbana Karel Hlaváček: Výtvarné a kritické dílo, které vydalo nakladatelství Arbor vitae jako 1. svazek edice Vera effigies v Praze v roce 2002. Budiž to zároveň doporučením této krásné knihy.

Abych neměl tísnivý pocit, že jen vykrádám sám sebe, přidávám Hlaváčkovu báseň z rukopisné sbírky Smích a slzy, psanou v roce 1894. Nechci zpochybňovat své předchozí tvrzení, ale než jsem ji v teple dobřichovické pracovny dočetl, byl jsem v Libni.

Po dešti

Je bezvětří. Kouř po střechách se plazí,
srp nad ulicí stříbrný je plech,
vzduch prosycen je hořkou vůní sazí,
již tichounký déšť smyl se šikmých střech.

Je po dešti. Jen kapek pár dle domu
jak rtuť se mihne, třískne v lucernu,
jež, slepá, zívá do aleje stromů,
jsouc tuchou jata po světle v svém snu.

Spí všecko … vzduchem průhledným svit sklivý
se třepí po hřebenech zvlhlých střech,
jichž ubíhavé v dálku perspektivy
tak měkce krájí ztlumený tmy vzdech…

V ÚTERÝ 30. ŘÍJNA 2018 SE SEJDEME VE 12.00 A VE 14.00 NA ROHU ULIC BRAUNEROVA A PODLIPNÉHO (ZASTÁVKA TRAMVAJÍ U KŘÍŽE). TĚŠÍM SE NA VÁS.  

22 října, 2018

U3V FSv ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY – PŘEDNÁŠKA 23. ŘÍJNA 2018

Filed under: U3V ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY — V. Cz. @ 11:06 am

V ÚTERÝ 23. ŘÍJNA 2018 SE NEBUDEME DĚLIT NA DVĚ SKUPINY, ALE SEJDEME SE VŠICHNI VE (PŘED) 14.00 PŘED KOSTELEM SV. VOJTĚCHA A SV. ANEŽKY. VE 14.30 PAK NAVŠTÍVÍME LIBEŇSKÝ ZÁMEK A V 15.00 LIBEŇSKOU SOKOLOVNU. (DOPRAVA: TRAMVAJE Č. 10 A 39, ZASTÁVKA LIBEŇSKÝ ZÁMEK). TĚŠÍM SE NA VÁS.

14 října, 2018

U3V FSv ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY – PŘEDNÁŠKA 16. ŘÍJNA 2018

Filed under: U3V ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY — V. Cz. @ 6:32 pm

DVAKRÁT PALÁC SVĚT

Horní snímek z první poloviny 40. let zachycuje palác Svět (František Havlena 1932-1934) s náměstím, vzniklým ze Světova nábřeží zakrytím Rokytky. Tržiště tu bylo od počátku, jak dokládá Alexanderův snímek pořízený 4. listopadu 1935).

 

Ke slíbeným fotografiím nádavkem úryvek z textu Bohumila Hrabala Moje Libeň:

Ale hlavně mě fascinovala Libeň, podnikal jsem výpravy tam, kde jsem ještě nikdy nebyl, ulička Na hrázi, hlavní třída, postranní uličky vedoucí do Židů, ulice Bratrská, ulice Na žertvách, kudy projížděly vlajky ještě hnané na páru, Kotlaska a hlavně potok Rokytka, to všechno mne uvádělo v úžas, procházel jsem se i v noci, tak jsem se nemohl nasytit poezie této periférie, nad kterou se na Palmovce tyčil plynojem ve tvaru koule. Chodíval jsem na pivo a na večeři pokaždé do jiné hospody a pokaždé, když jsem vešel do výčepu a pak do lokálu, pokaždé jsem byl zasažen bleskem, tak zamilovaný jsem byl do této periférie, lemované Maninami a Vltavou a její navigací, nad kterou se tyčily vrcholy Bulovky a Hájku s Červenou bání. Ten čas jsem měl pocit a pak trvalý dojem, že všechny ty uličky a ulice, všechny ty hospody, všechno je připraveno jen a jen pro mne, že tato periférie na mne čeká, že je určena jen a jen pro moje oči. Všichni obyvatelé Libně mi připadali, že jsou z téhož těsta jako jsem já, že se podobají obyvatelům mého Nymburka. a já jsem s nimi navazoval přátelství, každý den jsem s nimi jedl a pil ta naše nekonečná piva jak u Hausmanů, tak na Staré poště, chodil jsem se džbánkem pro pivo i k Liškům a k pivovaru, ke Kroftům a ke Kloučkům, někdy jsem se džbánkem došel až k Doudům a do Merkuru, jen abych si vychutnal tu cestu uličkami s rozzářenými výčepy. A skoro každý večer, někdy i dosti pozdě, jsem tiše stoupal nahoru na Hájek, jindy na Šlosberk, abych se tam z vrcholku nemohl vynadívat na Libeň prostírající se pode mnou, když tam na obzoru se třpytila světla centra Prahy.

(Horní fotografie je opět z knihy Jana Jungmanna Libeň – zmizelý svět, obr. 42 na s. 21, dolní z knihy Pavly Státníkové Trhy a tržiště z řady Zmizelá Praha, kterou vydalo nakladatelství Paseka v Praze a Litomyšli roku 2010, obr. 144 na s. 171. Vzpomínku na Libeň zařadil Bohumil Hrabal do sbírky Život bez smokingu, Československý spisovatel, Praha 1986, úryvek ze s. 244-245.)

V ÚTERÝ 16. ŘÍJNA 2018 SE SEJDEME V OBVYKLÝCH 12.00 A 14.00 NA ELSNICOVĚ NÁMĚSTÍ PŘED PALÁCEM SVĚT. TĚŠÍM SE NA VÁS.

10 října, 2018

POZVÁNÍ DO DIVADLA

Filed under: MIMO RUBRIKY — V. Cz. @ 10:11 pm

7 října, 2018

DVA ŽELEZNIČNÍ PŘEJEZDY

Filed under: U3V ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY — V. Cz. @ 11:52 am

Obávaný přejezd na Palmovce fotografoval 15. března 1968 Ondřej Řepka. Snímek reprodukuji z knihy Jana Jungmanna Libeň – zmizelý svět (Praha: Muzeum hl. m. Prahy, 2010). Závory nejsou vidět, neboť je někdo urazil, což tu nebývalo zcela neobvyklé. Proto muž v uniformě ČSD v jízdní dráze. Už zde rovněž několikrát citovaná kniha Kateřiny Bečkové Nádraží a železniční tratě z řady Zmizelá Praha (Praha – Litomyšl: Paseka – Schola ludus-Pragensia, 2009) identifikuje projíždějící vlak jako č. 1103 do Turnova s odjezdem z Těšnova v 8.45. Ze stejné knihy pochází fotografie přejezdu v ulici Na žertvách z roku 1963. Autorem snímku je Petr Paul.

 

HUSOVA KAPLE V LIBNI

Filed under: U3V ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY — V. Cz. @ 11:45 am

Předstupněm libeňského sboru Českobratrské církve evangelické byla rychle rostoucí kazatelská stanice klimentského reformovaného sboru. Bohoslužby se konaly v propůjčované školní třídě a naléhavost potřeby vlastního sborového domu stále stoupala, jak přibývalo obyvatel a přibývalo také těch, kdo přestupovali z katolické církve. V roce 1920 získán za 18 000 Kč pozemek, s přispěním amerických podporovatelů vyměněn za vhodnější v ulici U pošty a tak mohl být 6. července 1922 slavnostně položen základní kámen a zahájena stavba podle projektu architekta Bohumíra Kozáka. Už 26. listopadu téhož roku první synodní senior Českobratrské církve evangelické a farář klimentského sboru Josef Souček dostavěnou Husovu kapli slavnostně uvedl do užívání. Stavební náklady dosáhly 550 000 Kč. Sbírky a dary pokryly jen menší část a zbývajících 330 000 Kč zůstalo ke splacení.
V roce 1925 se z kazatelské stanice stal filiální sbor a roku 1929 samostatný sbor. Dosavadní vikář Vladimír Jehlička byl zvolen prvním farářem nového sboru, k němuž kromě dnešní Prahy 8 a Prahy 9 patřily Dolní Počernice, Horní Počernice, Satalice, Vinoř, Kyje, Kbely, Dolní Chabry, Horní Chabry, Čimice, Chvaly, Svépravice a Brnky, koncem 30. let odtud vznikl filiální sbor v Kobylisích. V roce 1928 byla na přízemní kapli nákladem 725 000 Kč nastavěna čtyři patra a nájem pak pomáhal splácet dluh. Jeden z největších pražských sborů (přes 4 000 členů) vykonal v průmyslové severní a východní části Velké Prahy mnoho záslužné práce jak před válkou, tak během okupace. Pokračoval v ní po osvobození, také prostřednictvím kazatelských stanic v Horních Počernicích, Kyjích, Hloubětíně, Vysočanech, Kbelích a Bohnicích. Do 2. poloviny 40. let už sbor vstoupil bez dluhu. Na prahu 50. let se osamostatnil filiální sbor v Kobylisích, samostatný sbor vznikl také z kazatelské stanice v Horních Počernicích.
Pokles členů sboru, odpovídající nepřízni poúnorového režimu, nezastavil ani jeho pád: do konce století se jejich počet dostal už pod hranici 600. V letech 1991-1993 domu přibylo další patro, do půdy byly vestavěny tři byty pro učitele Evangelické teologické fakulty University Karlovy, zřízen výtah a rekonstruovány a nově vybaveny sborové prostory. Pro život sboru ale nebyla 90. léta lehkým obdobím, včetně nákladného odstraňování následků předchozí rekonstrukce na jejich konci. Výroční zpráva za rok 2017 uvádí 115 členů s hlasovacím právem, podstatné ale je, že se zvyšuje jejich aktivita, také účast na bohoslužbách mírně stoupá.
(Více můžete najít na stránkách, z nichž jsem většinu informací čerpal: http://liben.evangnet.cz/, tedy na stránkách vedených nejen výborně, ale také dlouho, mezi evangelickými sbory byl, pokud si vzpomínám, libeňský na webu jedním z prvních.)

U3V FSv ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY – PŘEDNÁŠKA 9. ŘÍJNA 2018

Filed under: U3V ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY — V. Cz. @ 11:43 am

Také pro zájemce o čtvrti Velké Prahy je velkým požehnáním Historický atlas měst České republiky, který postupně vydává Historický ústav Akademie věd České republiky. Ze svazku č. 14 Praha-Libeň (Praha 2006) pro vás reprodukuji mapu libeňského Židovského města s rozmístěním živností a továren, kterou vytvořila Václava Horčáková.

V ÚTERÝ 9. ŘÍJNA 2018 SE SEJDEME OPĚT VE 12.00 A VE 14.00 PŘED LIBEŇSKOU SYNAGÓGOU (čp. 601/VIII, Ludmilina 20, roh ulic Zenklova a Na žertvách, nejbližší stanice metra a tramvají Palmovka). TĚŠÍM SE NA VÁS.    

Vytvořte si zdarma webové stránky nebo blog na WordPress.com.