Czumalova nástěnka

Listopad 25, 2018

U3V FSv ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY – PŘEDNÁŠKA 27. LISTOPADU 2018

Filed under: U3V ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY — V. Cz. @ 5:20 pm

ĎÁBLICKÝ HŘBITOV VLASTISLAVA HOFMANA
Vlastislav Hofman prezentoval v roce 1912 svůj návrh vstupu na nový hřbitov v Ďáblicích také pro architektonickou studii neobvyklou formou linorytu. Vždy mě tato grafika přitahovala a to nejen z důvodů velmi niterných. (Byla to v dávných dobách mé pilné výtvarné aktivity oblíbená technika, jež mi činila grafickou tvorbu dostupnou i bez valného vybavení. Německá demokratická sada rydel stála pár korun, stejně tak tiskařská barva, linoleum bylo v oněch časech takřka přírodním zdrojem. Samotná tvorba měla v sobě trochu heroismu boje často, alespoň v mém případě, bolestného a krvavého.) Hofmanova volba linorytu jistě nebyla náhodná: Rydlo útočí na hmotu linolea, ubírá ji a zbylé vnucuje formu. Kubisté chápali tvorbu jako zmáhání mrtvé hmoty umělcovým duchem. Výsledek tohoto dramatického zápasu, odehrávajícího se v čase, je ze své podstaty statický, ale jeho forma musí o dynamickém procesu vznikání vypovídat. Umí to kubistická architektura, umí to i linoryt.
Pavel Janák v roce 1912 ve stati Hranol a pyramida napsal: „Pohled na plochu roviny, na hladinu moře nebo kolmé stěny skal vyvolávají – výtvarně – představy nulového, mrtvého klidu a trvání, kdežto šikmé útvary v přírodě, srázy, zříceniny, propasti, sopky vyvolávají pocity dramatické, směrově hnuté, zostřené a zahrocené; povahy obou skupin pocitových pak jsou vlastně jen úměrné a souřadné dějům, které jim předcházely a které je tvořily. Tímto poměrem mezi přírodním pratvarem klidu a tvarem zdramatizovaným jsou dány prostředky, jimiž hmota výtvarně se zmáhá; neboť umělecké úmysly, ač jde v nich o složitější psychické sestavy, v zásadě jsou tímtéž, čím je do přírodní hmoty a jejího přírodního útvaru se mísící a do ní vnikající, jí hýbající síla. Vyplývá z toho konečně tento závěr o prostředcích uměleckého vytváření: má-li býti mrtvá hmota výtvarně překonána, tj. oduševněna, aby se v ní cosi dělo, stává se to soustavou třetí plochy, která k přírodnímu dvojploší přistupuje. Zde naskýtá se krásná paralela mezi prostředky lidského konání a prostředky uměleckého tvoření: klíny, šípy, kůly, nože, páky, které hmotu fyzicky přemáhají, jsou vesměs šikmými plochami.
Návrh se od dnešní podoby vchodu na hřbitov podstatně liší. Důvod je prostý: Není to týž vchod, linoryt ukazuje hlavní vchod na zamýšleném náměstí s tramvajovou smyčkou a dvěma budovami s administrativou a byty personálu hřbitova. Součástí kompozice, jež zakládala i hlavní osu hřbitova směřující ke kapli v jeho nejvyšším místě, mělo být pět kiosků a obřadní síň na čtyřiadvacetihranném půdorysu. Realizován byl ale jen vchod vedlejší se dvěma oktogonálními kiosky se záchody pro návštěvníky a vrátnicí. Dokončeny byly 10. června 1914 a v září téhož roku se dosavadní plány změnily, především se ustoupilo od stavby obřadní síně. Hofmanova perioda budování hřbitova skončila.
Myšlenkový svět Vlastislava Hofmana se pokusím přiblížit alespoň dvěma fragmenty z jeho programového textu Duch přeměny v umění výtvarném, jímž přispěl do generačního Almanachu na rok 1914, vydaného průkopníky české avantgardy na podzim roku 1913 v Praze v tiskovém družstvu Přehled, tedy v době práce na ďáblickém hřbitově:
Zájem moderního umění směřuje k věcem, k zmocnění se věcí. Nová výrazová řeč podává tajemnost a pravdu reálnosti jako nový dotek ducha a doléhá na nás tak silně, že se realitou ustavičně skoro vystrašujeme. Moderní malířství zkoumá věci s přesností skoro analytickou, otáčí se kolem nich, překvapuje se jimi; nikdy umění nepostupovalo s takovou přesností jako nyní.
Tak nalézáme v novém umění jakýsi dualismus: snahu po plné realitě předmětové a snahu po plné idealitě formy. Nový zákon o moderním umění jest dosíci takové ideality formy, která by byla schopna plně a synteticky zastoupiti věc. Naše umění, jsouc takto uloženo mezi dvěma stejně silnými, novými a nutnými požadavky, jest problémem, který připouští neomezený počet řešení; v tom jest zdroj nevyčerpatelného bohatství, které vidíme v budoucnosti nového umění.“
„V nebývalé hojnosti dějí se výboje a tlaky, jež nutně prorážejí všechny hráze udržované eklektickými tradicionalisty. A jako toto hnutí rozrušilo svou intenzitou mnohé pojmy a estetické celky, jež platily za hotové a absolutní, tak rozložilo již i mechanickou homogennost děje veršem uvolněným, kterým se nově organizuje a hledá svou zákonnou vazbu, tak rozložilo i prostor v umění kubistickém v malířské substituce, a tak rozložilo melodii v disparátní a samočinnou soustavu tónovou. Avšak toto rozložení není rozumovou analýzou; je rozložením a roztažením křídel k nejodvážnějšímu vzletu, ke kterému se chystalo celé století.
(Dnešní doporučená literatura: Almanach na rok 1914 v jubilejním roce 2014 znovu vydal Filip Tomáš – Akropolis jako 8. svazek edice Skrytá moderna s doprovodnou studií Erika Gilka.)

V ÚTERÝ 27. LISTOPADU 2018 SE SEJDEME V OBVYKLÝCH 12.00 A 14.00 NA STEJNÉM MÍSTĚ JAKO MINULÉ ÚTERÝ, TEDY POD PODLOUBÍM KULTURNÍHO DOMU LÁDVÍ. TĚŠÍM SE NA VÁS.    

Reklamy

Napsat komentář »

Zatím nemáte žádné komentáře.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URI

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Blog na WordPress.com.

%d bloggers like this: