Czumalova nástěnka

Duben 6, 2019

U3V FSv ČVUT PAMÁTKY VELKÉ PRAHY – PŘEDNÁŠKA 9. DUBNA 2019

Filed under: MIMO RUBRIKY — V. Cz. @ 7:15 pm

SOCHAŘSKÝ ÚVOD K VYSOČANŮM

Načal jsem banální úvodní větu: „Nedávno jsem tu psal…“ Pak jsem se pro jistotu podíval a zatrnulo mi: zase tak nedávno to nebylo. Zkrátka, 7. července 2013 jsem tu zveřejnil krátký text se záměrně klamavým titulem VYSOČANSKÝ PRŮMYSL. Nešlo v něm o vysočanský průmysl, ale o vysočanský Průmysl, dílo Vincence Makovského. K němu jsem přidal ještě jeden. Dnes jsem je jen spojil v jeden a jinak bez větších změn věším znovu na nástěnku i s původními obrázky, jen doplňuji vstupní fotografii dnešní podoby a umístění (zdroj: https://www.drobnepamatky.cz/node/13827).

V parku mezi Rokytkou a vysočanskou poliklinikou (Antonín Tenzer 1947-1952) návštěvníka poučí tabule naučné stezky, kterak významný sochař oslavil vysočanské a libeňské dělníky. Obávám se ale, že Vincenc Makovský při tvorbě alegorické plastiky Průmysl neměl příliš na mysli dělníky, ba ani Vysočany a Libeň. Ten, kdo rozhodl o umístění plastiky právě na toto místo, už nejspíš vysočanské a libeňské dělníky na mysli zocelené politickým školením měl, neboť se tak stalo někdy v 50. letech minulého století, přesněji se mi to zjistit nepodařilo. Skvělé sochařské dílo pochází ale už z roku 1938 (nikoliv 1928, jak jsem se několikrát dočetl) a bylo určeno na místo vzdálené v půdorysu města i v půdorysu společnosti: Introvertní figura, alegorizující průmysl jen jaksi mimochodem ozubeným kolem, které nese se samozřejmou elegancí diskobola, měla svůj protějšek, Obchod. Obdobný antický mladík s draperií, rovněž prodchnutý zvláštní melancholií, má Merkurovu přilbici, ale nikoliv jeho dynamiku. Obě nadživotní (295 cm) bronzové plastiky stály nad vnějším schodištěm ke hlavnímu vstupu do budovy pražské Peněžní burzy z Wilsonovy ulice. Oné budovy, postavené v letech 1936-1937 podle vítězného soutěžního projektu Jaroslava Rösslera, kterou Karel Prager, Jiří Albrecht a Jiří Kadeřábek v letech 1967-1973 dostavěli v budovu parlamentu a dnes po Svobodné Evropě užívá Národní muzeum. V roce 1945 byly obě plastiky přemístěny na nádvoří zbraslavského zámku a později podobně jako někteří pracovníci burzy přeloženy blíže výrobě, Průmysl do Vysočan a Obchod do Příbrami. Stál tu v parku na sídlišti, odkud po čase zmizel a dnes je nezvěstný. Obě fotografie definitivních plastik jsou zřejmě ze Zbraslavi, další dvě ukazují bronzové odlitky sádrových třetinových modelů k nim z let 1936-1937 (výška 98 cm, Národní galerie). Ojedinělá fotografie Peněžní burzy s čerstvě osazenými plastikami vznikla nejspíš v roce 1939.

Prof. Petr Wittlich plastiku Průmysl charakterizoval způsobem, který nechci kazit parafrází a raději doslova cituji: „Pro tehdejší Makovského figury, jako (…) alegorie Průmyslu (1938), bylo právě nejpříznačnější, že jejich klasicismus, patrný na první pohled, byl nějak vnitřně modifikován, ne-li nalomen. Průmysl je hladký antikizující akt s volně splývající drapérií přehozenou přes ohbí pravé ruky, jehož význam je srozumitelný jen díky ozubenému kolu, které figura drží v levé ruce. Pravá ruka je však nezvyklým způsobem obrácena volně otevřenými prsty ke hrudi, což ještě zvyšuje celkový melancholický dojem, vyvolávaný konečně i světlem, které se line po hladkém povrchu aktu.“  (WITTLICH, Petr. České sochařství ve XX. století. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978, s. 228-229.)

Spolu s vítězným soutěžním návrhem na sousoší pro kašnu na mělnickém náměstí (soutěž 1935, realizace 1938) stojí Průmysl a Obchod těsně za hranici, již Makovský ve svém vývoji překročil směrem od surrealismu ke klasickému sochařství. Bez souvislosti s touto zakázkou nejspíš nebylo ani jeho vyloučení ze Skupiny surrealistů v ČSR, i když jako oficiální důvod uvádí zápis ze schůze 14. 3. 1938 Makovského účast na výzdobě slavobrány k uvítání rumunského krále Carola v Praze.

Dobový divák význam protějškových soch v původním umístění snadno přečetl jako zdroj toho, s čím burza pracovala. Stejně jednoduché čtení samozřejmě nabízí i jejich oddělení a úmysly toho, kdo nechal osamocený Průmysl  alegorizovat průmysl vysočanský. Vynikající sochařské dílo určené jako doprovod monumentální klasicizující architektury obstálo i mezi stromy parku poblíž rušné komunikace. Alegorii nelze vypnout, zvláště není-li dutá. Dnešní čtení se mi ani nechce převádět do slov, ale melancholii zapomínané sochy nemohu vnímat mimo kontext prostředí, kde na místě likvidovaných továren vyrůstají administrativní paláce a bytové komplexy pro jejich zaměstnance, kde vytváření hodnot vystřídalo jejich přerozdělování a spotřeba. Mínil-li ten už vzpomínaný neznámý činovník sochu přemístěnou do parku jako jistý úvod k Vysočanům, jeho rozhodnutí se nově zhodnocuje po více než půlstoletí, opět způsobem, jež není prost ironie. Zaniklý vysočanský průmysl si pomník zaslouží.

V ÚTERÝ 9. DUBNA 2019 SE SEJDEME VE 12.00 A 14.00 TAM, KDE JSME MINULE KONČILI, PŘED DIVADLEM GONG (SOKOLOVSKÁ 191, PRAHA 9-LIBEŇ, ZASTÁVKA TRAMVAJÍ DIVADLO GONG, EVENT. METRO B ČESKOMORAVSKÁ). TĚŠÍM SE NA VÁS.

 

Napsat komentář »

Zatím nemáte žádné komentáře.

RSS feed for comments on this post. TrackBack URI

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Blog na WordPress.com.

%d bloggers like this: